Čtení na sobotu: Rabínova dcera

Rabínova dcera je trochu drsnou, veskrze autobiografickou výpovědí vnučky vrchního rabína státu Izrael, Reve Mannové. Autorka, jež dnes žije se svými třemi dětmi v Izraeli, vypráví příběh o drogách, promiskuitě, ortodoxním židovství a cestě za poznáním. Dotisk této knihy právě vychází v nakladatelství Jota, ukázku z druhé kapitoly knihy nazvané Zkouška si můžete přečíst právě na Topzinu!

Ilustrační foto, Zdroj: common.wikimedia.org

Když pak ty věci pominuly, zkusil Bůh Abrahama, a řekl k němu: Abrahame! Kterýžto odpověděl: Teď jsem. I řekl: Vezmi nyní syna svého, toho jediného svého, kteréhož miluješ, Izáka, a jdi do země Moria; a obětuj ho tam v oběť zápalnou na jedné hoře, o níž povím tobě. (Genesis 22:1)

Když už mi zbývá jen krok k východu, uslyším rabiho Rabinowitze volat mé jméno. „Revo, měla bys minutku čas?“ ptá se. „Chtěl bych s tebou mluvit.“

Kývnu na souhlas, on se zatím vrací do své pracovny s jinou studentkou. Mám smůlu. Teď není vhodná doba. Chci být odsud pryč, na cestě do hotelu. Stojím a čekám. Už cítím rostoucí chuť na marihuanovou cigaretu a nechci se zdržovat, ale rabínovu žádost není možné odmítnout. Co asi může chtít? Přemýšlím s obavou, že se možná doslechl o mně a Sally-Anne, jedné Američance z Arizony. Sally-Anne se liší od ostatních dívek v ješivě. I když se obléká stejně jako ony, má v sobě jakousi divokost. Černé vlnité vlasy se jí uvolňují, i když si je spíná sponkami. V očích jí hoří oheň Tóry a přitahují mě její plné, pěkně vykrojené rty. Když jsem s ní, jsem jako omámená. Není to jen její bláznivá energie, ale i její jasná vize božského, která dokáže způsobit, že mě zachvátí šílenství duchovního osvícení. Ona umí zvednout neprůhledný závoj fyzického světa a dovolí mi zahlédnout slávu svatého Božího trůnu, odkud On pomáhá světu, řídí nebe i zemi a přírodní cykly. Někdy mi tyhle informace připadají zdrcující a těžko pochopitelné.

Jednou v noci jsme si u ní v pokoji četly Zákoník židovského práva a dozvěděly jsme se, že od okamžiku, kdy se vzbudíme, je každá podrobnost našeho dne zdůvodněna. Je nám přikázáno vstát a umýt si ruce, dodržovat zákony během dne, při vaření, při jídle, při modlitbě – dokud neulehneme a neodříkáme naše noční modlitby, ve kterých prosíme anděly, aby nás ochránili. Tehdy jsem pocítila bázeň před Bohem; když jsem si uvědomila, jak je mocný, celá jsem se rozechvěla. Sally-Anne mě objala, aby mě uklidnila. Musím přiznat, že mi to bylo příjemné. Zdálo se potom jen přirozené dotknout se jejích prsou, hladit je, lízat jí vztyčené růžové bradavky ukryté v bílé bavlněné košili a líbat ji na zvrásněné rty, které sotva před minutou blábolily o svaté moudrosti. Převzala jsem dominantní roli a vychutnala jsem si možnost potěšit se se ženou tak, jak to dělají muži. Vsouvala jsem do ní prst, dokud její rozkoš nebylo slyšet i za tenkou zdí ubytovny.

