5 fotek 
Karel Steigerwald uvedl po dvaceti letech svoji hru z normalizačních dob. Hradec Králové si na inscenaci počkal dva roky, protože dramatik dlouho otálel.
Hra se odvijí v totalitních narážkách plných ironie a sarkasmu, schválně ji Steigerwald zasadil do dob revoluce 1848, kdy se podobně vyvíjely dějiny jako u nás v Československu let sedmdesátých, kdy to vřelo, ale každý se bál projevit se více nahlas, aby ho někdo neudal. Objevuje se tu spoutu dvojsmyslných rozhovorů a celá hra směřuje od nikud nikam. Trvá sice dvě a půl hodiny, ale výsledek žádný, jako kdyby konverzace zcela vyšuměly.
V době revolučních nálad z roku 1848 se na malé vesničce schází skupinka intelektuálů v chátrajícím hotelu a baví se tím, že pomlouvá ostatní, jak se zachovali v revolučních demonstracích. Zná některá jména, ale bojí se je vyslovit nahlas, aby je někdo neslyšel. Najednou vtrhne na jeviště dvorní komisař c.k. a začne vyslýchat.
Začne kolotoč mašinérií a dvojsmyslné narážky, které neukončí ani jídlo a knedlíky paní starostové. Snaží se seč může, aby uchránila svého manžela a ostatní před zatčením, jenže vrchní rada je všemi mastmi mazaný!
O co mu jde? Hlavně o prapor, co ho mají lidé z vedení města schovaný ve skříni. I oni mají máslo na hlavě. I oni se zúčastnili revolučních bouří a někdo je udal!
Jak z toho ven? Starý aristokrat dostane nápad! „Sundejte z praporu lva i nápis a odevzdejte jej dvornímu radovi, ale bude to něco stát!“
Takto lstivě si příjde na slušné peníze a nic se mu nestane! Prapor, symbol svobody, zůstane u mluvčích města a rada je spokojen, lev i nápis: Pravda vítězí! se pálí v ohni, ale naoko! Jsou totiž schované u zámožného barona!
Dobové tance
Klicperovo divadlo Hradec Králové
Režie: Ivan Rajmont
Obsazení: Hynek Pech, Lenka Loubalová, Dušan Hřebíček, Miroslav Zavičář, Jiří Klepl, David Smečka, Jiří Zapletal, Filip Richtermoc, Eva Kratochvílová, Zora Valchařová-Poulová
Hodnocení: 2**
