O diskriminaci matek malých dětí se nikde nepíše. Diskriminace matek s malými dětmi přece neexistuje. Diskriminují se národnostní menšiny, zdravotně postižení, staří lidé či homosexuálně orientovaní jedinci. Ale matky? Jak by se mohly diskriminovat matky? Mateřství je přece záslužná činnost. Ale ne každá záslužná činnost bývá po zásluze odměněna a ne každá žena touží po tom být matkou.
Foto: Anna Šafářová, Topzine.cz
Dnešní ženy totiž chtějí být novinářkami, modelkami, právničkami, zpěvačkami či podnikatelkami. Dnešní ženy ani v nejmenším netouží po tom utírat zadky mrňatům, vařit teplé večeře a čekat na své muže, až přijdou z práce a položí na stůl výplatu. Dnešní ženy chtějí vydělávat minimálně tolik, co jejich muži. Chtějí být slavné, bohaté a úspěšné. A slavné, bohaté a úspěšné matky diskriminaci neznají.
Proč si matka nemůže dovolit vzít s sebou na pohovor svoje malé dítě?
„A máte hlídání?“ ptá se mě už třetí zaměstnavatel během jednoho týdne. Přemýšlím nad tím, zda mám říct pravdu nebo ne. Ona pravda stála vedle mě a dloubala se v nose. Kdybych totiž tu svoji pravdu nechala na krku staré a nemohoucí babičce, je možné, že bych po návratu z, byť krátkého, pohovoru objevila nepříčetnou babičku s ještě nepříčetnějším dítětem uprostřed nekonečné spouště.
Ale je také možné, že bych se nepřítomností své milované pravdy, která se právě dožadovala zeleně fosforeskující propisky mé potencionální zaměstnavatelky, vyhnula této nepříjemné otázce.
„Malá nastupuje na podzim do školky,“ usmívám se na ženu, která je přibližně v mém věku. Ona však vypadá daleko lépe než já. Má dlouhé nalakované nehty, slušivý kostýmek a dokonalý make-up. Dávám si pozor na to, aby nezaregistrovala stopu závisti. Za svou závist se hluboce stydím a začínám se červenat. Kdy jsem byla naposledy u holiče? Ona jistě nemá děti, napadne mě v první chvíli.
„A v případě nemoci?“ Se shovívavým úsměvem podala dítěti zelenou propisku. „Etě papírek! Budu kleslit, víš?“ „V případě nemoci zaskočí moje matka,“ vyhrknu až příliš rychle a myslím na slova své kamarádky: „Ty chceš jít na pohovor s malou? To je čistá sebevražda! Jsi vyřízená!“ Že je moje matka aktivní padesátiletá žena, která pracuje na plný úvazek a hlídat může pouze odpoledne nebo o víkendech a to ještě pokud zrovna nemá rande, si nechávám raději pro sebe.
„My se vám určitě ozveme,“ usmívá se na mě a podává mi ruku. Beru křičící pravdu za ruku a táhnu ji ze dveří pryč. „Já ci kleslit!“ „Tu propisku si můžete nechat!“ volá za mnou moje bývalá potencionální zaměstnavatelka.
Děti podle schématu
Možná, že tento příběh už nevyžaduje žádný další komentář. Prostě no comment, takhle to chodí. Zkuste si představit, že jste na místě zaměstnavatele, který si nemůže dovolit přijmout tolik zaměstnanců, aby se mohli vystřídat v případě nemocí svých dětí a pravidelně čerpat paragrafy, aniž by se to výrazně dotklo chodu firmy. Zkuste si představit, že místo svobodné absolventky přijme zaměstnavatel právě Vás, ženu se třemi malými dětmi, která se rozvádí a potřebuje se postavit na vlastní nohy. Což o to, představa je to hezká, ale realita bývá trošku jiná.
Pokud se vyloženě nejedná o vytírání veřejných záchodků, přiznejme si to, Vaše šance na přijetí do lukrativního zaměstnání je podstatně menší než šance oné svobodné a bezdětné absolventky. Ale i ona jednou bude chtít mít děti. Je jí však teprve dvaadvacet. Může je mít až za deset nebo i patnáct let.
Zdroj: photothek.de
Jaké šance vlastně mají ženy – matky na trhu práce? Žádné. Existuje jediná šance a tou je plození dětí podle klasického schématu:
Čerstvá absolventka si najde zaměstnání a tam zůstane tak dlouho, dokud jí nezačnou tikat biologické hodiny, poté si pořídí dítě a odejde na mateřskou. Po mateřské se vrátí do práce. V té době totiž už (možná) bude její matka nebo tchyně v důchodu a bude moci hlídat potomka. Pokud žena nastoupí do zaměstnání dříve než jí vyprší rodičovská dovolená a její dítě bude moci být přijato do školky, na řadu opět přichází babička nebo také chůva.
Jiné než toto schéma není povoleno, žádáno ani tolerováno jak ženami – matkami, tak jejich zaměstnavateli. Dost těžko by se totiž realizoval opačný postup:
Těhotná absolventka, rodičovská dovolená a poté hledání zaměstnání. „ A máte hlídání?“ … Babičky dětí absolventek totiž v převážné většině dosud pracují, pokud nejsou v invalidním důchodu a v tomto případě by asi dost těžko mohly hlídat své vnuky.
Bohaté matky neznají diskriminaci proto, že si mohou zaplatit chůvu?!
Pravdou je, že bohatých matek se diskriminace tolik nedotkne, ale není pravda, že by se s ní nesetkaly. Pokud svému zaměstnavateli oznámíte, že vám manžel milerád zaplatí chůvu proto, abyste mohla jít pracovat, máte větší šanci na přijetí než žena, která se odvolá na babičku.
Ale kritériem k přijetí do zaměstnání přece není počet dětí a možnost zajištění hlídání, ale znalosti, schopnosti, dovednosti a také vlastnosti zaměstnance! Pochopitelně také jeho vzdělání a praxe.
Zdroj: unipublic.uzh.ch
Jaký je to svět, když lidé nemohou říkat pravdu?
Představte si, že přijdete na pohovor s malým usmrkancem za ruku a řeknete:
„Tohle je moje dcera a já nemám hlídání, protože moje matka dosud pracuje, moje babička je už stará a nemocná a žádného manžela nemám. Moje dítě sice chodí do školky, ale bývá často nemocné a nemá ho kdo hlídat. Umím to a to, vystudovala jsem to a to a potřebuji práci.“ A teď si představte, že Vy tu práci dostanete! Stává se však tohle ve skutečném světě? Mohou si lidé dovolit říkat pravdu?
Ve skutečném světě skončíte na úřadě práce, budete dostávat sociální dávky, které Vám vystačí tak na zaplacení nájmu, každý měsíc budete muset dokládat veškeré vaše příjmy a výdaje, spousta cizích lidí se bude vrtat ve Vašem soukromí a navíc se ještě setkáte s nepříjemným vystupováním sociálních pracovnic, které na vás budou pohlížet buď s opovržením anebo s lítostí. Budete zařazeny do programu znevýhodněných skupin, kde dostanete šanci nabídnout potencionálnímu zaměstnavateli státní dotace výměnou za Vaše přijetí. A místo, o které jste usilovala bude nabídnuto mladé atraktivní a bezdětné ženě anebo možná také manželce váženého a bohatého muže, která si může dovolit zaplatit chůvu a nepotřebuje pracovat z nutnosti uživit rodinu.
