DOX představuje nové možnosti sochařství. Poznejte digitální sochy

Galerie DOX od pátku 16. prosince poskytuje prostory výstavě Digitální sochy. Tyto sochy můžete obejít, můžete je uchopit, nejedná se o novinku z hlediska materiálu. Nový je způsob jejich tvorby.

Barbora Masaříková a její Embrya, Zdroj: dox.cz

Michael Gabriel, vedoucí Ateliéru sochařství 1 na brněnském VUT, a Tomáš Medek, odborný asistent téhož ústavu, představují zavádění digitálních technologií do sochařství. Na projektu Digitální sochy se spolu s Brnem podílí i pražská AVU a Univerzita Jana Evangelisty Purkyně.

Digitální sochařství umožňuje přesné modelování objektů. Umělci díky tomu mohou vytvořit skulptury, o nichž není myslitelné, aby byly vytvořeny pouze ručně. Tvůrcům se tak otevírají téměř neomezené možnosti. Nepřeberná rozmanitost tvarů, průniky, zrcadlová převrácenost, to jsou jen některé novinky.

Jakým způsobem tento typ tvorby funguje? Model je upravován v počítačovém programu a když je s ním jeho tvůrce spokojen, je vytištěn na 3D tiskárně. Pokud má však umělec pocit, že něco opomněl, je možno kus znovu naskenovat a opět upravit pomocí počítače.

Fantazii se meze nekladou

Mezi vystavovanými díly nalezneme jak práce pedagogů, tak studentů. Neliší se propracovaností, ale materiálem. Skulptury Michaela Gabriela a Tomáše Medka jsou v bronzovém provedení. V případě studentů se jedná o plast.

Díla Tomáše Medeka vynikají propracovanými strukturami

Zejména Tomáš Medek nabízí návštěvníkům propracované struktury, které umožňují nahlédnutí pod povrch, do nitra samotného díla. Jeho Paprika vzniká sama ze sebe a sama do sebe mizí. Místo jadérek zeje prostor, který navozuje pocit černé díry.

Michael Gabriel představuje zájemcům o návštěvu například bronzové Jogínky. Harmonické a absolutně hladké linie cvičících žen se noří do tiché relaxace. Postavy vybízí přihlížející osobu, která se stává jejich divákem, aby sama přisedla a načerpala energii.

Viktor Paluš vsadil na čisté a jemné linie

Mezi studentskými pracemi jmenujme K 1, 2 a 3 Moniky Horčicové a Chobotnici Viktora Paluše. První z obou jmenovaných využívá lidského těla, přesněji lidských koster, jejichž části skládá jako podivnou stavebnici do rozsáhlejších celků. Chobotnice Viktora Paluše pak jasně ukazuje, jak jemnou práci lze pomocí 3D technologií vytvořit.

Velká pozornost je také věnována prototypu nízkonákladového tiskového stroje, který by měl taktéž umožnit 3D tisk. Autorem je Robert Vlasák. Možnosti digitální práce pak vynikajícím způsobem dokládají Sepětí a Triáda Petry Bojanovové.

Petra Bojanovová výtečně prezentuje možnosti detailního 3D tisku

Digitální sochy jsou ve svém důsledku sochy jako každé jiné, co je však nové, jsou možnosti, které se díky digitální technologii otevírají. A ty mohou být fascinující.

Digitální sochy

Centrum současného umění DOX

16. prosince 2011 – 9. ledna 2012

Otevírací doba – Po, So – Ne: 10 – 18, Út: zavřeno, St – Pá: 11 – 19

dox.cz