Menu
TOPZINE.cz
Knižní novinky, nové knihy

Dej mi své oči: Mozaiková struktura přináší krvavý detektivní příběh

Redakce

Redakce

21. 8. 2011

FOTO: Jezero Mondsee!Ukázka z knihy! Torsten Pettersson je švédský autor, jehož styl rozhodně není k přehlédnutí! Topzine.cz proto přináší ukázku z jeho poslední knihy nazvané Dej mi své oči. Vydalo nakladatelství Argo.

FOTO: Jezero Mondsee

Jak se vraždí ve Švédsku?, Foto: Lída Fikarová

Detektivní román švédského autora je zajímavý nejen tématem, ale i stavbou a jazykem. Představuje ukázku nové švédsko-finské literatury. Autor románu vytváří složitou a neobvyklou strukturu. Spojuje zápisy inspektora Lidmarka a výpovědi obětí, svědků i vraha. Tato mozaika nám postupně odkrývá zabijáka, jenž svým obětím vyřezává oči a vyrývá jim do těla různá písmena abecedy.

„Doba vraždy?“

„Asi hodinu před půlnocí. Před chvílí jsem mluvila s patologií. Jejich výsledky jinak odpovídají tomu, co je vidět na fotografiích: Smrt udušením způsobená nějakým tenkým lankem, něčím, co nezanechává jasné stopy vláken. Nejspíš šlo o umělou hmotu nebo kov. Oči vyříznuté okamžitě po tom, co nastala smrt, značně neuměle. Krev na břiše pochází z rány, která vypadá jako písmeno A, vyryté do kůže značně povrchově, ale když se krev umyje, je vidět naprosto jasně.“

„Jako A? Víš to určitě?“

„Ano, vypadá to takhle.“

Soňa vytáhla z desek ještě dvě fotografie. Žena na nich ležela na šedém, lesklém operačním stole patologa. Jak na celkovém pohledu, tak na detailu skutečně bylo vidět písmeno A, obrácené hrotem dolů.

Co to může znamenat, říkal jsem si skoro sám pro sebe. Písmeno. První písmeno ve jménu oběti či vraha? „A“ jako „Anna“, „A“ jako „Anders“.

„Nebo možná vůbec nejde o písmeno, ale spíš o šipku ukazující na pohlaví jako agresivní demonstrace,“ vpadla do toho Soňa. „Způsob, jak poukázat na kořen zla, na to, co pachatele vedlo k pokusu o znásilnění.“

Na chvíli jsme oba umlkli a zamysleli se v zoufalé snaze pochopit perverzní logiku pachatele. Hlavou se mi začala honit jména, symboly, hieroglyfy. „A“ vzhůru nohama: Nádoba do poloviny naplněná vodou. Anebo ze strany: Megafon, do kterého je možné hulákat.

„Nějaká další zranění?“ pokračoval jsem.

„Ne, ani stopy nedávného sexuálního styku, ale byla ve třetím měsíci.“

„Vážně? No to je hrozné. Jako dvojitá vražda. Přítel, který dítě nechtěl a předstíral přepadení?“

„A proč by tedy odnesl všechno oblečení i papíry a vyřízl jí oči?“ namítla Soňa. „To by napovídalo, že totožnost oběti není náhodná, ale musí zůstat utajená, což vede jenom zpátky k pachateli.“

„Dvojitá pojistka. V nejlepším případě nebude nikdy identifikovaná a nemůže být uvedena do souvislosti s přítelem, v nejhorším to přesto vypadá jako náhodný čin šílence.“

Soňa mlčky pozorovala zataženou oblohu. Pochopil jsem, že mi nechtěla přímo odporovat, ale svým mlčením mi jasně dávala najevo svůj názor.

Zavřel jsem oči a představil jsem si dítě, plod, volně se vznášející v matčině lůně jako na barevných fotografiích Lennarta Nilssona. Zdálo se mi, že se na mě dívá s údivem, že to takhle dopadlo. Dávalo mi za vinu, že patřím ke světu, který tohle dopustil: Pravidelný tep v matčině těle utichl a jeho vlastní tělíčko začalo pobolívat a tuhnout. Měkká, teplá tma zmizela a současně s ní zmizel i človíček, který v ní žil.

Převzato z knihy Torstena Petterssona Dej mi své oči, přeložila Irena Kunovská. Vydalo nakladatelství Argo, Praha 2011.

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Dej mi své oči: Mozaiková struktura přináší krvavý detektivní příběh