2 fotky 
Datum narození: 15. prosinec 1915. Místo: Bellevilská ulice, Paříž. Už Edithin příchod na svět byl věru neobvyklý a v jeho kolejích se ubíral celý život světově známé šansonové hvězdy.
Edith Piaf, Zdroj: oficiální stránky
Matka ji již jako batole odložila do péče babičky – alkoholičky, která malému dítku příliš pozornosti nevěnovala. Edith tedy rostla jako dříví v lese, na což přišel až otec vrátivší se z 1. světové války. Byla tak špinavá, že se jí všichni báli i dotknout. Poslal ji tedy na příznivější místo k dospívání, a to ke své matce do Normandie.
Lehce zneužitelné nadání.
Edith, která od tří do sedmi let údajně trpěla slepotou, příroda do vínku nadělila umělecké vlohy jak po matce, kabaretní zpěvačce, tak po otci, pouličním akrobatovi. Již od dětství se projevovala jako nadané dítě a ve čtrnácti letech poprvé zpívala na veřejnosti, bohužel však z důvodu finanční krize jejího otce. Obcházeli spolu hospody a on inkasoval za Edithiny pěvecké výkony peníze, které následně padly za oběť alkoholu.
Dospívající dívka se snažila utéci otci, jenž jí pouze vykořisťoval, ale ten si k ní vždy našel cestu. A protože to nebyl žádný svatoušek a dětí měl po celé Paříži na desítky, jednoho dne se seznámila s jednou ze svých sester Simone Berteaut a začaly se prosazovat jako kabaretní duo.
V pouhých sedmnácti letech povila malou holčičku, avšak péči o ni nedokázala skloubit se svým divokým pouličním životem a tak jí připravila stejný osud jako jí kdysi její matka a odložila ji do cizí péče. Po dvou letech však dítě zemřelo na meningitidu.
Malý vrabčák vlétá na scénu.
Umělecké jméno Edith Piaf, které nahradilo její vlastní jméno Edith Giovanna Gassionová, vzniklo, když ji jednoho dne roku 1935 Louis Leplée, majitel nočního klubu, donutil zpívat před publikem a představil Edith jako vrabčí mládě (Môme Piaf). Toto přízvisko zpěvačce již zůstalo.
Louis s ní navázal spolupráci, vytvořil image a sháněl vystoupení po nočních barech do roku 1936, kdy byl zavražděn. Z jeho smrti byla obviněna i samotná Edith, což na ni vrhlo špatné světlo a kariéra kabaretní hvězdy byla v ohrožení. Ještě před svou smrtí ji však dokázal solidně prosadit a jejím velkým hitem se stala například píseň L’Étranger.
Nový manager, nové hity.
Dalším spolupracovníkem se jí tedy stal Ryamond Assa, to již byla uznávanou kabaretní zpěvačkou a následovaly hity jako Les Mômes De la Clôche nebo J’Entends la Sirène.
Její úžasný hlas nezůstal nepovšimnut ani v zahraničí, a tak jezdila zpívat i do Evropy či Ameriky, kde na ni zpočátku nahlíželi poněkud skepticky, ale svým vystupováním nakonec dokázala dobýt i Spojené státy.
Drogy. Vyčerpání. Nesoustředěnost.
Celý kolotoč kolem její slávy a náročné vystupování ji však uvrhly do náruče drog, a tak si postupně vypěstovala silnou závislost na morfiu. Několikrát byla v léčebně, bohužel bez úspěchu. Ke konci života si již píchala proto, aby jí nebylo špatně. Zapomínala texty, byla jako tělo bez duše a jednou se dokonce zhroutila na pódiu.
Nakonec vzala léčbu vážně a po výstupu z léčebny se k drogám téměř na rok opravdu nevrátila. Hned nato ji čekal raketový nástup na scénu. Vyprodávala sály po celém světě.
Co písnička, to hřebík do rakve.
Braní drog se však podepsalo na jejím zdraví a doktor doporučil, aby zanechala vystupování. Na vrcholu své kariéry to pro ni bylo nepředstavitelné a tak opět využívala podpůrné látky a začala pít alkohol. Hluboké deprese se stále stupňovaly, byla vyčerpaná a slabá. Ke konci života vydala největší hit Non, je ne regrette rien (Ničeho nelituji). 11. října 1963 upadla do kómatu a již se neprobudila. Její tělo pokojně odpočívá v Paříži na slavném hřbitově Père Lachaise.
Život této velké umělkyně byl roku 2007 zmapován ve stejnojmenném filmu a vyšlo také mnoho biografií, z nichž nejznámější je Piaf psaná její sestrou Simonou Berteaut.