Když se Sally-Anne pokusila o výměnu rolí, odstrčila jsem jí ruku; věděla jsem, že mi nic nemůže nahradit tvrdé proniknutí, po němž jsem toužila. Nikdy jsem neměla pocit, že je naše láska hříšná. Nikde v Tóře není vztah mezi ženami odsouzen, na rozdíl od vztahu mezi muži, ten je považován za ohavnost. Ale horlivá dívka, která má pokoj hned vedle a její názory jsou přísnější než Tóra, zaslechla přes zeď naše milování a hrozila, že to řekne rabínům. Strach z toho, že budeme vymazány ze seznamu vhodných manželek, náš poměr okamžitě ukončil. Obě se bojíme, že budeme ze společenství vyloučeny a že si v této ortodoxní společnosti nikdy nenajdeme ženicha. Klevety o naší bisexuální orientaci by nám mohly navždycky zničit život a znehodnotit veškeré duchovní úsilí vynaložené při plnění micvot i emocionální vklad spojený s cílem vybudovat židovský domov. A tak jsme se pohroužily do modliteb a znásobily jsme své studijní úsilí.

Zdroj: myspace.com

Snažím se dodržovat rozhodnutí, ke kterému jsme se Sally-Anne dospěly, abychom zlepšily naši náboženskou praxi, ale ona začíná být přehnaně zbožná. Zrovna včera večer mi nedovolila nalít víno do její sklenice, protože se bojí, že nedodržuji dost pečlivě zákony šábesu. Vím, že nežidům není dovoleno dolévat víno židům, ale já jsem židovka, rabínova dcera, a dotklo se mě, že se mnou jednala, jako bych byla goj. Tady v ješivě je hodně dívek postiženo jeruzalémským syndromem. Nevím, jestli se nakazí mesiášskou horečkou až po příchodu sem, nebo tím trpí už předtím, ale mnohé z nich propadají falešné představě, že jsou stejně zbožné jako matky Jisroele. Připadá mi to zábavné, protože se zřejmě nadchly nejen pro náboženskou dimenzi židovského životního stylu, ale i pro mnoho jejich kulturních zvláštností, jako je třeba nošení dvou párů punčoch. Tento zvyk pochází z potřeby chránit se před chladem během mrazivých východoevropských zim a předává se z generace na generaci, od chasidských žen v Polsku a Rusku jejich dcerám tady v Izraeli, a to navzdory tropickému počasí v této části světa. Přestože si o těchto dívkách myslím, že jsou bláznivé, rozumím jim. Prostě chtějí najít Boha. I já chci být zbožná, ale díky své náboženské výchově zůstávám rozumnější než většina z nich, protože dokážu rozlišovat mezi židovskými zákony a jejich extremistickou překroucenou podobou.

Před pracovnou rabiho Rabinowitze přecházejí jiní rabíni, místní učitelé. Pohlédnou na mé dlouhé vlasy nabarvené henou a hned odvrátí pohled, sklopí oči k zemi nebo se dívají jeden na druhého. Mají na sobě bílé košile a černé obleky. Na opascích jim visí modlitební třásně, které se jim při chůzi otírají o látku kalhot. Většina z nich má dlouhé vousy a všichni mají vzadu na hlavě posazenou černou sametovou čepičku, viditelnou pod širokým okrajem černého klobouku.

Rabín Moshe Feinstein, Zdroj: wikipedia.org

Dívky se procházejí po chodbě a vykládají si. Jsou skromně oblečené, v dlouhých sukních a košilích zapnutých až pod bradu, ale i přes to fádní oblečení vypadají vesele a smějí se. Jsem ráda, že nikde nevidím Sally-Anne, a přemýšlím, co asi rabi ví. Při pomyšlení, že se mě zeptá na náš vztah, se cítím hluboce zahanbená a bojím se, že by mě mohl požádat, abych z ješivy odešla. Ta myšlenka je pro mě nesnesitelná, i když si dnes potřebuji udělat přestávku.

Ješiva je židovská škola vyššího vzdělání, určená zejména pro studování Talmudu a židovského náboženského práva – halachy.

Cítím stoupající napětí a chce se mi utéct pryč, ale moje nohy, pevně sešněrované v masivních hnědých kožených botách, vrostly do ošoupaného linolea a já čekám, až mě rabi Rabinowitz zavolá do své pracovny.