3 fotky 
Není snadné uchopit Janotu. Když vydavatelství Indies Scope Records ohlásilo na 27. srpen, den šedesátých narozenin tohoto nezařaditelného věčného hledače, vydání alba Ztracený ve světě: A Tribute to Oldřich Janota, bylo jasné, že by tento počin pozornosti posluchačů jiné hudby rozhodně neměl uniknout. Už jen proto, aby posoudili, jak se celé řadě výjimečných autorských osobností vedlo.
Zdroj: www.indiesrec.eu
Pootevřít tajuplné dveře jménem Oldřich Janota se pokusila hned sedmnáctka zúčastněných hudebních subjektů (tedy spíše šestnáctka, protože Tomáš Kočko se chopil dvou písní).
Všechna nacházení jednotně rámuje už booklet CD, jímž autorka tkaninového grafického zpracování Pavla Kačírková možná záměrně, možná mimoděk upomíná na dva verše Bitvy na Tursku, ve kterých plátno skrývá tajemství čekající na odhalení (…Na zkrvaveném plátně je nesvázaný útek / a pod plátnem zvedá se stín mrtvého těla //)…
Nahlédněme tedy pod plátno nazvané Ztracený ve světě podrobněji. Interpretačním klíčem pro toto dobrodružství se hudebníkům stal převážně text. A vzhledem k tomu, že jde o text básníka solitéra, který si všímá neuchopitelného, nebyl to úkol nijak snadný (jak potvrzují slova Jardy Svobody z Trabandu: „…dlouho jsem si lámal hlavu s tím, kdo a komu a proč je tím druhým břehem, dokud jsem to neprožil na vlastní kůži. Setkání s blížencem, který dává směr a smysl jinak divoce a nahodile běžící řece…“).
Text je interpretům zároveň vodicí linií určující rozměr nové podoby jednotlivých písní. Nejvíce je tato skutečnost patrná u skladby Žlutý kopec v podání skupiny Květy. Z 16 minut, k nimž Janota dospěl s Ja-Fi-Ri (Janota, Fidler, Richter), ji Martin Evžen Kyšperský zredukoval do necelé tříminutovky a na napětí a vnitřní neklid vinoucí se předlohou poukázal vložením několika pro sebe charakteristických horečnatých obrazů (Vezmi mě s sebou / na žlutý kopec / V zelených stráních / spí sádrové ovce //… Vezmi mě s sebou / na žlutý kopec / pískovou cestou / a hořícím zvonem //).
Kladem alba je nepochybně skutečnost, že se zúčastnění předložené výzvy nezalekli do té míry, že by se jejich zpracování stala pouhými bezradnými napodobeninami originálu. Vždyť v tom koneckonců tkví sama podstata vzdání holdu. Můžeme polemizovat, vyhovují-li nám jednotlivé výsledky, přesto v nich nacházíme otisk jejich původců.
Oldřich Janota, Zdroj: Svět jiné hudby, Foto: Karel Šuster
Minimální prostředky, kterých Oldřich Janota ve svých písních využívá, se stávají rozcestníkem světa bez směrovek, od nějž se tušenými směry ubírají hlasy a nástroje mnoha různých barev.
Rytmický tepot hlasu Michala Němce z Jablkoně v úvodním Ztraceném ve světě se třeba setkává s odhodlaným, leč marným vzdorem hrdiny vůči Zemi nikoho v podání Žambochů, melancholicky snivým (až omamným) Čekáním od Tara Fuki nebo hmatatelně opuštěným Hotelem Savoy s průvodci Fru Fru, jejichž zpracování podle mého názoru spolu s interpretací Ztraceného ve světě od Jablkoně nejvíce dokázalo vystihnout ducha originálů. Obě posledně jmenované skladby považuji za vrchol desky.
Několik písní druhé půle alba pak dává naplno vytrysknout energii plynoucí z Janotovy tvorby. Díky Tomáši Kočkovi se posluchač ocitá v temném víru tance představ Fetišisty (ve finále extáze se snad až příliš naostřenou kytarou), Čankišou jsou u prozření Místního blázna…
Objevují se momenty až mrazivé (jako v případě nečekaného nástupu dětského recitátora v Bitvě na Tursku zpracované Marakou; škoda jen, že jinak jde o verzi nevyváženou). Nejvíce překvapivé je zařazení naivně čistého provedení Prvničky Cimbálovou muzikou Stanislava Gabriela. Že by tím mohla být naznačena souvislost s hledáním toho ryzího, prapůvodního vlastním Oldřichu Janotovi, byť u něj vede po zcela jiných cestách?
Za nepříliš zdařilou coververzi potom považuji Druhý břeh v provedení Trabandu, v němž je patrná silná interpretační nejistota. A když už zmiňuji pasiva alba, nemohu si nepostesknout, že mi mezi zúčastněnými hudebníky schází jedno jméno, a to jméno hudebníka v mnohém Janotovi blízkého, Vladimíra Václavka. Jeho volba písně i její zpracování by byly nepochybně zajímavé.
Ztracený ve světě oplývá, jak je výše napovězeno, velkou barevností. Někdejší janotovský náznak nachází v předložených písních svá možná dopovězení, přestože se tím šíře interpretačního prostoru zákonitě zužuje. Příjemci je tak naznačeno, že si při setkání s originály může dodat odvahu a pokusit se v nich pátrat na vlastní pěst. A to je největším přínosem zhmotnělé pocty Oldřichu Janotovi. Jeho tvorba totiž představuje všechno jiné, jen ne kamenný pomník.
Ztracený ve světě: A Tribute to Oldřich Janota
Vydáno: 27. srpna 2009
Celkový čas: 74:35
Skladby: Ztracený ve světě – Jablkoň, Země nikoho – Žamboši, Čekání – Tara Fuki, Prvnička – Cimbálová muzika Stanislava Gabriela, Červen na Svaté – Jana Vébrová a Ivan Acher, Druhý břeh – Traband, Zvláštní ptáčci – Jarret, Kácení akátu – Hukl, Hotel Savoy – Fru Fru, Žlutý kopec – Květy, Tvůj stín – Minach, Balada o požárním hydrantu – ZVA 12-28 Band, Bitva na Tursku – Maraca, Fetišista – Tomáš Kočko & Orchestra, 24 hodin volného času – Okrej, Místní blázen – Čankišou, Sedm havranů – Tomáš Kočko
Vydalo: Indies Scope Records
