Existovali pouhé dva roky, vydali čtyři alba, přesto je jejich jméno dodnes ověnčeno nevadnoucími vavříny. Tato nepřímá úměra mezi jepičím životem a obrovským úspěchem charakterizuje britskou trojici Cream.
Britská kapela Cream, Zdroj: archiv
Skupinu Cream zformoval Eric Clapton, kytarový čaroděj zaměřený hlavně na blues. Jeho jméno už získalo v Británii skvělý zvuk po tom, co se předvedl v Yardbirds či John Mayall’s Blues Breakers. Posledně jmenované ovšem v roce 1966 opustil.
Spolčení odpadlíků
Brzo poté potkal Petera „Gingera“ Bakera, který měl podobné spády. Rtuťovitý bubeník hrál toho času s jazzovou Graham Bond Organisation, ale přemýšlel o změně působiště. Slovo dalo slovo a oba přátelé se spolčili za účelem založit kapelu.
Clapton měl jasno i o postu hlavního zpěváka. Prosadil bývalého spoluhráče z Blues Breakers, basistu Jacka Bruce. Tento tah byl značnou sázkou do loterie. Bruce byl Bakerovým kolegou u Grahama Bonda, ale jeden druhého nemohli vystát.
Vysoké napětí
Nesnášenlivost mezi nimi byla přímo třeskutá. Bruce nakonec z kapely odešel, leč zrzavý poděs Baker se měl v jeho životě ještě objevit. Bruce se nechal slyšet, že dosáhli mírumilovné koexistence teprve tehdy, když se Baker přestěhoval do jižní Afriky, což by snad mohlo být dostatečně daleko.
Riskantní krok se nicméně Claptonovi podařil a s odstupem času se zdá, že kytarový virtuos udělal dobře. Jako pověstní dva kohouti na jednom smetišti sice Bruce a Baker dlouho nevydrželi, za štůsek kvalitních nahrávek, které mezitím stačili vytvořit, to ale bezpochyby stálo.
Smetánka
Novopečená trojice neotálela a během krátké doby nahrála převážně bluesové album Fresh Cream. To se setkalo s kolosálním úspěchem a kapela tak nastartovala kariéru opravdu střelhbitě. Pochází z něj kromě různých coververzí třeba zdařilé písně I Feel Free nebo Toad, kterou proslavilo Bakerovo sólo na bicí.
Bylo jasné, že se objevila nová rocková smetánka. Cream se od začátku profilovali jako takzvané power trio. Tento druh sestavy později zastupovalo mnoho kapel od Police po Nirvanu, ale Cream byli jedni z prvních, kteří si bravurně dokázali poradit jen ve třech.
Roku 1967 si Cream pojistili své místo mezi elitou albem Disraeli Gears, na němž zazněla nesmrtelná skladba Sunshine Of Your Love a také hit White Room. V dalším roce pak trojice netroškařila a vydala rovnou dvojalbum Wheels Of Fire. Půlku nahráli ve studiu a půlku živě, takže posluchač má možnost porovnat obě tyto polohy. Koncertům Cream dodávala punc jedinečnosti hlavně improvizace. Často hráli spatra dlouhá sóla, v nichž přicházely ke slovu vlivy spontánního jamování a občas až psychedelie.
Náhlé finále
K velké lítosti fanoušků Cream ještě roku 1968 oznámili, že končí. Na rozloučenou zůstavili posluchačům album lakonicky nazvané Goodbye. Všichni tři se pak vrhli do dalších experimentů, Baker a Clapton spolu ještě hráli v Blind Faith. Nejzářnějšího úspěchu dosáhl Clapton, který bývá označován za jednoho z nejznamenitějších kytaristů naší doby.
Baker je ve svém oboru rovněž velice uznávaný, ale z veřejného života se už stáhl. Podzim svého divokého života prožívá v Africe, neboť z předešlého domova, USA, byl vyhoštěn. Mnozí tvrdí, že po všech životních eskapádách je zázrak, že tento zrzavý ďábel ještě žije.
Bruceovy životní osudy měly celkem dramatický spád, jeden čas bojoval o život po transplantaci jater. Dnes je ovšem zpět v plné síle. Přesto se kapela nechystá k žádnému velkolepému návratu. Kromě několika koncertů v roce 2005, při nichž Cream zavzpomínali na staré časy, tak fanoušci neměli šanci je slyšet živě. A zřejmě u toho zůstane.
