Menu
TOPZINE.cz
Hudba

Dudy jsou ďábelský nástroj. Skotové je dlouho odmítali

Alena Uhlířová

Alena Uhlířová

8. 9. 2011

Dudy jsou jedinečným hudebním nástrojem a je jen málo lidí, kteří je umí perfektně ovládat. Jejich zvuk člověka omámí a jako ve snách ho unese do divokého nespoutaného Skotska, do drsné krajiny s vůní whiskey.

Když se řekne slovo dudy, velká část naší populace, převážně ta mužská, si vybaví velmi oblíbenou část ženského těla. Lidé ale zapomínají, že dudy jsou také hudební nástroj, a ne jen tak ledajaký.

Dudy jsou jedním z nejstarších hudebních nástrojů. První zmínky o moci jejich kouzelného zvuku se datují do doby před čtyřmi tisíci lety, kdy se jejich primitivní modifikace objevila v Egyptě a přední Asii. Dudy se staly věrnými společníky pastýřů a společně s nimi se dostaly do celého světa. Tento prastarý lidový nástroj se tak stal součástí mnoha kultur a dobyl si své nenahraditelné místo v nespočtu lidských srdcí.

Celtic Legends – Irish Drinking Song

Většina hudebních nástrojů existuje po celém světě ve stejné podobě. Dudy se ale opět vymykají. Lze s jistou nadsázkou tvrdit, že co kultura, to odlišné dudy. Většina společností si dudy poněkud upravila. Nástroj tedy čas od času vypadá odlišně, odlišně funguje, ale vždy mu zůstává stejný charakteristický zvuk. Může trochu připomínat mečení, ale každý tón v sobě nese poselství zahalené v tajemném hávu příběhů lidských životů.

Ačkoli jsou dudy nejčastěji spojovány se Skotskem, do této drsné krajiny se nástroj dostal až v 15. století. Konzervativní Skotové jej totiž dlouho nechtěli přijmout a jeho nový zvuk na ně byl až příliš odvážný. První písemné zmínky o dudách se objevily v divadelní hře skotského panovníka Jakuba I., v 16. století už se dokonce jejich název vyskytl v účetních záznamech o proplácení dvorních hudebníků.

FOTO: Dudy

Každé dudy jsou originálem, Zdroj: dudy.eu

Dudy jsou poměrně složitým hudebním nástrojem, jehož stavba nějaký ten týden trvá. Pokud jsou připravené všechny součásti, nové dudy se zrodí přibližně za čtrnáct dní. Pokud se ovšem musí pracovat ještě na jednotlivých dílech, výroba se značně protáhne.

Hlavní částí dud je píšťala (někdy zvaná také přednička nebo šalmaj). Díky píšťale vzniká melodická linka. Tato část dud může mít několik podob, většinou však z pohledu laiků připomíná dřevěnou flétnu. Také píšťala je vyrobena nejčastěji ze dřeva. Patrně nejvhodnější je blackwood, který dnes však bývá často nahrazován levnějším plastem.

Další nepostradatelnou částí tohoto lidového nástroje je měch. Ty nejkvalitnější bývají ušité z ovčí kůže. Měch je jakousi spojnicí píšťaly a bordunu. Bordun, nebo-li huk, může být jeden, mohou být dva i tři. Jedná se v podstatě o zadní píšťaly, jež fungují jako jakýsi zvukovod. Pokud je bordunů více, bývají spojeny hedvábnými šňůrami.

Čtěte také: Pivo, dudy, zpěv. I ta vypadala Keltská noc 2011 v Plumově

Každá píšťala, ať už přední, nebo zadní, je ještě opatřena plátkem. Plátek je dřevěný, v mnohém se podobá plátku klarinetovému. Pokud je plátek dvojitý, jak tomu bývá u skotských dud, lze ho přirovnat spíše k plátku hobojovému.

Dudy jsou vzduchovým nástrojem, je tedy potřeba do jejich útrob nějakým způsobem vzduch dostat. Nejprve se musí napěchovat měch. Toho se docílí buď pomocí přídavného dmýchacího měchu (české dudy), nebo se měch přifukuje ústy (skotské dudy). Aby se rozezněl tón, je nutné vehnat vzduch z měchu do píšťal. Vzduch prochází skrze plátky. Zvuk vzniká díky rozechvění těchto plátků, jednotlivé tóny se potom dají střídat otevíráním a uzavíráním otvorů na přední píšťale.

Hraní na dudy vyžaduje trpělivost a odhodlání

Teorie hraní na dudy zní poměrně snadně. Praxe je ale naprosto jiná – patrně neexistuje hudební nástroj, na nějž by hrát bylo tak složité. Velkým problémem totiž bývá sesynchronizování několika naprosto odlišných pohybů. Nejdůležitější je udržovat při měchování přibližně stejný tlak. Když bude tlak kolísat, dudy se rozladí a místo lehkých tónů se ozvou zvuky, které připomínají spíše mučení kozy.

Dále je nutné pohybovat prsty na píšťale a někdy též foukat ústy. Přičteme-li ještě fakt, že dudáci u svého hraní často pochodují, máme co do činění s opravdu zapeklitým výkonem. Trpělivost ale přináší ovoce, a tak se po několika letech pilného cvičení dá dosáhnout poměrně přijatelných výsledků.

FOTO: Dudáci

Dudáci při hraní často pochodují, Zdroj: dudy.dudaci.sweb.cz

Dudácké skladby se kromě náročného ladění potýkají ještě s dalším problémem, a tím je monotónnost. Píšťala totiž hraje pouze osm tónů. Pokud je píšťal více, tóny se pohybují ve více oktávách. I přesto si ale dudy získaly mnoho obdivovatelů a ctitelů.

Dudy ale bývají často také nazývány čertovským nástrojem. Když budete dudy vyrábět, použijete stejný materiál i postup, vaše zhotovené dudy nikdy nebudou znít stejně. Nikdo tento jev ještě neokázal vysvětlit, každé dudy jsou tedy absolutním originálem.

A pokud se sejde takovýchto originálů více, vycvičené ucho může zažívat poměrně strastiplné chvíle. Naladit jedny dudy je problém, sladit více nástrojů dohromady je patrně nemožné. Není tedy divu, že o dudácích a jejich nejvěrnějších společnících koluje spousta vtipů: Jak sladíte dva dudáky? Jednoho zastřelíte.

Zastřelit dudáka by se ale odvážil jen málokdo. Dudáci totiž mají na svém kontě neuvěřitelné množství nádherných skladeb, které chytnou u srdce a nenechají člověka chladného. Pronikavý zvuk posluchače unáší z reálného světa do toho pohádkového, plného kouzel a nadpřirozených bytostí.

Celtic Legends – Amazing Grace

Sečteno, podtrženo, dudy patří k nejzajímavějším hudebním nástrojům vůbec. Jejich prostota, která se snoubí s tajemným zvukem, ďábelským vzhledem a složitostí obsluhování, dělá z dudáků výjimečné muzikanty, jejichž hraní oživuje dávno zapomenuté příběhy chudých pastýřů.

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Dudy jsou ďábelský nástroj. Skotové je dlouho odmítali