4 fotky 
Film Intimní osvětlení (1965) si na nic nehraje. Hraje v něm život. První celovečerní snímek Ivana Passera, člena tzv. „formanovské skupiny“. Od samého začátku tento snímek provázely problémy, zákeřné náhody, a proto je z něj cítit velká dávka improvizace. A právě ta podporuje tolik oceňovanou lyrickou autentičnost.
Věra Křesadlová, jedna z mála profesionálních herců ve filmu Intimní osvětlení Zdroj: vertigomagazine.uk.co
Scénárista Václav Šašek potřeboval peníze na stavbu své chatky, a proto napsal scénář, který nazval Intimní osvětlení. Poslal jej Ivanu Passerovi. Za jeho přijetí režisérem se autorovi vyplácela polovina honoráře scénáristovi. Passer to pro kamaráda udělal. Za pár let se však stalo, že film měl jít do realizace. Passer s Janem Papouškem museli celý scénář úplně změnit během několika dní. Nechali pouze původní námět o setkání dvou dávných kamarádů po dlouhé době. Už to předznamenává, že z celého filmu je cítit improvizace.
Zdeněk Bezušek v roli ředitele hudební školy Zdroj: vertigomagazine.uk.co
Co se týče samotného děje, je poměrně jednoduchý. Popisuje setkání dvou kamarádů po deseti letech. Jedním z nich je Petr (Karel Blažek), který má kariéru a krásnou přítelkyni (Věra Křesadlová). Ten přijíždí na návštěvu k Bambasovi (Zdeněk Bezušek), jenž je ředitelem městské hudební školy a zrovna si staví nový dům. O víkendu jdou spolu na pohřeb, kde si Bambas vydělává na stavbu, a vzpomínají na staré časy. Další den se spolu opijí a pokusí se o jakýsi útěk od nesplněných snů, stereotypů, který se však samozřejmě nepodaří. S nedělní ránem kromě kocoviny přichází i stará známá rutina.
Na venkově se cihly počítají na slivovici
Líbí se mi nenucenost, s jakou je film vytvořen. Prostřednictvím kamery se prostě ocitneme na venkově. Je až neuvěřitelné, jak je film autentický a lidský. Podařené jsou i humorné situace, které většinou vznikají vhodně použitým kontrastem. Příkladem může být nezastavitelný smích Petrovy překrásné přítelkyně Štěpy, která absolutně nesedí do prostého života Bambasovy rodiny. Použité kontrasty však leckdy vyvolávají i smutek. Například ve scéně, kdy Štěpa čeká večer v autě na konec pohřební hostiny a jde kolem ní zástup žen utrmácených po tvrdé práci na poli. Stařeny, jejichž tváře jsou zvrásněné celoživotní prací, se na mladou a krásnou Štěpu dost nevraživě dívají. Rozdíl mezi mládím a stářím je doplněn ještě písní o krásném děvčátku znějící z pohřební hostiny.
