DJ Aphrodite má rád české holky i pivo, na šílenou Anglii ale nedá dopustit

Někteří mu přezdívají Otec Drum and Bass, jiní Král junglu. Raději to ale s chválou moc nepřehánějte, nebo si začne připadat třiatřicetiletý DJ Aphrodite starý. I když vlastně jen v žertu. Tento schopný anglický DJ se jmenuje Gavin King a v tom, co dělá, se zřejmě opravdu vyzná.

Měla jsem to štěstí, že jsem se s ním mohla setkat na letošní Hrachovce. Okamžitě mě totiž napadlo, co a proč dělá tento druh hudby na hlavní stagi, kde jsem viděla se střídat především rock. Nechala jsem se ale přesvědčit a lehce se propadala z hlubin do výšin tajemné hudby bubnů a basů. Aphrodita doprovázel sympatický MC Junior RED (32). Oba dva po celou dobu rozhovoru vtipkovali, a když jsem po té třetí hodině ranní přiznala, že mi je pouhých sedmnáct, dokonce se ochotně nabídli přečíst mi pohádku na dobrou noc…

Proč si vlastně říkáš Aphrodite?

DJ: Někdy to jméno mám rád, někdy ne… Jenže si tak říkám už patnáct let. Už to mám přišité nadosmrti.

Proč ses rozhodl dělat tento druh hudby?

DJ: Určitě ne pro prachy. (smích) Miluju to. Je to nejvíc vzrušující druh hudby.

Kdy ses rozhodl s tím začít.

MC: Já, když jsem ho uviděl mixovat. (smích) Začal míchat reggae s junglem… To bylo prostě o mně!

DJ: Jsem šťastný, že jsem jeden z prvních, kteří s tím začali. Víš co, fungovalo toho vcelku dost. Já se ale rozhodl přijít s něčím docela podobným už na začátku éry junglu. Dávno zpátky! To bylo v roce 1993…

Kolik vám bylo, když jste začínali?

DJ: Když jsem začal dýdžejovat, bylo mi třináct.

MC: Mě bylo šestnáct.

A stále si hudbu užíváte… Spousta lidí dunění nedokáže pochopit. Pro mě je to asi o tom, že nezastavíš nohy. Co pro vás hudba znamená?

DJ: Líbí se mi vzrušení a síla. Je to velmi silná hudba. Má dobrou atmosféru, což zbožňuju. Nejsem moc uzpůsobený na rovnováhu.

MC: To víš, nejsou to milostné písničky :-D

Užíváte si, když lidé pod pódiem řvou a chtějí další set?

DJ: To je to nejlepší! Proto jsem DJ.

MC: Proto jsou Češi tak fajn.

DJ: „Dj to make people happy“. Vždycky se objeví ta odporně typická atmosféra.

Kde vůbec bereš inspiraci k mixování?

DJ: Úplně všude! Když je třeba někde puštěná hudba a zaujme mě, tak poslouchám. Můžu se bavit s kýmkoliv o čemkoliv, ale jak slyším dobrou hudbu, tak vypnu a vnímám jen melodii. Lidi do mě pak šťouchají: „Gavine, Gavine! V pohodě?“, protože já poslouchám a jsem zaseknutý.

A co ty? Daří se ti skvěle přesvědčit lidi, aby udělali some noise! Jak tě napadá, co na pódiu říkat?

MC: Říkám to, co mi přijde přirozeně na jazyk. Cokoliv, co dovede dav zapojit. Občas říkám takové ty fráze jako: „Put your hands in the air!“ Není to zrovna originální, ale funguje to! A dělá to party ještě trochu víc extra.

DJ: No, já složím hudbu, vytvořím náladu, ale on tu atmosféru vyhodí na lidi.

Někdo nás bavit musí, když ty máš zrovna kamenný výraz ve tváři…

MC: Jo, dneska měl docela těžký set.

DJ: To záleží na tom, jak moc se soustředím. Začnu, cítím se šťastný, všechno jde dobře… dokud se příliš nesoustředím na nahrávky, nebo se neobjeví problém. To je pro mě docela zlé. Mám rád hrát spoustu nahrávek, mám jich hodně, hodně jich mám taky na cd… A nemůžu hrát tolik, co bych chtěl hrát.

Co všecko musíš při mixování ovládat, abys byl dobrý DJ?

MC: To je dobrá otázka, pro někoho kdo není DJ. Kromě všech těch tlačítek…

DJ: Hm, se skupinou hraješ čtyřminutové songy, ale jako DJ hraješ jistou nahrávku, pocit, chceš určitou reakci, ale chceš to v dvaceti pěti minutách. Vím, že dostanu velmi, velmi dobrou reakci, když postavím atmosféru postupně až do jistého bodu. Jestliže jen tak hraju nějakou nahrávku, atmosféra bude nic moc, normální. Když to ale vybuduju… Prostě si stavím :-D

Viděli jste film Slumdog millionaire? Všimla jsem si, že jsi použil jednu písničku…

DJ: To jsem udělal? Fakt? Kterou?

Viděli jste film?

DJ: Jo, dvakrát.

MC: Je dobrý?

DJ: Jasně že jo!

MC: Ehm… Nevypadá to zrovna jako film, který bych si měl užívat.

DJ: Ale no tak! Je to opravdu hodně dobrý film. Na konci se budeš cítit zralý na brečení. Je tam hodně temná stránka.

Co kdybys doporučil nějakou tvou konkurenci?

DJ: Je hodně dobrých DJů. Ehm, Sub Focus? Ne, on vlastně není dobrý DJ.

MC: DJ Hive

Posloucháte i něco jiného?

DJ: Já poslouchám všecko. House, Techno, Classical, Rock, Pop… Na d’n’b se zaměřuju ve studiu.

MC: Jo, mainstream. Mě se třeba líbí Incubus. To nové album je hodně dobré.

Pokolikáté jste v česku?

Asi tak popatnácté…

Máte rádi Čechy?

DJ: Hlavně holky!

MC: Jasně, že jo! Není hodně srovnatelných míst.

A co Anglie?

DJ: Anglie má velmi speciální vibrace. To nemůže být ani nikde jinde. Je to domov, duchovní domov d’n’b. Z nějakého podivného důvodu jsou Angličané trochu mentální. Když začnou šílet, tak… je to opravdu šílené. Ten dav. Třeba v Glastonbury. Třicet tisíc lidí.

Kde jste všude byli?

DJ: Myslím, že by bylo jednodušší říct, kde ne :-D

Tak jinak, kde to bylo nejlepší?

DJ: Klidně můžu říct i Česká republika. Ale nejlepší dav? …Anglie!

MC: Nejlepší je to určitě v Anglii. Už to tam není novinka a šílí všichni. Tady je to spíš nová muzika. Není to odsud. To je trochu problém.

DJ: Můj nejlepší dav byl na Glastonbury festivalu. Docela vtipné, že to říká víc lidí. Prý fakt nejlepší atmosféra. Potom Brazílie…

MC: Jo, to jsem chtěl říct. Sao Paolo. Nejlepší místo!

DJ: Rusko, taky dobré. Můj průměrný dav v Rusku je tak třicet tisíc. Austrálie, tam jsem se měl dobře, taky v Milánu, Francii, Španělsku…

MC: Nothing Hill Carnival. Tak milióny.

DJ: No, můj bože.

MC: Bylo tam tak dvě stě tisíc lidí narvaných v aréně. Šílené!

DJ: Trvalo mi hodinu projít k d’n’b stage.