Černý román Zpěvy Maldororovy je temný jako jeho hrdina či dokonce snad autor sám. Dílo Comte de Lautréamonta bodá slovy jako ostrý meč, vyniká perverzností a boduje bohatou obrazotvorností.
Černý román Zpěvy Maldororovy bodá slovy jako ostrý meč. Zdroj: Nakladatelství Academia
Surrealistické dílo Zpěvy Maldororovy je rozhodně těžké škatulkovat. Kniha de Lautréamonta spadá do černého románu, zároveň ale vyniká hrdinovým tíživým monologem a do jisté míry se dá považovat i za fresku. To vše dělá čtení těžké, ale zároveň pestré a místy i zábavné.
Černá duše hlavního hrdiny
De Lautréamont postupuje ve svém vyprávění po malých krůčkách, zato už od prvních řádků promlouvají skrze hlavního hrdinu Maldorora vskutku silné emoce a ty nejčernější myšlenky.
A kdo je vlastně Maldoror? Hrdina knihy, či autor osobně? Vlastně to není ani tak podstatné, jelikož slova Zpěvů bodají do kůže Maldorora a drásají až do krve. Což se de Lautréamontovi podařilo dobře vylíčit, protože podobný pocit mají čtenáři i čtenářky při čtení: žasnou nad Maldororovou černou duší.
Jako by chtěl Lautréamont dokázat, že jde slovy i zabít. A některé pasáže nejsou od smrti až tak daleko. I přes perverznost, zvrhlost a všudypřítomnou bolest si de Lautréamont hraje. Hraje si se slovy i celými větami a s city čtenářstva zachází dle libosti.
Když se ti tedy tvá krev ani tvé slzy neoškliví, živ se, s důvěrou se živ jinochovými slzami a jeho krví. Zavaž mu oči, zatímco budeš drásat jeho chvějící se tělo, a až se dlouhé hodiny naposloucháš jeho rozkošného křiku, podobného pronikavému chroptění, jež v bitvě vydávají hrdla umírajících raněných, rychle se vzdálíš jako lavina, ale pak se přiřítíš ze sousedního pokoje a budeš se stavět, že mu přišel na pomoc.
Rozvážeš jeho ruce s naběhlými šlachami a žílami, vrátíš zrak jeho vytřeštěným očím a znova budeš lízat jeho slzy a krev. Jak pravdivá je pak lítost! Ukáže se božská jiskra, která v nás je, ale zjevuje se tak zřídka. Příliš pozdě! Jak srdce překypuje, touhou utěšit nevinného, jemuž jsi ublížil.
Zpěvy Maldororovy jsou svébytným dílem, de Lautréamont přenesl na papír výpověď (či snad dokonce zpověď?) lstivého ďábla i neškodného anděla. Svého hrdinu Maldorora provází nejtemnějšími kouty života, tematizuje i homosexuální vztah dvou mužů a etiku vraždy. De Lautréamont vydal své dílo vlastním nákladem roku 1869 a kniha byla ihned zakázána.
De Lautréamont je ve svých popisech přímočarý, ovšem v některých pasážích se rád za Maldorora schovává, a to ne nutně v negativním slova smyslu.
Stydí se snad za černé myšlenky a skutky, které jsou ve skutečnosti jeho vlastní? Anebo do Maldorora jen ventiluje svou černou duši?
K de Lautréamontovi se hrdě hlásí umělecká avantgarda, surrealisté ho považují za významnou součást svého proudu. Hlavní hrdina totiž ztělesňuje vše, co se ostatní bojí vyjádřit. Ba co víc, vše, co ostatní možná ani vyjádřit neumí, protože je to zkrátka příliš temné. Občas temné až tak, že je Maldoror i k pobavení.
A to je zřejmě umění – vyvolat smích tam, kde se vůbec nehodí a naopak je záhodno cítit se za svůj úsměv na rtech vskutku mizerně a provinile. Ale de Lautréamont vám to s Maldororem dovolí, dokonce to po vás oba dva vyžadují. Zůstává pak otázkou, zdali je možné se černé duši a myšlenkám naučit, či zdali můžeme zůstat i po přečtení knihy Zpěvy Maldororovy v klidu. Alespoň pokud jde o naši čistou duši.
Název: Zpěvy Maldororovy – Poesie – Dopisy. Autor: Comte de Lautréamont. Přeložil: Prokop Voskovec, Jan Táborský. Vydalo nakladatelství Academia 2013, 310 stran. Doporučená cena 385 korun.
