2 fotky 
Tisíce černě oděných lidí všech generací mávajících zběsile nad hlavou rukama na tři chlapíky vepředu. Jeden tančí a zpívá, další dva hrají. Dav šílí, energie nemizí… Ano, řeč je o Depeche Mode!
Skupina Depeche Mode, Zdroj: depechemode.cz
Depeche Mode, to jsou tři dnes už postarší pánové Dave Gahan, Martin Gore a Andrew Fletcher, kteří před téměř třiceti lety ukázali světu styl, který je dnes nazýván synth rock (pop). Obsahoval totiž spoustu umělých zvuků a samplů. Tři pánové, kteří se mohou chlubit tím, že ovlivnili nejen spoustu hudebníků, ale také fanoušků.
Historie tohoto kultu sahá do roku 1980, kdy se v anglickém Basildonu potkala trojka Vince Clarke, Martin Gore a Andrew Fletcher a založila kapelu s názvem Composition Of Sound. Tehdy hráli v garáži Clarkových rodičů, Vince zpíval, hrál na kytaru i bicí, Andy na baskytaru a Martin Gore nadšeně skládal písně a hrál na sólovku. V místě bydliště byli docela oblíbení, protože jejich hudba byla něco nového. Stále ale hledali někoho, kdo by jejich vystoupením dal nový dech, kdo by byl showmanem, zpěvákem, zkrátka frontmanem. V jednom klubu pak potkali Davea Gahana, který měl spoustu známostí a zkušeností a posunul kapelu o hodně dál. Změna se projevila i v přejmenování na Depeche Mode.
Když se kapela objevila na koncertě Fad Gadget (průkopník hudebního hnutí New Wave), všiml si jí Daniel Miller, slovo dalo slovo a v roce 1981 se na svět dostalo první album Speak and Spell. Bylo veselé a hlavně mělo kladné ohlasy. Avšak odešel od nich Vince Clarke, který v té době skládal písně i texty a byl zakladatelem kapely. Naštěstí se vedení ujal neméně talentovaný Martin Gore a vše šlo relativně spořádaně dál. Vyšlo nepříliš dobré album A Broken Frame a brzy se k nim přidal Alan Wilder.
Skupina Depeche Mode, Zdroj: depechemode.cz
Alan měl jako jediný hudební vzdělaní a vyznal se v aranžmá i produkcích, to se vyplatilo na Construction Time Again, jenž bylo vyrovnané, malebné a originální album, které spolu se změnou image odstartovalo celosvětové šílenství. Kapela se oblékla do černé kůže, upravila si vlasy a všichni se najednou snažili vypadat jako Dave.
Brzy vyšlo další album Some Great Reward, které obsahovalo spoustu velkých hitů, například People Are People, Master And Servant, či Blasphemous Rumours. Následovala kompilace The Singles 81-85. Po další desce Black Celebration si jich všiml i novináři a velmi je oslavovali. Byla tady neuvěřitelná hudba s vypilovanou studiovou technikou a něčím novým v oblasti syntezátorů. Na desce Music for Mases už se nacházely nesmrtelné skladby jako Never Let Me Down Again, Strangelove, Behind The Wheel a úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Na koncertech byly tisíce lidí a nechyběl ani koncertní dokument.
Na vrcholy žebříčků v Evropě a USA se dostali s albem Violater, na kterém je skladba Personal Jesus, ze které si cover udělal i Marylin Manson či Enjoy The Silence. Úspěch si však neužívali dlouho, protože nastala krize kapely spojená nejen s ponorkovou nemocí, ale také s Davovou změnou – stal se drogově závislým rockerem. Andy se vlivem událostí nervově zhroutil a Alan Wilder po turné k následující desce Songs Of Faith And Devotion kapelu opustil.
Přebal Sounds of the Universe, zdroj: archiv skupiny
Budoucnost trojice vypadala černě a nikdo nevěděl, co bude dál. Dave se však léčil ze závislosti a Martin skládal dál. V roce 1997 vyšla deska Ultra, na které je mimo jiné song Barrel Of A Gun, který je právě o závislosti. Hudební vydavatelství možná pro jistotu vydala kompilace The Singles 81-85 a The Singles 86-98 a kapela byla zpátky. Potvrdila to albem Exciter, které vyšlo v roce 2001, následovníkem Playing the Angel a aktuálně i poslední deskou Sonds of the Universe, která vyšla v loňském roce a momentálně k ní stále probíhá celosvětové turné.
