×
TOPZINE.cz

Dubnová Ikarie. Že by tenčí?

Ikarie 04/2010Proč tenčí? Protože když se podíváme na obálku s přehledem povídek a článků, zjistíme, že je jich méně. Čtenář se naštěstí nemusí bát. Co ztrácíme počtem povídek uvnitř čísla, to dostáváme jejich rozsahem. Pojďme se mrknout na to, co nám pro tentokráte redaktoři naservírovali.

Ilustrační foto Foto: Daniel Husek
Ilustrační foto Foto: Daniel Husek

Světová sci-fi

Obě zahraniční povídky svojí délkou o dost překračují svůj obvyklý rozsah. Přeci jen dvacet stránek je poměrně dost.

Ian R. MacLeod na nás útočí hned na úvod čistokrevnou sci-fi s názvem Šotkovský koberec. Na stránkách k nám promlouvá životní cesta hrdiny, jehož jméno se vlastně ani nedovíme. Sledujeme jeho osudy od dětství do dospělosti, skrze manželství, práci a výzkum, který ho nakonec dovede před soudní tribunál. Čím vlastně tato povídka vykazuje prvky sci-fi? Jak je uvedeno  názvu, jde totiž o šotky.

Ty najdeme v hrdinově světě všude. Nemluví, jen pracují, přímého styku s lidmi se vyhýbají, jak je to možné, jsou to zcela fatalističtí otroci se vším všudy, včetně toho, že lidští kněží jich sem tam nějakou tu desítku či stovku obětují. Šotkové vykonávají veškerou práci, starají se i o děti. Náš hrdina je šotky fascinován, snaží se je zkoumat a následkem toho je uvězněn a souzen. Výsledky svého výzkumu se mu podaří šokovat všechny přítomné lidi u procesu. Příběh sympaticky odsýpá, text je čtivý a i přes svoji délku nenudí.

obálka Ikarie 04/2010
Obálka dubnové Ikarie

Obdobně sympaticky působí Vlčí vánice z pera Jaroslava Grzedowicze. Polský spisovatel nás mistrně zavádí na palubu německé ponorky nejnovějšího typu za druhé světové války. Kdo už někdy byl na ponorce, ocení jak kvalitně je popsána stísněná atmosféra ocelové rakve, která je na hladině vystavena náletům letadel a pod hladinou zase hlubinným pumám torpédoborců.

Jako první důstojník slouží na naší lodi nadporučík Reinhardt. Jeho pragmatismus zkušeného válečného ponorkového vlka je konfrontován s tajným úkolem, který se mu příčí již od samého počátku. Na jeho ponorku jsou na rozkaz Vůdce naloděni divní lidé včetně otravné operní divy, kteří mají tajný úkol. Jak v úkolu postupují dál a dál, je čím dál divnější a hlavně smrdí. Pro někoho příběh dopadne dle očekávání, pro jiné bude závěr příjemným překvapením, každopádně tato povídka svojí kvalitou výrazně vybočuje.

Česká sci-fi

Hned po přečtení prvních řádek Jednosměrky je jasně vidět rozdíl mezi vážnou zahraniční tvorbou a uvolněnou českou. Ivan Mls velice pěkně servíruje čtenářům odlehčenou sci-fi o vesmírných badatelích, kteří s využitím nově nalezeného hyperpohonu vyráží do vesmíru za vidinou zabrání nalezených planet a následného zbohatnutí.

Jaké je však jejich překvapení, když hned na první planetě místo cizí inteligence, ještěrů či malých zelených mužíčků, narazí na jakéhosi zarostlého chlapa jménem Pepa Kouba, který jim tvrdí, že je součástí utajeného projektu na ochranu Země a že skupina nemá šanci se vrátit. Navíc je hostí segedýnem a chce s nimi hrát mariáš. Srdce českého čtenáře nemůže po přečtení reagovat jinak než usilovným úsměvným zaplesáním.

Časopis Ikarie Foto: Martin Peška
Časopis Ikarie Foto: Martin Peška, Topzine.cz

David Šenk kontruje taktéž vesmírným námětem ve Stopách v prachu. Malíř Josef Jarovič se dozvídá o smrti svého otce, výzkumníka, který zahynul na měsíci. Sledujeme jeho očima část života, kdy se s otcem nepohodl a ten reagoval odříznutím veškeré komunikace. Jak bude hrdina příběhu postupovat, když zjistí, že otcova smrt nebyla náhoda, ale nejspíš úmysl?

I když na to nevypadá, povídka se tváří poněkud nevyváženě. V jednu chvíli je velmi čtivá, ve druhé zase trochu nudí. Celkově nejspíš závisí na čtenáři, jestli tento vypravěčský styl vezme za své a akceptuje osudy hrdiny, se kterým nejspíš nebude souhlasit.

Ostatní

Hlavní pozornost v publicistické části na sebe strhává velký rozhovor. Boris Hokr rozjel projekt s názvem Proměny domácí fanstastiky – jeho článek je první částí několikadílného cyklu. Ve svém textu nám na názorech českých autorů sci-fi (v tomto čísle to jsou Juraj Červenák, Františka Vrbenská, Jana Jůzlová, Leonard Medek, Míla Linc a editor Ondřej Jireš) rozebírá historickou fantasy. V dalším článku pro změnu Ondřej Čížek řeší příbuznost komiksu a rockové muziky.

Filmfaroniáda přibližuje Cestu s Vigem Mortensenem, najdeme zde i recenzi na Imaginárium od Terryho Gilliama (kdo to ještě neví, je to poslední film Heatha Ledgera) a Percyho Jacksona (nový Big Hit Harry Potter se nejspíš nekoná). No a milovníci vlkodlaků můžou také jásat – dle Ikarie si Benicio Del Toro nevede až tak špatně.

Knihu pod dubnovou Ikarijskou lupou představuje Srdce světa spisovatele Jaye Lakea. Pokud bychom měli na Borise Hokra dát, mohlo by to být velice čtivé. Jen kde vzít takové nadbytečnosti jako čas a peníze, že. Obdobně se v dalších recenzích rozplývají recenzenti nad Slepotou od José Saramagoa, dále nad knihou Kohout, Lišák a já od Slavomira Mrožeka a hlavně se dozvíme o Kroku ze tmy, což jsou povídky klasika žánru fantasy – Roberta E. Howarda.

Pevnost vs. Ikarie
Pevnost vs. Ikarie Foto: Martin Peška, Topzine.cz

No a to je opět vše, přátelé. Ikarie nám opravdu nezeštíhlela, ač se to mohlo na první pohled zdát. Sice v pomyslném porovnání tentokráte pocitově vítězí zahraničí, ale zase je to kvůli polskému autorovi, který je vlastně téměř soused (vždyť se objevil i na loňském Parconu). Bohužel se nám dost prudce lepší počasí, takže místo abychom seděli doma na zadku u kamen či ústředního topení, počasí nás láká ven. Dovolené jsou zatím v nedohlednu, a tak na čtení nějak nezbývá čas.



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..