4 fotky 
Na Nové scéně Národního divadla se režisér Michal Dočekal pustil do těžko uchopitelného díla rakouské držitelky Nobelovy ceny za literaturu Elfriede Jelinek s názvem Co se stalo, když Nora opustila manžela. Hra o nemožnosti emancipace ženy se zdánlivě levicovým nádechem, kde vládne mocný kapitál v rukou mužů, je pojata trochu odlišným způsobem než běžné pražské inscenace a připomíná německou divadelní tradici.
Kateřina Winterová a Vladislav Beneš Zdroj: narodni-divadlo.cz
Při příchodu na jeviště říká Nora: Nejsem žena, kterou opustil manžel, nýbrž žena, která samostatně opustila manžela, což je mnohem vzácnější. Po takovém úvodu by se mohlo zdát, že představení bude oslavou emancipace a svobody ženy, ale opak je pravdou. Celá hra vyznívá jako zoufalá snaha Nory najít své vlastní skutečné já, které ale s postupem na společenském žebříčku hlavní hrdinka stále více ztrácí, a nakonec klesne až na samé dno jen proto, aby se dostala na stejné místo, z něhož svou cestu započala.
„Láska“ a láska
Pro Noru je časem přání jejího milence rozkazem zdroj: narodni-divadlo.cz
Po zkušenosti tvrdé tovární práce zatančí Nora vysoce postavenému konzulu Weygangovi a ten se do ní okamžitě zamiluje. Ona ho použije jako stupínek ke společenskému vzestupu, ale po chvíli mu začne poslušně sloužit jako domácí mazlíček, jen aby se nemusela vrátit zpět do továrny. Weygang Noru využije k dosažení svých cílů, a ta musí v roli chladné dominy dostat ze svého skutečného muže důležité informace. Poté, co se Nora konzulovi omrzí, bez náznaku výčitek ji přenechá ministrovi, na čemž ještě vydělá.
Nora ztrácí svou krásu, svěžest, radost ze života, a když po nějaké době zavítá do továrny, lidem, kteří ji dříve obdivovali, se hnusí a všichni jí pohrdají. Z Nory se tak stává prostitutka a nakonec se vrací ke svému línému muži a své snahy končí jako konformní nezajímavá žena střední třídy, která svého snu nikdy ve skutečnosti nedosáhla.
Všem vládne kapitál
Nora je celou dobu ovládána muži, kterým vládne jen kapitál. Takto vyznívají emancipační snahy, jako nemožná a nedosažitelná meta, protože za provázky loutek tahají jen muži. Všechny postavy stojí na svém přesně vymezeném společenském místě a nechtějí překročit svůj stín. Výjimkou je Nora, která však vykročí špatným směrem. Celé představení působí jako mechanická loutkařská hra, určité panoptikum či falešný cirkus, kde jsou postavy jasně stylizované a nemění se, přičemž o to ani nestojí. Mají své masky a ty jsou jejich skutečným životem. Jasně je tak vidět odkaz na Ibsenovo dílo Dům loutek (Nora), z něhož Jelinek vyšla a jehož postavy šablonovitě přenesla do svého příběhu.
Představení je doprovázeno i zpěvem
Scéna Martina Chocholouška je strohá, industriální, až futuristická a spolu s neosobním prostorem Nové scény ND připomíná spíše přednáškový sál, ve kterém čeká pracovní kolektiv na novoroční projev svého zaměstnavatele. Před představením v sále chybí ta těžko popsatelná divadelní atmosféra, není zde očekávání a napětí a sál působí i po zaplnění prázdným dojmem. Kulisy jsou v souladu s prvním dojmem velmi jednoduché a mechanické. Obří světla, reproduktory, větráky, které rozevlají kýčovité fialové závěsy, obří železné postele a místo stolu tovární pás.
Ve stejném duchu se nesou i kostýmy, jež jsou dílem Kateřiny Štefkové. Změny kostýmů působivě kopírují vývoj Nořiny postavy, kdy se od barevné a bílé barvy dostáváme k černé, a stejně tak efektní jsou změny paruk, jež o postavě mnoho vypovídají.
První polovina představení je doplňována hudebním a pěveckým doprovodem, který se však v druhé polovině téměř ztratí. Písně jsou doprovázeny působivou strojovou choreografií a stejně jako Nořino metaforické vystoupení s gymnastickými míči působí až spartakiádně, tedy konformně, jednotně a bezmyšlenkovitě. Průběžné novinové ekonomické repliky, jež pronáší konzul Weygang, poměrně přesně charakterizují 20. léta dvacátého století, do nichž autorka své dílo zasadila.
Získá Kateřina Winterová Thálii?
Nora klesla nejníže jak to jde a prodává své tělo
Ústřední postavou je tedy Nora, jež je velmi přiléhavě ztvárněna Kateřinou Winterovou, která je tento rok za roli Nory nominována na Cenu Thálie. Lze vidět poměrně jasně jakýsi chaotický vývoj postavy, jež si stále není jistá, jak všechno dopadne, a velmi rychle se dostává z bláta do louže, přičemž si ani nestihne uvědomit, že po cestě ztratila samu sebe i svůj velký sen.
Na scéně se pohybuje velmi často a hraje dobře a s viditelnými zkušenostmi, ale její výkon nezasáhne diváka příliš hluboko a oblíbenou postavou, jež by dojala svými zoufalými snahami, se také nestane. Výborný je její muž Helmer v podání Igora Bareše, jež dokáže pomalé a místy nudné představení viditelně zrychlit a ani ve své úmyslné pitvořivosti nepůsobí falešně a hloupě. Výkon Igora Bareše však jinak pomalé představení nezachrání a ačkoli jsou výkony všech ostatních na velmi vysoké úrovni, ať už je to obraz dnešního podnikatele konzula Weyganga v podání výborného Vladislava Beneše, nebo dokonale otravná paní Lindeová s tváří Jaromíry Mílové, celek působí prázdně a tempo je velmi klidné, až nudné.
Je Národní divadlo zárukou kvality?
V poslední době se stále více přesvědčuji o tom, že skutečně skvostné činoherní představení je ve Zlaté kapličce a k ní přidružených divadlech těžko k nalezení. Menší divadla s kvalitními herci nabízejí velmi často o mnoho vyšší standard a daleko hlubší zážitek za menší cenu než známá velká divadla, jež se mohou chlubit pouze svou historií nebo v případě Nové scény blízkostí k historii ND. Co se stalo, když Nora opustila manžela, je jistě originálně pojatá inscenace plná tvůrčích nápadů, ale ať už je to kvůli nedivadelnosti Nové scény nebo ohromné velikosti jeviště, něco Noře chybí a sklouzává po povrchu.
Nová scéna Národního divadla
Co se stalo, když Nora opustila manžela
Autor: Elfride Jelinek
Režie: Michal Dočekal
Hrají: Kateřina Winterová, Igor Bareš, Vladislav Beneš, Jaromíra Mílová, Miloslav Mejzlík, Alexej Pyško, Eva Hrbková, Zdena Hadrbolcová, Hana Igonda Ševčíková a další.
Hodnocení: 3***
