Menu
TOPZINE.cz
Literatura

Dočkáme se Kluků na řetězu? Rozhovor s Ivonou Březinovou (1.díl)

Redakce

Redakce

23. 4. 2010

Spisovatelka Ivona BrezinováIvona Březinová píše různě žánrově zaměřené knihy pro děti a mládež. V poslední době jezdí na besedy po celém Česku. Psaní se věnuje i jako pedagožka, na Literární akademii Josefa Škvoreckého v Praze vede katedru tvůrčího psaní.

spisovatelka Ivona Brezinová

Ivona Březinová Zdroj: archív Ivony Březinové

Jaký je Váš oblíbený literární žánr?

Pokud myslíte žánr, který ráda čtu, tak asi historický román a biografie, ale nepohrdnu ani dobrou sci-fi. Pokud se otázka týká psaní, tak oblíbený žánr nemám. Zajímají mě nejrůznější témata, kterým pak žánry podřizuji. Někdy je to pohádka, jindy novela o narkomanech, jednou encyklopedie zvířat, podruhé literární cestopis po stopách nějakého slavného spisovatele, třeba K.H. Máchy, B. Němcové nebo španělského spisovatele Miguela de Cervantes. Podstatné je, aby mě práce na textu bavila.

Kde berete inspiraci na své příběhy a kdy Vás vlastně napadlo, že začnete psát?

Spisovatelkou jsem chtěla být od svých pěti let. Splnilo se mi to až skoro ve třiceti. Možná proto mám nápadů v hlavě nastřádáno na dlouho dopředu. Někdy mě inspiruje zvuk slov napsaných vedle sebe, jindy třeba nepatrná novinová zpráva o tom, že ptáci ve velkých městech přestávají zpívat jako ptáci a napodobují zvuky lidské civilizace, třeba vyzvánění mobilních telefonů.

Ilustrační foto Foto: Eva Müllerová, Topzine.cz

První knihy, které jsem od Vás četla byla série Holky na vodítku, takže se nemohu nezeptat právě na ně. Když jste knihy psala, jak Vás napadly právě problematiky jako je gamblerství, porucha příjmu potravy a narkomanie?

Triptych Holky na vodítku vznikl jako vedlejší produkt mých rodičovských obav. Když moje dvě dcery začaly dospívat, měla jsem pocit, že o nástrahách současného světa vím příliš málo. Proto jsem se o problematiku závislostí začala zajímat ani ne jako spisovatelka, ale spíš jako máma. Nakonec z toho vznikly tři knihy, kterým ale předcházela pečlivá příprava. Rok jsem četla  všechno možné, co se tématu týkalo, dělala si spousty poznámek a výstřižků. A další rok jsem chodila přímo mezi narkomany, do pasťáků, léčeben, nemocnic… Narkomanie, gamblerství a poruchy příjmu potravy mi v té době připadaly jako nejtypičtější projevy závislostí.

Ilustrační foto Foto: Veronika Telčerová, Topzine.cz

Ilustrační foto Foto: Veronika Telčerová, Topzine.cz

Neplánujete se k Holkám na vodítku vrátit a napsat knihu zaměřenou na problém některé z postav, které byly v knize zmíněny jako další pacienti?

Ne. K postavám z bezděkovské léčebny už se vracet nechci. Ale ráda bych časem napsala další triptych, pracovně mu říkám Kluci na řetězu. Z jiné léčebny, s novými hrdiny. V hlavních rolích by měly být alkoholismus, závislost na počítačových hrách a závislost na mobilním telefonu. Už to v sobě nosím dlouho, ale pořád mi chybí čas a možná i odvaha znovu podstoupit náročnou přípravu. Tak uvidíme.

Ivona_Brezinova-Holky_na_voditku

Když jste knihy psala, pracovala jste jistě s lidmi, kteří s tím mají nějakou zkušenost. Jak se Vám s nimi pracovalo?

Někteří se mi přímo otevřeli. Vyslechla jsem spousty autentických příběhů a popisy skutečných událostí. Všechno jsem do sebe nasávala a snažila se s tím pak vyrovnat prostřednictvím psaní. Ne každý narkoman je však ochoten se o svém problému bavit. Někdy už ani není schopen.

Jaká kniha se Vám psala nejlépe a jaká byla pro změnu nejtěžší?

Nejtěžší je začít. Když se pak příběh chytí, často si žije sám a já v něm jenom pobývám jako pozorovatel. Nejlépe se píší pohádky a příběhy z nereálného světa. Ty nevyžadují žádnou přípravu, jen vaši fantazii. Nemusíte ani mezi gamblery ani do archivů slavných spisovatelů. Všechno je na vás. Naopak asi největší výzvou pro mě bylo téma Alzheimerovy choroby, které jsem chtěla zpracovat pro malé, řekněme šestileté, děti. Ale soudě podle ohlasů malých i velkých čtenářů se kniha Lentilka pro dědu Edu nakonec povedla.

Ilustrační foto Zdroj: archív Evy Markové

Ilustrační foto Zdroj: archív Evy Markové

Co Ivona Březinová ráda čte? Co obnáší její práce se studenty na Literární akademii Josefa Škvoreckého? A co si od ní budeme moci přečíst tento rok? Dozvíte se příští pátek!

Ivona Březinová se narodila roku 1964 v Ústí nad Labem, kde po základní škole studovala na gymnáziu a poté pokračovala na Pedagogické fakultě UJEP, kde si jako obor zvolil český jazyk a dějepis. Od roku 1997 je spisovatelkou a vydala už přes 40 knih. Také vede seminář tvůrčího psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého v Praze. Za své knihy obdržela už mnoho ocenění, za zmínku stojí třeba Zlatá stuha.

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Dočkáme se Kluků na řetězu? Rozhovor s Ivonou Březinovou (1.díl)