Menu
TOPZINE.cz
Apetit

Do Labyrintu iluzí a skutečnosti se může propadnout kdokoli

Jiří Tichý

Jiří Tichý

3. 5. 2011

Každý se může ocitnout v labyrintu, kde spolu skutečnost a iluze splývají. Jen čtenář může posoudit, co je pravda a co pouhá iluze. Alespoň to hlásá zadní strana Labyrintu, japonského komiksu ve stylu manga od Suou Kózuki.

Ilustrace na obálce komiksu Labyrint, autor: Suou Kozuki

V srdci Evropy a vlastně na celém starém kontinentu se setkávají dva odlišné komiksové žánry. Zpoza Atlantiku k nám proudí superhrdinské řežby, kde borci a borky obdařeni nadlidskými schopnostmi srovnávají do latě podobně obdařené zloduchy.

Z opačného směru přes celou Asii putují dívky s velikýma očima a malinkým nosem, aby dokázaly evropským národům, že komiks může vypadat i jinak, než jak ho ukazují hollywoodská studia. Přesto se s domácími trhy mangy a různých -Manů ten náš nemůže co do počtu publikací vůbec srovnávat. Proto působí Labyrint přes svou průměrnost v Japonsku v naší malé kotlině svěže.

Autorka Suou Kózuki se na konci roztomilou komiksovou kresbou přiznává, že Labyrint je její první knihou. Ono to nakonec ledasco vysvětluje a čtenář je po přečtení tohoto doznání nucen lehce přehodnotit svůj názor na příběhy, které zrovna dočetl.

Nepříliš hororové příběhy

Šestice různých příhod a šestice různých hrdinů dávají dohromady šest povídek s hororovým nádechem. Každý příběh je jiný, zdánlivě spolu nesouvisejí a navzájem jsou propojeny jen postavou různookého katalyzátoru v podobě sličné děvy. Každé oko jinak barevné reprezentuje mystičnost, skrytou inteligenci a tajemství. Průvodkyně funguje společně s různorodými iluzemi a snahou o hororovou atmosféru jako zastřešující prvek.

Podstata iluzí Labyrintu se pokaždé skrývá v jinak nastavené technologii. Jak je typické pro japonskou mangu, často jsou reflektována moderní zařízení založená na jedničkách a nulách, což mnoho fanoušků japonského stylu zná z Ghost in the Shell. Na druhou stranu se v ostatních příbězích objevují sice moderní instituce (banka), ale zároveň jsou říznuté mystikou (ona banka se jmenuje Banka neštěstí a její klienti si pořizují nepřítomnost smůly).

Příběhy díky tomu získávají určitou atraktivitu, přesto však plynou příliš lineárně na to, aby čtenáře více pohltily. Pointa je často předvídatelná, někdy vyznívá až jako klišé. Překvapivé rozuzlení se objevuje jen zřídka, ale ono to nakonec vůbec nevadí. Sice se čtenář nebude bát, ale jako oddechovka není Labyrint vůbec špatný.

Opravdová manga

Velkým plusem je skutečný manga styl, který je zrcadlově otočen oproti našemu. Čte se tedy zprava doleva a shora dolů. I titulní strana je na konci a konec na začátku. Na uhlazenou kresbu se pěkně kouká a knížku vyplňuje spousta hezkých středoškolaček s bujným poprsím, za které by se nemusela stydět ani kdejaká pornohvězda.

Spekulovat, proč kreslené slečny autorka takto vybavila (ať už ji k tomu vedla snaha zalíbit se mladým Japoncům, jakýsi napoleonský komplex nebo něco jiného), by asi nebylo vůči Suou Kózuki férové, i když si tuto recenzi nikdy v životě nepřečte.

Průvodkyně právě varuje dvě slečny před představami, autor: Suou Kózuki

Musí se jí však přiznat, že svými kresbami umí dobře navozovat atmosféru. Přestože na plnokrevně hororovou to úplně nestačí, panely, kde se objevuje smrtka, patří mezi ty nejlepší. Trochu škoda je, že autorka přebírá některé postupy typické spíše pro komiksy, ve kterých létají chlápci v pláštěnce.

Výrazy obličeje a přechody mezi panely by mohly být více mangové, ale ve výsledku jsou díky tomu lépe vybudované charaktery postav, které se chovají přesně tak, jak mají.

Není Labyrint jako Labyrint

Atraktivita slova labyrint vyzývá k tomu, aby bylo použito jako název, a tak se není co divit, že i na české scéně se najde projekt se stejným jménem. Labyrint Pavla Renčína je zajímavý experiment, který při tvorbě on-line příběhu zapojoval i své čtenáře.

K prvotinám bychom měli být shovívaví, ale tady to ani není třeba. Sice se u šestice příběhů spojených do svazku Labyrint nikdo bát nebude, ale rozhodně se jedná o zdařilou oddechovku s opravdu příjemným vizuálem, kde se v hlavních rolích představují roztomilé školačky podle tradic žánru seinen. Kříženec mezi Ghost in the Shell, hororem a někdy i dívčími fotoromány z Top Dívky je přesně to pravé pro svou cílovku, která by neměla být starší než hlavní hrdinky a hrdinové.

Název originálu: Maze
Český název: Labyrint
Autor: Souo Kózuki
Obálka: Lenka Křížová
Překlad: Kristýna Zezulová
Počet stran: 192
Vazba: brožovaná
Rozměry: 126 x 189 mm
Vydal: Zoner Press, Brno 2011
Doporučená cena: 169 Kč

Hodnocení: *** (60 %)

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Do Labyrintu iluzí a skutečnosti se může propadnout kdokoli