2 fotky 
V posledním březnovém týdnu proběhly v Divadle Na zábradlí hned dvě derniéry, které přenechaly místo novému představení Orestek. Vícekrát už tu asi neuvidíme Cestu hořícího muže a představení Ředitelé.
Andělovi se rozpadá svět Zdroj: nazabradli.cz
První derniéra (28.3.) patřila Ředitelům francouzského dramatika Daniela Besse. Ředitelé představují s nadhledem dnešní svět vysokého managementu. V představení hráli David Švehlík (Anděl), Josef Polášek (Můstek), Igor Chmela (Florenc), Kristina Maděřičová (Vltavská) nebo Vladimír Marek (Hloubětín). Jak je tedy zřejmé, postavy se jmenovaly podle různých pražských zastávek metra, jejichž výškové umístění korespondovalo s jejich firemním postavením. Nejvýše postavený byl viceprezident Vyšehrad v podání Miloslava Mejzlíka.
Hra podává obrázek zbrojařské firmy, která pracuje na smlouvě za několik miliard eur, ale jejíž zaměstnanci si dovedně nastavují nohy a pomlouvají se za zády. Můstek nakonec donutí Anděla svými pomluvami až k sebevraždě a nastoupí na jeho místo finančního ředitele. Zároveň je vybrán jako zástupce firmy na Andělův pohřeb a v blízkých dnech má jako nový finanční ředitel mít na univerzitě přednášku na téma etika v hospodářství.
Na konci představení je umlčeno svědomí generálního ředitele Hloubětína jeho povýšením do správní rady, přičemž se Hloubětín ptá viceprezidenta Vyšehrada: „Je nezbytné, aby byla členem správní rady další svině?“ Vyšehrad se mile usměje a klidným tónem odpoví: „Ne, ale je nezbytné, abyste dokázal zavřít oči před věcmi, které se neshodují s vaším svědomím.“
Spálit minulost na oltáři Hořícího muže
O dva dny později proběhla derniéra oblíbené Cesty hořícího muže od Kelly McAllistera v hlavních rolích s Pavlem Liškou, Igorem Chmelou a Kristinou Maděřičovou. Dva bratři se vydávají s popelem svého otce na slavný hippies Festival Hořícího muže, kde chtějí otcovu urnu, podle jeho přání, položit na oltář dřevěné sochy, která na konci festivalu shoří, čímž se bratři očistí od minulosti a najdou k sobě cestu. Vinou mladšího Bobbyho (Pavel Liška) uvíznou v prázdném motelu, kde se sblíží se ženou majitele Jo (Kristina Maděřičová), která se o místo stará.
Do děje zasáhne ještě Join manžel (Leoš Noha) a dva účastníci festivalu, kteří každý večer pořádají nešpory, při nichž se se slovy „nechť to pomine s dneškem“ zbavují problému odcházejícího dne a připravují se na den nový. Představení ani chvíli nenudilo a sálem se ozýval téměř nepřetržitý smích. Na konci hry se staršímu bratrovi Martymu (Igor Chmela) podaří vysypat popel otce do kaktusu, a tak se bratři rozhodnou, že spálí otcův deník, tedy jeho myšlenky, a tak se očistí.
Bratři se skutečně určitým způsobem sblíží a slova ze začátku hry: „Starý pán si přál, abychom to udělali společně. A přesně tak to taky uděláme – rychle, čistě – a pak můžeme do konce života předstírat, že se neznáme,“ se nenaplní.
Dalo by se napsat ještě mnohem více o provedení her, hereckých výkonech a jejich vyznění, ale to není účelem toho, co píši. Jedná se jen o přítomnou vzpomínku velmi dobrých činoherních představení, která přes svůj komediální nádech obsahovala mnohé myšlenky, jež by mělo předávat každé divadelní představení, aby se dalo nazvat smysluplným.
Divadlo Na zábradlí je bezpochyby velmi kvalitním tvůrčím prostředím a diváci se mají do budoucna jistě na co těšit, protože v případě, že příští inscenace tohoto divadla dosáhnou alespoň takové kvality jako výše zmíněná Cesta hořícího muže a Ředitelé, nemohou diváky zklamat.
