Menu
TOPZINE.cz
Film & TV

Dennis Hopper: Bezstarostný jezdec, který se bál motorek

Petra Duhajská

Petra Duhajská

31. 5. 2010

O roli drogově závislého násilníka v Modrém sametu si režiséru Davidu Lynchovi řekl slovy: „Musíš mě nechat hrát Franka Bootha. Protože já jsem Frank Booth!“ Byla by ale škoda vidět Dennise Hoppera jen jako průšviháře a rebela. Mnohokrát totiž dokázal, že byl zejména talentovaným hercem i režisérem.

Dennis Hopper v Apokalypse

Dennis Lee Hopper se narodil v malém kansaském městečku Dodge City 17. května 1936. Několikrát se rodina Hopperových přestěhovala, až skončila v San Diegu. Tam začal třináctiletý Dennis navštěvovat lekce umění a později studovat herectví v Old Globe Theatre. Největší krok k herecké kariéře udělal během pěti let strávených v proslulém newyorském Actors Studio u Lee Strasberga. Mezi jeho oblíbence prý patřil zejména Shakespeare.

Výpomoc od Johna Waynea

Televizní i filmový debut Dennise Hoppera proběhl v roce 1955. Zejména dvě filmové role po boku Jamese Deana měly na Hoppera velmi silný vliv. Přes tento slibný začátek ale v následujících sedmi letech v Hollywoodu nemohl sehnat práci a ani v televizi úspěšně nezakořenil. Záchrana přišla od pravého filmového hrdiny, Johna Waynea. Ten byl přítelem Hopperovy tchyně a zajistil v roce 1965 Dennisovi roli ve filmu Synové Katie Elderové. Spolu se potom objevili i v Maršálovi.

Dennis Hopper jako Johnny Drake ve filmu Night Tide

I přes tuto velkou službu to nevypadá, že by měl John Wayne Dennise Hoppera nějak zvlášť v lásce. Zapřísáhlý republikán považoval mladého bouřliváka za komunistu, a kdykoli probíhala nějaká dramatická protiválečná akce, pořádně to Dennisovi vytmavil. Peter Biskind ve své knize o Novém Hollywoodu Easy Riders, Raging Bulls popisuje příhodu, kdy během natáčení Maršála jednou Wayne přiletěl na plac ve svém vrtulníku, rozzuřeně vystoupil a se svými pětačtyřicítkami u pasu křikl: „Kde je ten zatracenej levičák Hopper?“ Dennisovým proviněním tentokrát bylo to, že si dovolil před Wayneovými dcerami říkat taková slova jako shit a cocksucker. „Chci toho rudýho zmrda. Kde se ten komouš schovává?“ Schovával se v přívěsu Glena Campbella tak dlouho, dokud to John Wayne nevzdal.

Jak outsideři dobyli Hollywood

Opravdový filmový průlom znamenal pro Dennise Hoppera rok 1969. Po úspěchu Bezstarostné jízdy se rozběhly dohady o tom, kdo byl na úplném počátku jejího vzniku, jak už to tak občas bývá. Verze Petera Fondy je taková, že jednou v noci dostal nápad na příběh dvou motorkářů a okamžitě volal svému nejlepšímu příteli do Californie a podělil se s ním o svou vizi. „Páni, to je teda sakra pořádná story,“ reagoval Hopper. „Co s tím budeš dělat?“ A Fonda odpověděl: „No, říkal jsem si, že ty budeš režíroval, já produkovat, scénář napíšeme spolu a oba v tom taky budeme hrát, aspoň ušetříme,“ shrnul to Fonda. „Ty jo, ty mě necháš režírovat?“

A přestože toho Peter později asi litoval, režírovat Dennise nechal. Během chvílemi téměř anarchisticky probíhajícího natáčení skončilo toto dlouholeté přátelství i Hopperovo manželství s Brooke Haywardovou. Na plné obrátky se navíc rozjela jeho závislost na alkoholu a drogách. Po všech obtížích, které poznamenaly produkci i dokončování filmu, je malým zázrakem, že Bezstarostná jízda vůbec spatřila světlo světa.

Malé, ale důležité role

Divoká roadmovie rozpoutala novohollywoodskou revoluci, v Cannes získala cenu pro režijní debut, vysloužila Fondovi, Hopperovi a Terrymu Southernovi oscarovou nominaci za originální scénář a stala se kultovním filmem jedné generace. Na tento úspěch ale Hopper nenavázal. Jeho další snímek se jmenoval tak trochu symbolicky Last Movie. Byl to přímo kolosální propadák a Hopper strávil zbytek sedmdesátých let zejména ztvárňováním vedlejších rolí v evropských nízkorozpočtových filmech. Znovu na sebe v Hollywoodu upozornil rolí fotoreportéra v Coppolově Apokalypse roku 1979.

Druhý dech nabral problémový herec po absolvování léčby drogové závislosti v roce 1983. Následovaly kritikou velmi kladně hodnocené role ve filmech Dravé ryby nebo Ostermanův víkend. Klíčovým milníkem pro Dennise Hoppera byl rok 1986. Sportovní drama Hráči z Indiany mu vyneslo hereckou nominaci na Oscara a Lynchův Modrý samet přinesl podle mnohých Hopperovu životní roli padoucha Franka Bootha.

Nepovedený soukromý život, povedený pracovní život

Během své dlouhé filmové a televizní kariéry se Dennis Hopper objevil ve více než 140 epizodách různých seriálů a v mnoha televizních filmech. Přestože se ve filmu objevoval zejména v menších rolích, o pozornost a přízeň diváků nepřišel. I jeho režijní počiny jako Out of the Blue nebo Barvy mu přinesly chválu odborné i laické veřejnosti.

Velmi aktivně se Hopper věnoval i malování, fotografování a sochařství. Vystavoval s úspěchem v Americe, v Evropě i v Asii. Co se osobního života týká, raději snad nebudeme zabíhat do podrobností. Pět manželství, z toho jedno devítidenní, pět rozvodů, žaloby, alkohol, kokain, nože, pistole… Dennis Hopper by jistě nebyl tím Dennisem Hopperem, kterého mají filmoví fanoušci rádi a který má svou hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy, kdyby neměl své povahové mouchy. Uchovejme si ho ve vzpomínkách jako talentovaného umělce, který celý život miloval film a přinesl nám nejeden nezapomenutelný zážitek.

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Dennis Hopper: Bezstarostný jezdec, který se bál motorek