5 fotek 
Galerie Rudolfinum pokračuje v sérii odvážných projektů. Po Dekadenci a Kontroverzi přichází s výstavou Tak pravil David LaChapelle. Od středy 7. prosince zde máte možnost vůbec poprvé vidět ucelený přehled tvorby tohoto slavného umělce.
LaChapellovy fotografie jsou zároveň krásné i šokující. Zdroj: davidlachapelle.com
David LaChapelle (*1963 Connecticut, USA) patří mezi nejznámější světové fotografy. Důvodem je jeho nezaměnitelný styl, v němž se mu podařilo najít vzácnou harmonii mezi kýčovitým patosem, šokující provokativností a dokonalým provedením jeho fotografií. Proslavil se jak ve světě módy a reklamy, tak v kruzích uznávaných fotografů.
Výstava v galerii Rudolfinum je první ucelenou retrospektivou jeho tvorby. Kurátor Otto M. Urban zde představí nejznámější LaChapellova díla i jen zřídka vystavované fotografie z 80. let. Pražská výstava tyto snímky poprvé uvádí do souvislosti autorova dosavadního díla. Chybět samozřejmě nesmí ani nejnovější práce, ve kterých se LaChapelle vrací ke svým uměleckým počátkům. Na co se tedy můžete těšit?
Od černobílých snímků k zářivým portrétům celebrit
V polovině 80. let začaly série LaChapellových fotografií vystavovat malé newyorské galerie. Jeho raná díla jsou většinou černobílá a hlavní roli v nich hraje lidské tělo. Postavy na snímcích mají extatická gesta a vyvolávají dojem jakési neurčité a nadčasové náboženskosti.
Jednou z celebrit z LaChapellových snímků je i transsexuálka Amanda Lepore. Zdroj: galerierudolfinum.cz
U veřejnosti fotografie nevyvolaly žádnou větší odezvu, LaChapelle začal být přesto v uměleckých kruzích známý. Brzy přišly první zakázky na reklamní fotografie a LaChapelle se během krátké doby stal jedním z nejžádanějších fotografů. Zakázky získával jak u slavných značek, tak u módních časopisů.
Tehdy se vyvinul jeho typický styl plný zářivých barev a imaginace, který je pro neexistenci lepšího výrazu nejčastěji označován jako surrealistický. Před jeho objektivem se vystřídal a řada slavných osobností i přes to, že je zachycuje v ne vždy lichotivých souvislostech.
Zázraky a pohromy postihující lidstvo
V roce 2006 vznikla monumentální fotografie nazvaná Potopa, která předznamenala další etapu LaChapellovy tvorby. Na jeho snímcích nyní postihují lidstvo kromě záplav zachycených i v cyklu Muzeum a monumentálním díle nazvaném Prám také mor a další katastrofy.
LaChapellova potopa se nevyhnula ani muzeu
S tématem potopy souvisí také cyklus Probuzení. Na těchto snímcích jsou zachyceny lidské postavy vznášející se ve vodě. Je jen na divákovi, jestli je bude vnímat jako mrtvé oběti proběhlé katastrofy, nebo naopak znovuzrozené lidstvo očištěné povodní. LaChapelle zde nepracoval se známými tvářemi, ale s anonymními lidmi, kteří dávají cyklu obecnější vyznění.
Takhle by podle LaChapella vypadala poslední večeře Páně dnes
Na začátku 20. století LaChapelle omezil svou práci pro reklamu a vrátil se k volné tvorbě. Téma katastrof vystřídalo téma náboženství. V roce 2003 vznikl cyklus fotografií Ježíš je kluk od nás, které zachycují známé scény z Kristova života zasazené do prostředí velkoměsta se všemi jeho negativními stránkami – s prostitutkami, narkomany a bezdomovci. Pracoval i s motivem Piety, na němž zachytil kontroverzní Courtney Love.
Zkáza zakódovaná pomocí květin
Nejnovější LaChapellova díla v sobě mají stále nenápadný nádech úpadku. Zároveň je pro ně typické čerpání inspirace z obrazů známých mistrů. V díle nazvaném Dekadence, které představuje jakýsi oltář současné konzumní společnosti, tak pozorný divák najde odkazy na antiku, Michelangela nebo dokonce Damiena Hirsta.
Rychle uvadající květiny připomínají konečnost lidského života
Také poslední LaChapellův cyklus poeticky nazvaný Země se usmívá květy je inspirován obrazy. Tentokrát to jsou barokní květinová zátiší nizozemských mistrů, zvaná vanitas – marnost. Tak jako dávní malíři i on mezi květy umísťuje předměty, které připomínají pomíjivost věcí a smrtelnost člověka. Pokud je správně pochopen jejich smysl, jsou stejnou kritikou konzumního života jako jeho předchozí katastrofická díla.
