Dcerám jsme vysvětlili, že maminka zemře jen jako, říká zpěvačka Baxová

FOTO: Jarmila Baxová
Jarmila Baxová účinkovala v lednu v koncertu Carmina Burana. Zdroj: archiv JB

!Rozhovor!Zpěvu se věnuje přes dvacet let. Tři roky si dala pauzu kvůli mateřské s druhou dcerou. Nyní jste Jarmilu Baxovou mohli slyšet v koncertu Carmina Burana. V pražském Kongresovém centru se odehrály dvě exkluzivní představení.

FOTO: Jarmila Baxová
Jarmila Baxová účinkovala v lednu v koncertu Carmina Burana. Zdroj: archiv JB

Jak s odstupem hodnotíte návrat po mateřské na jeviště?

Už to byla moje druhá mateřská, ale je pravda, že u první jsem to tolik nedodržela. Po půl roce jsem šla tehdy zase zpívat, žádné prodlení. Ale dvě děti, to už je něco jiného, takže teď jsem si opravdu tři roky dopřála. Měla jsem však koncerty, člověk se samozřejmě musí udržovat, nejde to prostě jen tak.

Je teď pro vás náročné všechno stíhat?

Určitě. Je i náročnější se soustředit jenom sama na sebe, což dřív nebyl nijak velký problém. Teď i během zkoušek mám všechno v hlavě – jestli je všechno, jak má být, jestli stihnu vyzvednout děti a tak dále. Myslím, že všechny matky to dobře znají, ať už se živí čímkoli.

Prožíváte před představením nervozitu, nebo ji běžné problémy už zahladily?

Vždycky mám trému. Ne velkou, ale člověk je nervózní, aby se něco nestalo, aby se dokázal patřičně soustředit na to, co dělá. Ale bez toho to snad ani nejde.

FOTO: Jarmila Baxová
Jarmila Baxová spolupracovala například na Carmině Buraně se svým manželem, dirigentem Norbertem Baxou.

Chodí už děti na vaše představení?

Ano. Ta starší už je v druhé třídě. Mladší je pořád ve školce, ale už se byly podívat. Posledně jsme jim museli vysvětlit, že maminku tam sice zavraždí, ale maminka pak vstane a bude zdravá. Že se nic nestalo, že ten nůž není doopravdy.

A přijaly to?

Přijaly, věděly, o co se jedná. Vodili jsme je nejenom na moje představení, ale i na balety, protože manžel je dirigent. Pro menší děti jsou balety schůdnější a u nás hráli třeba Popelku nebo Louskáčka. To se dětem líbí. Na takováhle představení jsme je do divadla brávali už dost brzo. Dokonce jsme je vzali na Mozartovu operu Cosi fan tute, kde já zpívám a manžel to diriguje. Vydržely to celé, což je co říct, protože s tím leckdy mají problém i dospělí. Je to opera pro fajnšmekry, ale vydržely to.

Jak byste se tvářila na to, kdyby se dcery chtěly věnovat podobné profesi jako vy nebo váš manžel?

Nejsem si tím úplně jistá. Mám pocit, že dnes je hodně těžké se tím živit – je to daleko těžší, než to bylo před deseti lety. Jak je míň peněz, tak samozřejmě ubývá práce. Nebyla bych z toho vysloveně nadšená, ale pokud bych viděla, že to děcko je mimořádně nadané a tíhne k tomu, tak by nezbylo nic jiného. Naštěstí naši starší to až tak netáhne a u té mladší je ještě brzo.

FOTO: Jarmila BaxováOperní pěvkyně Jarmila Baxová (rozená Mrkusová) je děčínskou rodačkou. Ke zpěvu tíhla od raného věku a její talent se projevil v útlém dětství. Jako malá navštěvovala dětský sbor, přesto ji cesta přivedla na Střední ekonomickou školu, po jejímž absolvování pracovala nějaký čas v kanceláři. K hudbě se nakonec vrátila a při této profesi se setkala i se svým současným manželem, dirigentem Norbertem Baxou.

Kdybyste se mohla dnes sama znovu rozhodnout, stala byste se operní zpěvačkou?

Já ani nevím. Mě samozřejmě moje práce nesmírně baví a těší, ale nejsem si jistá, protože já jsem začínala po revoluci a bylo to trošku jiné. Podívali jsme se s operou do zahraničí, což se sice smělo, ale finance na to v té době chyběly. Všechno to bylo nesmírně atraktivní, ale dneska je takových možností. Nemyslím jenom to vycestovávání, ale celkově všech povolání. I systém školství se změnil, tak by to třeba člověka zaválo jiným směrem.

Máte představu, čím jiným byste se živila?

Já jsem původně studovala ekonomickou školu. To byla spíš taková z nouze ctnost. Žádné vysloveně vysněné zaměstnání jsem neměla, ale rozhodně jsem spokojená.

Jaká je pro vás spolupráce s manželem?

Víte, celkem normální. My jsme se seznámili v divadle – on nastoupil jako dirigent po studiu do divadla, kde jsem působila několik let jako sólistka a zpívala velké role. Nejdříve tam byla spolupráce a teprve potom společný život. Ani ho nevnímám jako manžela, když diriguje představení. Beru ho jako kolegu.

FOTO: Jarmila Baxová
Jarmila Baxová: Manžela beru při práci prostě jako kolegu.

Jak hodnotíte konkrétně tohle představení Carminy Burany?

Tohle je typický velký koncert v novoročním stylu. Je to sbor z Brna a orchestr z Teplic, takže jsme se sjížděli z různých krajů a včera jsme měli velkou zkoušku. Pro takovou akci, kterou nedělá stálý ansámbl, je to typické. Já už jsem toho zažila víc a je to pro mě prostě práce. Musím být připravená, soustředit se na to, co dělám a podat patřičný výkon. Je to jiné, než když člověk zkouší v opeře celou roli a prochází tím dva měsíce. Tady si člověk samozřejmě zjistí, co tam bude muset zpívat, naučí se, co neumí, a pak se zpívá už dohromady. Není tolik času jako u běžných představení.

Není vám líto, že bude omezený počet vystoupení?

Ne, to k tomu patří. Není to turné, takovéhle akce jsou jednou dvakrát do roka.

Čím vás představení nejvíce zaujalo?

Ohromil mě především úžasný sbor z Brna, takhle skvělý sbor málokdy člověk slyší. Opravdu jsou neskuteční. Bohužel ale nemůžu vnímat to, co diváci, třeba ty světelné efekty v Carmině Buraně. Což spoustu lidí rozhodně zaujme.

Z celkového hlediska jste spokojená s výsledkem?

To vám před vystoupením těžko řeknu. (smích) Uvidíme večer, až bude po obou představeních.

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Jana Kumherová
Autorka je editorkou rubriky Divadlo na magazínu TOPZINE.cz. Vystudovala Žurnalistiku na Univerzitě Karlově. Mezi její záliby patří psaní, cestování, poznávání cizích kultur a divadlo jak z pozice diváka, tak herce.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*