Death metalový buldozer Bonecrusher Fest zdecimoval Exit

!Fotogalerie!Ve čtvrtek 24. února se v klubu Exit Chmelnice konal další ročník festivalu Bonecrusher, který si očividně získává čím dál větší oblibu v řadách českých fans. Letošní line-up byla opravdu silná a tak se publikum mohlo nechat masírovat několik hodin metalovým pásmem jemuž vévodila americká legenda Dying Fetus. Jak celá akce letos dopadla?

Kapela Dying Fetus na Bonecrusher Fest 2011, Foto: Martin Kroa, topzine.cz

Avizovaný začátek byl dodržen na minutu přesně a tak úderem půl sedmé spustili trash metalové peklo španělé Angelus Apartida, kteří nahradili chybějící Annotations of an Autopsy. Dobrý zvuk dal vyniknout precizně odehraným kytarám a našlapaným bicím, to vše v ďábelské rychlosti. Poctivý trash metal po více než dvaceti minutách skončil a za rychlé zvukové zkoušky další grupy se do klubu valilo stále více lidí.

Na prknech se objevili v našich končinách téměř neznámí Burning The Masses s očividně netrpělivými prstíky na hluboce naladěných kytarách, rozpačitým bubeníkem a zaskakujícím basákem amíků Carnifex. Po nesrozumitelném úvodu seskočil mladý zpěvák z pódia mezi lidi a začal pogováním burcovat fans v kotli. Už první skladba dala najevo, že půjde o hůře stravitelné sousto. Technický deathcore vysoké úrovně, tak jak to američané umí, vyklepával mozky z hlav a přestože se na podobnou hudbu špatně paří, šlo nad výkonem kapely pocítit všeobecnou spokojenost.

Podivná tlupa vyklidila pozice, aby jí nahradila grupa ještě podivnější a to Fleshgod Apocalypse ze slunné Itálie.  Tato poměrně mladá kapelka se těší díky svému masivnímu debutu Oracles rostoucí popularitě a nutno uznat, že naživo umí své kvality předvést ve stejné intenzitě jako ve studiu. Vzhledově připomíná čtveřice vlasáčů, díky frakům, jakési hudebníky z konce osmnáctého století vytuněné delším pobytem v hrobě. Mrtvolná image dobře koresponduje s nekompromisním technickým old school death metalem, který drtil publikum v nadzvukové rychlosti.

V průběhu vystoupení  zamračených Italů už byl klub narvaný k prasknutí a očividně kapacitně dosahoval svých hranic. Dostat se pro pivo nebo na záchod po skončení  poslední skladby připomínalo odyseu a prostě nelze přehlédnout fakt, že Abaton je na akce podobného kalibru vhodnější prostor. Zhruba v okamžiku, kdy už člověk musel cíleně hledat kyslíkové kapsy v recyklovaném pivním oparu se spustila ventilace a člověk mohl znovu začít používat všechny motorické funkce což přišlo vhod, protože na pódium nastoupili mocní Carnifex.

Pětice muzikantů z Kalifornie už několikrát v České republice předvedla, že vystupování má po šesti, koncerty našlapaných, letech v malíku. Vybíralo se ze všech tří alb a už od prvních tónů bylo jasné, že Carnifex nehodlají Čechy šetřit. Těžkotonážní deathcore se silnými death metalovými kořeny nenechal žádný prostor pro uvažování a rovnou devastoval vše co mu stálo v cestě.  Potetováný bručící démon Scott deklamoval zánik a naprosto brutálním vokálem surfoval na tsunami neurvalé brutality směrované do masy lidí. Vystoupení Carnifex na Žižkově se dá s čistým svědomím zařadit k tomu nejlepšímu co američané v České Republice doposud předvedli a sedmimetrové tornádo lidských těl v kotli při skladbách Lie To my Face a Hell Choose Me toto tvrzení potvrzuje.

O slovo se přihlásil chladný sever

Na následující trash/black metalové Keep Of Kalessin z Norska publikum lehce prořídlo a prostor se trochu pročistil. Pro fanoušky černého kovu byl výběr skladeb z pěti alb jistě výživnou svačinkou leč bylo znát, že většina publika přišla spíše na death metal. Keep of Kalessin působili jako kapela dobrým dojmem a vystoupení nepostrádalo grády ani prvky originality.  Po necelé hodině Norové ukončili temnou mši a uvolnili místo hlavní hvězdě večera.

Prostor se opět zaplnil tělo na tělo a do strun udeřili tři dobře známí hudebníci Trey Williams za bicí baterií, Beasly u silných strun a mastermind John Gallagher s neustále podmračenou tváří. Kvalita zvuku si udržela i nadále dobrou úroveň a tak síla death metalu zkloubeného s technickými finesami a valivými hardcore riffy vyzněla naplno. Nutno podotknout, že Dying Fetus jsou po celém světě uznávanou veličinou a svůj status potvrzují snad každým koncertem. Kytarové riffy Gallaghera obsahují kolikrát velmi komplikované aranže, které často naspeedovaný basák v klidu přesně kopíruje.

Nasazení američanů opravdu budilo úžas díky suverenitě, která se rovnala loňskému vystoupení na tuzemském festivalu Brutal Assault. Před dvanáctou hodinou ukončili Dying Fetus poctivé pásmo brutality legendární skladbou Kill Your Mother, Rape Your Dog a spokojení fans se začali v rozličných stavech podnapilosti trousit do svých brlohů.