×
TOPZINE.cz

Dubnová Pevnost. Hledáme jen Symboly?

Pevnost 04/2010 Schválně jsem si pro článek o dubnové Pevnosti půjčil repliku z oblíbeného „konkurenčního“ webu. Protože nová Pevnost přináší tradičně novinky z celé široké fantastické scény, dají se v ní najít nejen výjevy (jako ten medúzovský na obálce), ale i Symboly a symboly.

Pevnost vs. Ikarie Foto: Martin Peška, Topzine.cz
Pevnost vs. Ikarie Foto: Martin Peška, Topzine.cz

Symboly s velkým S

Událostí posledních měsíců nejen ve fantastice bylo vydání Ztraceného symbolu amerického spisovatele Dana Browna. Přestože někteří třetí díl série o symbologu Robertu Langdonovi odsuzují, i na něm se dají nalézt četné klady. Otomar Dvořák, rovněž známý záhadolog, se na téma nové knihy podíval opravdu zblízka a dopodrobna. Jeho článek doplňuje rozhovor Jamese Kaplana se samotným Danem Brownem, převzatý z časopisu PARADE, a druhý díl článku Leoše Kyši o konspiračních teoriích. Ten se stejně zajímavou formou jako před dvěma měsíci podíval na zednáře, ilumináty a celý kolotoč s polomytickými organizacemi a jejich vlivem na svět.

Symbolem s velkým S je bezpochyby i Douglas Adams, autor přeslavné trilogie v pěti dílech, Stopařova průvodce Galaxií. Na počátku března u nás vyšel „šestý“ díl série od Eoina Colfera, který se proslavil knihami o mladém Artemisi Fowlovi. V dubnové Pevnosti se podíval nejen na jeho stopařovskou knihu Jiří Popiolek v opět velmi podrobném článku, který oblíbené humoristické sci-fi sérii skládá decentní poklonu.

V neposlední řadě je velkým Symbolem současné fantastiky i Ondřej Jireš (přestože dosud jen té domácí) se svými antologiemi. Na jeho nejnovější počin, Hvězdy české sci-fi, antologii, která by měla navazovat na před lety vydané Legendy české fantasy, se v rubrice Unikátní projekty podíval Boris Hokr. Se znalostí redaktorových článků musím přiznat, že Borisovi se to tentokrát tolik nepovedlo, i přesto je jeho článek jednou z perel čísla.

Symboly s malým s

Jedním ze symbolů Pevnosti donedávna bývala rubrika Profíci radí. Jak se však můžete dočíst v úvodníku Tomáše Němce, profíci prozatím doradili. Je třeba zamáčknout slzu a užít si místo nich třeba čtyřstránková pokračování Avataru od předních českých spisovatelů fantastiky, nebo zbrusu nový, tradičně kvalitní, devítidílný seriál Míly Lince o třicetileté válce a jejích Hrdinech.

obálka Pevnost 04/2010

Symboly současných počítačových her představuje zase trojice Napoleon: Total War, Assassin’s Creed II pro PC a Bioshock, kterým se Karel Wolf věnuje na své dvoustraně. Na některé recenze by se prostě hodilo víc místa. Škoda, že ho Pevnost na barevných stránkách nemá…

Symbolem, který je starý, jak kinematografie sama, je filmové zpracování knižních pecek. V tomto duchu se nese tentokrát celá filmová rubrika Pevnosti. Postupně se přes Alenku v říši divů a Upírova pomocníka dostaneme na Prokletý ostrov, Pevné pouto a Cestu. Srovnání, tentokrát ovšem mezi filmovou verzí z osmdesátých let a rovněž filmovou verzí, ovšem ze současnosti, se nevyhnul ani Souboj titánů, který právě dorazil do našich kin.

Symboly zašifrované i symbolické

Tentokrát jsem si povídky z nové Pevnosti nechal až na úplný závěr. Proč? Protože ve dvou třetinách z nich se symboly vyskytují jen poskrovnu. Pravda, zbývající třetina nám to bohatě vynahradí.

První povídka Velmi staré účty z pera Leoše Kyši se nese celou dobu ve znamení překotné, někdy až dokonce moc překotné akce. Na několika málo stranách se rozjíždí sice krátký, ale o to brutálnější příběh. Přijdete mu sice na hlavu a patu asi až ve třetině, pak už se ale vezete na jedné vlně s autorovým vyprávěním. I proto vás trochu zklame konec, který se dá nejméně od poloviny spolehlivě čekat a který nepřekvapí ani jediným detailem.

Ondřej S. Nečas vzal anonymního rytíře, dal mu do vínku několik RPG charakteristik a strčil ho do světa, který svou inspiraci nezapře ani v nejmenším. I proto místy připomíná spíš veselou pohádku o eskapádách jednoho prince, než klasickou fantasy povídku. Na druhou stranu vám tak příběh o Zeranině pásu přináší možnost užít si lehkého příjemného humoru, který se v povídkách sice čas od času najde, ale jen málokdy se ho autorovi daří používat s takovou přesností. Uznejte – už základní motiv prince, který se v zakletém zámku setká s inteligentním slizem, je víc než přitažlivý. Jedinou vadu tvoří fakt, že v průběhu vyprávění se povídka autorovi trochu rozjela z původní koncepce a její chronologie proto nemá hlavu ani patu, toho si ovšem všimnete až chvíli po dočtení.

Asi největším množstvím symbolů oplývá závěrečná povídka dubnové Pevnosti od Sary Gengeové. Čekání na vajíčko je veskrze zajímavou a originální povídkou, která svým nezvyklým prostředím a nápadem chytí a dlouho nepustí. K dobru musíme přičíst i autorčin styl, ze kterého je cítit jednak lehká ženská ruka a jednak závan nováčkovského nadšení. Jediným, avšak dost podstatným problémem povídky je její motiv. Atmosféra i bizarní prostředí ze začátku okouzlí, postupně však začíná být jasné, že si s nimi autorka nedokázala zas tak dobře poradit. Čtenář se totiž v jejím světě začíná pomalu a jistě ztrácet a ve chvíli, kdy přijde monumentální pointa vysvětlená na minimálním prostoru, příběh skončí a nikdo nic nechápe. Co se to vlastně stalo? Kde je zatlučen ten finální hřebík?

Celkově je dubnová Pevnost (až na výjimky) opět jednou z těch lepších. Nemá sice žádné skutečně stěžení téma, ale nabízí množství zajímavých článků, které byste si neměli nechat ujít. Přestože hlavní taháky čísla, Ztracený symbol a Souboj titánů, nestojí v první řadě.



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..