Často máme tendenci přivírat oči před nepříjemnými věcmi. Handicapované, nemocné lidi nebo opuštěné děti jednoduše přehlížíme. Ale i přes zavřené oči tu vždy jsou a budou.
V dětských domovech nežijí sirotci, Zdroj: sxc.hu
V současné době je v dětských domovech, kojeneckých ústavech, nápravných zařízeních a jiných podobných institucích přes sedm a půl tisíce dětí. To rozhodně není malé číslo, a i proto bychom měli o těchto náhradních domovech něco málo vědět.
Jelikož statistické informace jsou nudné a často příliš obecné, oslovili jsme ředitele dětského domova ve Volyni Jiřího Pána, aby nám řekl, jak to v domově chodí.
V domově nejsou sirotci
Představa, že v dětských domovech jsou pouze sirotci, možná platila za Dickense, ale v dnešní době rozhodně ne. Důvodů, proč je nějaké dítě umístěno do podobné instituce, je několik. Může jím být nefunkční rodinné prostředí, zneužívání dětí jedním z rodičů, trestná činnost nebo třeba i záškoláctví a zahálčivý život pramenící z nezájmu rodiny o dítě.
A samozřejmě kterákoliv z těchto možností v kombinaci s experimentováním s drogami.
Zajímavým faktem je, že vedle stálých dětí, kterým je státem nařízena ústavní výchova, najdeme v domovech i několik volných míst určených pro okamžitou pomoc dětem, které jsou ohroženy na životě.
„Místa okamžité pomoci nejsou obsazována pravidelně, ale pouze tehdy, když například matka samoživitelka musí do nemocnice nebo když v rodině hrozí nebezpečí agrese manžela opilce, matka opustí své děti a živí se nejstarším zaměstnáním – prostitucí,“ vysvětluje ředitel Pán.
Den jako ten náš
Běžný den v dětském domově se od těch našich příliš neliší. Tak jako v každé jiné rodině děti ráno vstanou, dopoledne stráví ve škole, odpoledne zase na fotbale nebo v lidušce, večer se můžou podívat na předem schválený program v televizi a v devět hodin zalehnou do postelí.
[youtube_660]Y_wJwKiRbzQ[/youtube_660]„Den v DD je skoro stejný, jako je běžný nebo volný den v rodině. Jsou-li povinnosti, musí se plnit, je-li volno, každý si rád pospí trochu déle a věnuje se činnosti, která jej uspokojuje,“ doplňuje ředitel.
Ubytovna, tělocvična, dílna a jídelna v jednom
Dětský domov ve Volyni je specifický tím, že se v jeho areálu nachází i základní škola. Co bychom ale vedle několika tříd, jídelny a ložnic v budově ještě našli?
V přízemí bychom narazili na takzvanou zrcadlovou síň, která slouží pro zdravotní tělesnou výchovu, nacvičování sestaviček hip-hopu, stolní tenis, ale i jako posilovna.
Své místo mají v domově i různé dílny, kde děti vyrábí proutěné mísy, vyřezávají betlémy, hnětou a vypalují keramické vázičky. A samozřejmě zde najdeme i tělocvičnu pro ty, kteří si raději zapinkají s míčem.
V některých dětských domovech můžeme zároveň narazit na startovací byty. „Startovací byty jsou pro jedince starší 17 let, kteří se zde připravují na budoucí život anebo zde bydlí po zrušení ústavní výchovy, než si najdou vlastní bydlení. Náklady na bydlení si hradí po ukončení ústavní výchovy. Nejsou vysoké – jedná se o provozní náklady spočítané na jeden byt, jako je voda, teplo, energie,“ dostane se nám od pana ředitele vysvětlení, k čemu takové byty slouží.
Peníze od státu nestačí
Peníze, které domov dostane ze státního rozpočtu na běžný provoz a některé nadstandardní akce, nestačí. Z tohoto důvodu se vždy hledají sponzoři, jejichž prostředky jsou většinou určeny právě na různé věci navíc, jako jsou výlety či dárky k Vánocům.
Bez příspěvků dárců by se domovy neobešly
„Pořádání akcí záleží na schopnostech a chuti jednotlivých domovů. Je pár DD v republice, které dělají řadu akcí, a ostatní třeba nic, ale to není důležité. Pokud chce někdo něco dělat, najde pro to lidi – organizátory a samozřejmě i prostředky formou sponzorských aktivit,“ shrnuje situaci ředitel Pán.
Konec dětských domovů v Čechách?
V srpnu letošního roku byl přijat vládní program s názvem Strategie boje proti sociálnímu vyloučení. Jeho cílem je úplné zrušení kojeneckých ústavů a dětských domovů. Děti, které jsou dnes v ústavní péči, by měly v budoucnu žít v pěstounské rodině, a ne v domově.
„Nejhorší na tom je, že program nebyl zpracováván odborníky z terénu, ale osobami, které věci nerozumí, nikdy v těchto zařízeních nepracovaly a jejichž názory jsou poplatné těm ve Štrasburku a EU. Náš systém péče o děti od kojeneckého období po dospělost byl a je mnoho let nejlepší na světě a řada zemí se k nám jezdila a jezdí učit, jak se má s dětmi s různými poruchami pracovat,“ komentuje vládní program Pán.
Představa, že za pár let u nás nebude ani jeden dětský domov, je zřejmě nereálná. A i kdyby se to jednou stalo, stejně se vždycky najdou rodiče, kteří se o své dítě nezajímají nebo mu ubližují. S koncem domovů zanedbávané děti nezmizí.
