6 fotek 
Nakladatelství Dokořán letos přináší nové ilustrované vydání knihy Byl jsem při tom. Tato novela vyšla poprvé před téměř čtyřiceti lety v Americe a byla předlohou dodnes oceňovaného stejnojmenného filmu Hala Ashbyho. Její polsko-americký autor Jerzy Kosinski byl po vydání knihy dokonce obviněn z plagiátorství. My vám přinášíme ukázku z tohoto románu!
Obal knihy Byl jsem při tom Foto: Hana Cakóová
Na zahradě bylo zvlášť sympatické to, že když se Příhoda v kterémkoliv místě na úzkých cestičkách či mezi keři a stromy zastavil, mohl znovu vykročit a začít se procházet, aniž věděl, jestli jde dopředu, nebo se vrací, nebo aniž měl jistotu, zda někam postupuje, nebo se motá na místě. Důležité bylo jen to, že se podobně jako vyrůstající rostliny pohybuje ve svém vlastním čase.
Ilustarční foto Zdroj: hollenback.pbworks.com
Čas od času Příhoda vodu zastavil, posadil se na trávu a zamyslel se. Vítr tu každou chvilku foukal z jiné strany a rozhoupával keře a stromy. Na vše rovnoměrně usedal městský prach, květiny pod ním tmavly a trpělivě čekaly, až je déšť omyje a slunce osuší.
A přesto, přes veškeré bujení života byla zahrada sama sobě i ve chvílích, kdy všechno kvetlo, hřbitovem. Pod každým stromem i keřem ležely shnilé větve a olámané rozkládající se kořeny. Bylo těžké určit, co je důležitější: jestli zahrada, jak vypadala, nebo hřbitov, z něhož vyrůstala a do nějž se neustále hroužila. U zdi se kupříkladu nacházel živý plot, který tu bujel bez nejmenšího ohledu na ostatní rostliny; rostl rychle, ubíral prostor drobnějším květinám a prorůstal na území slabších keřů.
Ilustrační foto Zdroj: www.julielenzerkirk.com
Příhoda vešel do domu a zapnul televizi. Přístroj si vytvářel vlastní světlo, vlastní barvy, vlastní čas. Neřídil se zákony zemské přitažlivosti, které odjakživa ohýbal všechny rostliny k zemi. V televizi bylo všechno smíchané a propletené, a přece pěkně srovnané: den a noc, velké a malé, pevné a křehké, hebké a drsné, horké a studené, vzdálené a blízké. V barevném světě televize vypadlo zahradničení jako bílá slepecká hůl.
Tím, že přepínal programy, mohl Příhoda měnit sám sebe. Mohl prožívat vlekoucí se údobí, jako když rostliny přecházejí z jednoho vegetačního údobí do druhého, měl ale také možnost různé fáze rychle střídat prostě tím, že přepínal kanály tam a zpátky. Stejně dobře se mohl plynule bez zastavení přibližovat k obrazovce, jako se k obrazovce blíží z druhé strany lidé v televizi. Stačilo stisknout tlačítko a Příhoda mohl ve svých očích přivítat někoho jiného. Proto se nakonec dopracoval k víře, že je to on, Příhoda, a nikdo jiný, kdo ho skrze televizi činí sebou samým.
Ilustrace knihy Byl jsem při tom Foto: Hana Cakóová
Postava na televizní obrazovce vypadala jako jeho vlastní odraz v zrcadle. Přestože Příhoda neuměl číst ani psát, muži v televizi se víc podobal, než se od něj lišil. Například hlasy měli velmi podobné.
Vpíjel se do obrazovky. Svět existující mimo zahradu vstoupil do Příhody jako paprsky slunce, čerstvý vzduch a slabý déšť a Příhoda, podoben televiznímu obrazu, do toho světa vplýval, nadnášen silou, kterou vnímal a neuměl pojmenovat.
