Co obnáší práce v sociálních službách?

Redakce Topzine.cz vyzpovídala pracovníka v sociálních službách Mgr. Filipa Budáka pracujícího v občanském sdružení Máme otevřeno?. Jedná se o organizaci zabývající se podporou osob s mentálním postižením.

Má první otázka směřuje k tomu, jak jste se dostal k sociální práci a konkrétně k podpoře osob s mentálním postižením.

Původně jsem vystudoval sociální a regionální geografii na Přírodovědné fakultě Univerzity Karlovy. Jenže jako jeden z posledních jsem musel absolvovat vojenskou službu, ale vzhledem k smysluplnosti jsem zvolil civilní službu ve Stacionáři pro děti s kombinovaným postižením. Zajímala mě práce s dětmi a téma mentální postižení a autismus. Práce v neziskovém sektoru s tímto zaměřením mě začala natolik bavit, že jsem zde po doplnění kvalifikace zůstal. Po pár letech ve Stacionáři, kde jsem se časem vypracoval na pozici zástupce ředitele, jsem se přesunul do Máme otevřeno?, o.s.

Měl jste možnost vyzkoušet i jiný druh zaměstnání. V čem je rozdíl?

Ano, kromě sociální oblasti mám pracovní zkušenosti z komerční sféry – konkrétně marketingu, tak i z kulturní oblasti. Myslím si, že každá sféra (komerční, nezisková nebo státní) má svá specifika a rozhodně si vzájemně nemáme co vyčítat, spíše bychom měli táhnout za jeden provaz. Kromě finančního ohodnocení zaměstnanců vidím rozdíl spíše v atmosféře na pracovišti, je vidět rozdíl mezi organizacemi, které jsou zacílené na zisk a těmi, kterým jde o prosazování nějakého poslání. I když se velmi liší i jednotlivé firmy nebo neziskovky samy mezi sebou.

Co všechno v současné době spadá do vašich kompetencí? Čím se v práci dennodenně zabýváte?

Kromě sociálního poradenství, které spočívá v poskytování rad a zodpovídání dotazů prostřednictvím osobních schůzek, mailů, telefonu a internetové poradny mám na starosti úpravu webových stránek, vyhledávání a psaní grantů, koordinaci firemního dobrovolnictví a PR organizace.

Vy jste vystudoval vysokou školu, co vám škola dala a co vám ve výuce chybělo?

Myslím si, že obor geografie byl pro mě ideálně zvolený vzhledem ke kombinaci přírodních a humanitních předmětů.  Určitě je vysokoškolské studium důležité, když pominu získávání kvalifikace v konkrétním oboru, jedná se o jakýsi vstup do života, socializaci ve velkém světě.  Mně osobně přinesla rozšíření přehledu v oblasti, která mě baví, některá nová přátelství a lidské vzory v podobě některých profesorů. Více bych ve výuce uvítal rozšířené studium cizích jazyků, rétoriku, práci s textem a tvůrčí psaní. To by mělo být napříč vysokými školami vždy se zaměřením na konkrétní obor. Vysoká škola by měla poskytovat i jakousi nadstavbu obecně využitelnou, nejen úzkou specializaci.

Vystudováním vysoké školy ale určitě vzdělávání nekončí. Jaké jsou v České republice další možnosti a jak je takové vzdělání dostupné?

V České republice je určitě spousta možností dalšího vzdělávání. Kromě rozšíření kvalifikace na běžných středních nebo vysokých školách existuje množství kurzů a vzdělávacích agentur.  Obecně lze říci, že větší nabídka vzdělávacích aktivit je ve velkých městech. Některé kurzy jsou hodně drahé, jiné dotované například z EU jsou zdarma. Neplatí ale, že čím dražší kurz, tím vyšší kvalita, a to neplatí ani u akreditovaných kurzů. Určitě je dobré si nejprve získat reference, než se někam přihlásíme, nejlepší je osobní doporučení, protože rozdíly mezi kvalitou jednotlivých kurzů jsou obrovské. Záleží na zaměstnavateli, zda zařadí vzdělávání do zaměstnaneckých výhod. V sociálních službách je ze zákona dána povinnost absolvovat minimálně 24 hodin odborných kurzů ročně. Např. v Máme otevřeno? máme vzdělávání vztahující se k výkonu dané pozici hrazené plně organizací.

Proč je vůbec nutné se dál vzdělávat?

