Stejně jako Řecko nebylo jednotným státem, nýbrž rozdrobeno na města a městečka (pollis), tak se lišil i sexuální život od oblasti k oblasti. Především však ve dvou nejslavnějších městech starověkého Řecka v Athénách a Spartě.
Athény
Athéňané vedli svůj sexuální život v mírnějších veličinách než obyvatelé Sparty. Nemůžeme zde mluvit o žádných speciálních sexuálních praktikách, ani jiných extravagantních výstřelcích. Lidé mysleli na jiné věci než na tělesné uspokojení. Muži se věnovali politice, filozofii a umění, ženy se zase staraly o domácnost.
Sparta
Zato sexuální život ve Spartě byl opepřený ze všech stran. Panovaly zde mnohem volnější poměry, co se sexu i manželství týče. Jelikož se Sparta soustředila především na válečnictví a vychovávání nových válečníků, ve společnosti byl nadbytek žen, a tak byla vedle monogamního manželství naprosto běžná nejen polygamie (mnohoženství), ale dokonce i polyandrie (mnohomužství). Navyšování bojovníků bylo více než žádoucí, a proto bylo ženám starších mužů dovoleno, aby si domů vodily zajíčky. Ovšem paradoxem bylo, že cizoložství bylo tvrdě trestáno. Zákon mluvil jasně: úd za oko – dopadenému muži byly vypíchnuty oči.
Sparťanské ženy oplývaly především krásou a skromností, což se o dnešních ženách leckdy říct nedá. Skromné nejsou ani ty, které nemají být na co hrdé. Sparťanky byly také známy svou fyzickou zdatností. Věnovaly se běhu, zápasu, hodu oštěpem nebo diskem.
Manželský život
Manželský život byl po vzoru všeho sparťanského strohý. Za hlavní cíl si sparťané kladli především zplození nových bojovníků. Ale ani tento akt se neobešel bez rituálu. Žena čekala na lůžku ve tmě na svého muže, který si nenápadně odskočil od hostiny, aby splnil své povinnosti. Museli však oklamat Bohy, a tak se žena převlékla do mužský šatů, muž ji pak přenesl na jiné lůžko a tím byl rituál hotov. Po obšťastnění ženy a pokusu ji oplodnit se vrátil ke svým druhům.
Vojenský život
Sparťanský zákonodárce Lykurgos (asi 9. – 8. stol. př. n. l.) měl zájem především na posílení vojenské moci Sparty. Zavedl povinný vojenský výcvik dívek. Na nějakou dobu tak došlo k oddělení dívek a chlapců, a tak docházelo k nárůstu homosexuálních praktik (byť dočasných).
Hetéry
Hetérami se označovaly luxusní řecké prostitutky. V řecké společnosti zaujímaly stejné místo jako třeba otroci či propuštěnci. Avšak navzdory této nelichotivé pozici, kterou dědily i jejich děti, měly jednu obrovskou výhodu: svobodu. Vždyť která z počestných vdaných žen si mohla říci: „Tak, dnes si osedlám alespoň dva olympijské vítěze.“ Nevěrnice byla tvrdě potrestána, často dokonce i smrtí. Zabít nevěrnou ženu bylo dovoleno tomu, kdo ji nachytal při činu.
Hetéry se vyznaly v literatuře, umění i filozofii. Pohybovaly se i v blízkosti známých osobností (Sokrates, Sofokles). Například slavný Epikuros byl oblažován hetérou Leontinou. A možná to byla právě ona, kdo se podílel na jeho teorii hédoné (slast jako nejvyšší dobro).
Hetéra Kyrené napsala Antichoru – učebnici erotiky Dodekamenchanom, která popisuje dvanáct způsobů soulože.
Direktion
Takto se označoval příbytek sexuálních otrokyň, které byly pod státním dozorem. Stát nakupoval dívky a jejich služeb mohl využít každý. Peníze pak putovaly do státní pokladnice. Kromě hetér se ale na scéně začaly objevovat i ženy, které se prodávaly náhodným příchozím. Tyto služby se posléze začaly soustřeďovat pod jednu střechu, tzv. porneion, což byly první veřejné domy, přičemž správce takového domu, neboli pasák, se nazýval pornoboskos. Prostitutky se dělily na tři kategorie: hetéry, které stály na nejvyšším stupni, dikteriadky a auletreidy, které stály nejníže na stupních kvality.
Ohodnoťte tento článek:
