Máte-li chuť přečíst si o prázdninách opravdu dobrou knihu, která není chudá duchem, sáhněte po Zahradníku pana Darwina od finské autorky Kristiny Carlsonové, která za toto velmi povedené dílko získala Státní cenu za literaturu.
Zahradník pana Darwina, Zdroj: archiv nakladatelství
Kniha oplývá intelektuálním bohatstvím, citáty Francise Bacona a Davida Huma, filozofickými úvahami, trefnými přirovnáními, pocity, niterným světem postav a jejich rozhovory s Bohem, naopak je poměrně chudá na samotný děj. Ten však čtenář rozhodně nepostrádá. Mistrovsky poskládanou mozaiku plnou barev, chutí i vůní, kterou tvoří detailní popisy vnitřního i vnějšího světa, považuji za velmi zdařilé a originální dílo, které získalo řadu literárních ocenění.
A co na to Darwin?
Kristina Carlsonová se zabývá otázkami smyslu života, popisuje vztah jednotlivých postav k církvi, Bohu i k novým teoriím Charlese Darwina. Vyzdvihuje základní konflikt mezi náboženským a vědeckým pohledem na život člověka.
Jednou z množství postav je ovdovělý bezvěrec a otec dvou postižených dětí Thomas Davies – zahradník pana Darwina, na nějž lidé z městečka hledí s lítostí, nepochopením i opovržením. Všichni mají své osudy, své životy a svá trápení. Kniha je niternou zpovědí každého z nich.
Velmi zajímavý je vypravěčský styl, který odpovídá spíše mluvené formě. Autorka záměrně vynechává čárky v souvětích i tečky za větami, používá množství citoslovcí, dokonale vystihuje atmosféru a popisuje myšlenky a pocity všech postav knihy.
Zahradník pana Darwina je kniha, která ve mně při čtení vyvolává značný pocit neklidu. Věty, ve kterých často chybí čárky a nezřídka i tečky, jsou jakými volnými asociacemi, myšlenkovou smrští, rychlým říčním proudem, který unáší mysl hodně daleko.
Čtení vyžaduje zvýšenou pozornost, a pokud se člověk jen nenechává unášet proudem a dokáže se ponořit do hlubin, nachází skutečné perly. Říční perly a obroušené oblázky zbarvené do tyrkysova.
…našla jsem si tebe Bože aby ses na mě díval a poslouchal mě, neboť Ty jsi Pohled a Ucho a zároveň jsi já sama, Ty mě vidíš a já jsem v Tobě a zkouším uniknout svému životu…
Déšť vtlouká dírky do vodní hladiny, kola se šíří a mizí a já nedokážu svou strast nikomu ukazovat.
Já vím, že sebevrah po smrti vlastně netouží, chce jen zpátky dřívější život…
…nikdo se neptá na můj názor na Boha. Co si Bůh myslí o mně, to nevím.
…všichni Hospodinovi tvorové mají srdce na levé straně hrudi, ačkoliv u ryb a hadů a ještěrek nevím. Kudy vede hranice pití? Po okraji sklenky.
Jazyk je takový červený koberec a je třeba hlídat co se po něm souká ven…
…všechno se hodí, ať už Bůh nebo věda nebo vlastní hlava, hlavně aby důkaz posloužil dojmu jemuž člověk v každém případě věří, bohosloví ve vsi je vyčesávání hřebínkem na vši, odstraní se nevhodné myšlenky a zároveň slezou i vlasy na hlavě.
V zahradě jsem uviděl vysokého, urostlého muže, který vrážel rýč do půdy a zrýval ji. Při pohledu na něj se mi vybavil hrobník, a pomyslel jsem na to, jak naše ležící těla budou potravou budoucího života. My, druhy putující po zemském povrchu, soutěžíme mezi sebou, ale neustále se rozvíjející příroda šetří nejlepší jedince, kteří při pokračování rodu změní náš svět lepší než dřív. V kolečku byl hnůj k obohacení prsti, jeho puch mě štípal v nose, ale hnůj je součást přírodního koloběhu stejně jako hlávky zelí i člověk.
Název: Zahradník pana Darwina
Autor: Kristina Carlsonová
Přeložil: Vladimír Piskoř
Počet stran: 112
Vazba: pevná
Nakladatelství: Mladá fronta a. s., Praha 2011
Doporučená cena: 209,- Kč
Hodnocení: ***** (95%)
