Menu
TOPZINE.cz
Literatura

Donald Barthelme hlásá: Mrtvý Otec je mrtev, ať žije Mrtvý Otec!

Jakub Ehrenberger

Jakub Ehrenberger

19. 1. 2011

Žádný vztah otce a syna není bezproblémový, a to ani v případě, že syn svého otce nezná. Americký spisovatel Donald Barthelme svého otce znal a jejich vzájemný vztah idylický zdaleka nebyl. Román Mrtvý otec je právě o tom, ale také o otcovství obecně, o sexu a o dlouhé pouti, jejíž cíl zůstává čtenáři až do posledních chvil skryt.

Donald Barthelme: Mrtvý otec (ilustrační)

Ilustrace na obálce knihy Autor: Pavla Soukupová

Donald Barthelme proslul jako nezdolný povídkář, výběr jeho kratších prací v češtině vyšel ve sborníku Padesát povídek (1999). Teď máme poprvé možnost seznámit se taktéž s Barthelmeho románovou tvorbou.

Krajinou tažený

V blíže neurčeném čase krajinou beze jména táhne skupina lidí kolos ohromných rozměrů – Mrtvého Otce. Skupinu vede Thomas, syn, společně s ním kráčí podél lana jeho milenka Julie a devatenáct dalších osob. Táhnou Mrtvého Otce krajinou, aniž by většina z nich tušila pravý cíl jejich cesty. A v patách jim cválá jezdec na koni, jehož identita i úmysly jsou podobně mlhavé.

Donald Barthelme je znám nedodržováním tradičního rámce a způsobu vyprávění, což záhy pocítí i čtenář románu Mrtvý otec. Fragmentované zachycení myšlenek vypravěče, neskutečné prostředí děje, zdánlivě nesouvisející souvislosti a v neposlední řadě nákresy rozmístění předmětů a osob, to jsou jen některá specifika tohoto postmoderního románu.

Lidmi zbožňovaný

Ústřední postavou díla je figura Mrtvého Otce. Těžko definovatelný charakter, jenž v jednu chvíli šiří kolem sebe zděšení a zabíjí všechna zvířata v dosahu, aby o pár stránek dál zbožně jako kojenec cumlal palec synovy milenky Julie. Mrtvého Otce, který v románu představuje entitu otcovství, zobrazuje Barthelme jako antického boha, který sestoupil na zem. Na jednu stranu nepopírá jeho nadřazenost vůči lidem, jeho neživý charakter, což dokládá i tím, že Mrtvý Otec je živý a mrtvý zároveň, má kupříkladu jednu nohu umělou, popisován je jako kolos rozhodně větší než člověk apod.

Současně však Barthelme mapuje i Otcovy slabosti, zejména pro něžné pohlaví, výbuchy vzteku nebo komplikovaný vztah k synovi, jenž záhy dokazuje, že Mrtvý Otec navzdory svému jménu rozhodně nebyl vzorným vychovatelem, jakého by si malý chlapec přál. Čtenáři se možná vybaví paralela s řeckým bohem Diem, který v bájích procházel podobnými polohami – běžnými smrtelníky byl sice zbožňován a bázlivě uctíván, vlastním dětem však mnohdy žalostně odcizený.

Nikdo tu není.
Já jsem tady.
Ty ano, ale jinak tu není nikdo nový.
Chceš někoho nového?
Vždycky chci někoho nového.
Co je tak úžasného na tom, že je někdo nový?
Že je nový. Ta novost.
To je ale poněkud urážlivé pro nás, co nejsme noví.
To máte smůlu.

Vztahy mezi zbývajícími postavami se též během cesty vyvíjejí. Ke skupince se záhy připojuje mladá dívka Emma, která se automaticky stává konkurencí pro doposud jedinou ženu ve skupině, Julii. Přestože Thomas má coby syn značný vliv na chování Mrtvého Otce a celou skupinu zodpovědně vede, sám jako muž podléhá kouzlu Julie a jejího ženství. Netají však ani částečnou touhu po Emmě, což logicky vyvolává Juliinu nevoli.

Slovy obdarovaný

Americký povídkář neexperimentuje pouze s formou vyprávění, ale pracuje i s jazykovými prostředky. Přestože bohatou slovní zásobu máme zprostředkovánu skrze český překlad, pasáž s pětadvaceti přívlastky pro jedinou věc nebo strana, kterou tvoří pouze výčet zavražděných zvířat, nás o tom přesvědčivě utvrzují. Mnohdy zase jinak převážně jednořádkové odstavce vystřídá jeden, jehož konec hledáte až na následující stránce.

FOTO: obálka Donald Barthelme: Mrtvý otec

V celém díle chybějí uvozovky u přímé řeči, čímž Barthelme smazává rozdíl mezi vyřčeným a myšleným. Dialogy začleněné do krátkých odstavců tak sice působí velmi svižně a živelně, leckdy se ale může stát, že se čtenář mezi mluvčími ztratí. Dynamiku celého děje podporují i krátké, přímočaré poznámky popisující situaci (Povolení lana. Štěstí Mrtvého Otce. Světlo od ohňů.)

Román Mrtvý otec zachycuje vztah otce a syna tak, jak jej vnímal Donald Barthelme. Je to záznam neobyčejně komplikovaný, protkaný symbolikou a alegoriemi, které může i poučený čtenář odhalovat až během vícerých čtení. Především je to ale příběh, který vypráví o světě a o životě v převážně humorné tónině, čímž může oslovit i čtenáře, kteří by se jinak této (v mnohém experimentální) próze vyhnuli.

Název: Mrtvý otec
Název originálu: The Death Father
Autor: Donald Barthelme
Překlad: Jakub Valenta
Formát: 174 stran, 21×12cm
Vazba: vázaná s přebalem
Vydalo: Argo, Praha 2010

Hodnocení: *** (70 %)

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Donald Barthelme hlásá: Mrtvý Otec je mrtev, ať žije Mrtvý Otec!