×
TOPZINE.cz

Egon Schiele, malíř s bezbřehým zájmem o křehkost lidské psychiky

Egon Schiele patřil mezi významné představitele rakouského expresionismu. Osvojil si osobitý styl malování, který se orientuje na zachycení nálady a rozpoložení člověka. Mnohými současníky byl považován za předurčeného nástupce Gustava Klimta, ale zemřel příliš mladý na to, aby světu předvedl svůj plný potenciál.

FOTO: Egon Schiele, 1914, zdroj: Archiv Egon Schiele Art Centrum, Česky Krumlov
Egon Schiele Fotografie, 1914, autor: Anton Josef Trčka, zdroj: Archiv Egon Schiele Art Centrum, Český Krumlov

Narodil se 12. června 1890 v rakouském Tullnu nedaleko Vídně, měl však silný vztah k Čechám. Jeho matka Marie, rozená Soukupová, pocházela z Českého Krumlova. Mladý Schiele nevykazoval dobré studijní výsledky. Když měl v šestnácti letech již po druhé opakovat třídu, přihlásila jej matka na vídeňskou akademii. Zkoušky bez problémů složil a byl přijat jako nejmladší student akademie.

Přiřazen byl do všeobecné malířské třídy profesora  Griepenkerla, konzervativního akademického malíře, který kladl důraz na malbu mytických výjevů a estetiku krásy. Schielemu tento přístup nevyhovoval. Velkou inspirací a jakousi otcovskou postavou se mu stal Gustav Klimt, který byl od prvního setkání v roce 1909 zaujat Schieleho talentem. Mezi oběma se vyvinul přátelský vztah. Klimt odkupoval Schieleho obrazy, zásoboval ho modely a seznamoval s přáteli a potencionálními patrony.

Schiele se po Klimtově příkladu začal zabývat erotickými kresbami a skicami. Jeho konflikt se zkostnatělou metodou výuky profesora Griepenkerla se natolik vyhrotil, že založil s několika studenty skupinu nového umění „Neukunstgruppe.“ Netrvalo dlouho a opustil akademii.

Vlastní pojetí expesionismu

Postupně se vzdálil od Klimtova silného vlivu a hledal vlastní styl, ve kterém by zachytil křehkost a nestálost lidské psychiky a našel výraz pro napětí člověka, hraničící se smutkem a melancholií. Z široké palety barev volil spíše studené odstíny s výjimkou pestře červené či oranžové.

Nejčastěji mu modelem stály dospívající dívky.  Byl fascinován erotikou a surovou nahotou ženského těla. Typickým motivem jeho obrazů jsou ženské akty v radikálních pózách. V několika tazích dokázal propůjčit tělu maximální plasticitu.

FOTO: Egon Schiele Objetí, (Milostný pár II, žena a muž), 1917, zdroj: Archiv Belvedere, Vídeň
Egon Schiele Objetí, (Milostný pár II, žena a muž), 1917, zdroj: Archiv Belvedere, Vídeň

Po opuštění akademie se Schiele pustil i do velkého množství autoportrétů. V raném věku dvaceti let zkoumal sám sebe, své duševní rozpoložení i sexuální identitu. Poznatky, které nalézal, promítal na své modely. Vlastní duše mu byla klíčem k lidské duši jako takové.

Čtěte také: Schieleho portréty ve Vídni nesmlouvavě obnažují duševní život člověka

Nalezl průlomový styl. Vyvinul vlastní formu expresionismu, která měla jen málo společného s jeho současníky Oskarem Kokoschkou či Maxem Oppenheimem. Postavy zřídkakdy zobrazoval celé, bývaly často pokřivené a deformované. Zpravidla jsou zobrazeny na prázdném pozadí, aby vynikla jejich existencionální prázdnota.

Špatný vzor pro mládež

Schiele kolem sebe nashromáždil lidi významného společenského postavení, kteří byli jeho zastánci, mecenáši i modely. Po roce 1911 se však zhoršil jeho vztah se skupinou Neukunstgruppe. Rozhodl se opustit Vídeň a přestěhovat se do Českého Krumlova společně s sedmnáctiletou Wally, jeho modelkou i milenkou. Jejich otevřený vztah se však nesetkal s pochopením místních obyvatel. Konflikt se vyhrotil v momentě, kdy byl spatřen na zahradě s nahou dívkou, která mu stála modelem. Místní jej obvinili z porušování dobrých mravů a vystavování nezletilých pornografii.

Schiele se přesunul do Neulengbachu. Ani tam se jeho životní styl nesetkal s pochopením a byl dokonce na několik dní uvězněn kvůli obvinění, že obcuje s nezletilými. Po propuštění se opět usadil ve Vídni. Stával se stále známějším, pořádal první samostatné výstavy. Jeho finanční situace se však výrazně nezlepšila, neboť došlo k zhoršení jeho vztahu s mecenáši.

Egon Schiele Der Maler Albert Paris Guetersloh, 1918, zdroj: The Minneapolis Institute of Arts
Egon Schiele Malíř Albert Paris Guetersloh, 1918, zdroj: The Minneapolis Institute of Arts

V roce 1915 se oženil s Edith Harms. Tři dny po svatbě byl povolán do armády. Jeho umělecká tvorba na dva roky výrazně poklesla. Teprve v roce 1917 začal opět soustředěně malovat. Organizoval četné výstavy v Rakousku i zahraničí a byl zaneprázdněn sjednáváním termínů k sezení. Počet zakázek stoupal. Pomýšlel i na založení vlastní umělecké školy.

Tyto plány mu ale zhatil osud. Těhotná Edith Schiele onemocněla v posledních dnech války na španělskou chřipku. Rovněž nakažený Egon ji přežil sotva o tři dny. Podlehl nemoci v raných hodinách 31. října 1918 ve věku 28 let.

Je otázkou, jak by se dále vyvíjela jeho další umělecká kariéra, kdyby nebyla tak náhle ukončena. V posledním roce života se Schieleho malba stávala v tradičním slova smyslu realistická. Obrysové linie se zklidnily a úzce zaměřily na vnitřní život portrétovaných. V roce 1918 byl považován za vůdčího portrétistu ve Vídni a touto slibně započatou dráhou by jistě pokračoval dál.  Předčasně ukončený život a věčně neklidná povaha, kterou byl proslulý, však způsobily, že se stal prototypem prokletého malíře.



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..