Určitě je další vzdělávání důležité. Člověk by se měl neustále vyvíjet a získávat nové informace ve své branži, aby tzv. oborově nezakrněl. Zároveň sdílení zkušeností s kolegy z oboru je velmi přínosné. V některých odvětvích je vývoj tak rychlý a přináší neustále nové poznatky, že bychom si se znalostmi ze školy nemohli vůbec vystačit. Pomůže nám to nejen ve zkvalitnění práce, ale i osobním růstu.

Máte pocit, že pracovníci v sociálních službách jsou v ČR dostatečně oceněni? Měl jste někdy možnost porovnat práci tady a v zahraničí?

Zaměstnanci v sociální oblasti mají výrazně podprůměrné platy. Na druhou stranu zaměstnanci v komerční sféře pracují 10-12h denně, téměř bez možnosti vybrat si přesčasy. Já osobně si však nechci stěžovat, protože jsem věděl za kolik a jakou práci budu dělat a hlavní přínos vidím v tom, že mě ta práce baví a dělám ji v příjemném kolektivu. Ze zahraničí mám jen dílčí zkušenosti přes kolegy, kteří tam pracovali, dále z různých seminářů, kde vystupovali zahraniční kolegové nebo příbuzné v cizině. Také jsem se v rámci bakalářské a ročníkové práce věnoval sociálnímu systému ve Skandinávských zemích. Především v západní Evropě jsou nesrovnatelně lepší podmínky jak v přístupu státu k této problematice, tak finančním ohodnocení a vyšší prestiží sociální práce. To platí i o dobrovolnictví – v ČR je stále nedostatek dobrovolníků např. ve srovnání se Švýcarskem, kde je do dobrovolnických aktivit nějakým způsobem zapojena většina občanů a opět se jedná o celonárodní prestiž.

V čem je podle vás největší problém?

Pořád se potýkáme s nedostatkem finančních prostředků. Na sociální výdaje jsou z rozpočtu sice stále vyčleňovány vyšší náklady, ale na provozní dotace se rok od roku snižují. Při tom podle zákona o sociálních službách se drtivá většina služeb musela registrovat. Očekával bych, že si stát takto registrované služby bude hýčkat, ale stále upřednostňuje především ty zřizované státem nebo kraji. Přitom terénní služby, které zajišťují především neziskové organizace, jsou levnější a mají lepší dopad. Dalším aspektem tohoto problému je jednoleté financování. Díky tomu nemohou organizace dlouhodoběji plánovat. Navíc neví, jak na tom další rok budou. Začátek každého roku bývá kritický, neboť o dotacích se rozhoduje až koncem roku někdy až začátkem nového a první splátka je na účet organizace převedena nejdříve v dubnu. To lze jednoduše řešit víceletým dotačním systémem. Příkladem jde Městská část Praha 14 a Jihomoravský kraj.

Nyní odbočím k organizaci, kde pracujete, mohl byste ji našim čtenářům blíže představit?

Občanské sdružení Máme otevřeno? funguje již více jak 11 let. Zaměřuje se na podporu lidí s mentálním postižením a autismem. Věnujeme se všem věkovým skupinám prostřednictvím 6 sociálních programů – od poradenství, přes integraci do zájmových kroužků, podporu prostřednictvím dobrovolníků, asistenční službu až po zaměstnávání a začleňování do běžného pracovního procesu. Máme kavárnu Vesmírna (Ve Smečkách 5, Praha 1), kde obsluhují lidé s mentálním postižením. Zde si můžete odpočinout, najíst nebo domluvit schůzku v příjemné kavárně v centru Prahy a poznat, jak funguje taková integrace lidí s postižením. Dále se věnujeme pořádání benefičních a osvětových kulturních projektů, vydáváme každý rok originální praktický diář se zajímavými informacemi a povídkami. Spustili jsme zajímavý projekt Chuť pomoci, který kombinuje podporu Fairtrade a integrace lidí s postižením. Více o projektu se dozvíte na www.chutpomoci.cz. Samozřejmě pokud vás naše aktivity zaujmou, můžete se zapojit aktivně jako dobrovolníci, stát se členy klubu přátel – Kosmos, který přináší kromě dobrého pocitu z pomoci spoustu výhod (slevy do kavárny, diář zdarma, lístky na fotbal, slevy na divadelní představení atd.) nebo jen poslat DMS ve tvaru MAMEOTEVRENO na tel. 87777. Podrobnější info. najdete na www.mameotevreno.cz.

Myslíte, že se u nás již začíná měnit pohled společnosti na lidi se zdravotním postižením? Jaké jsou vůbec vaše zkušenosti se současnou mladou generací, jaký ta má přístup?

Pomalu, ale jistě se přístup k lidem s postižením mění k lepšímu. Zejména to platí pro mladou generaci, která už tolik neřeší, jestli má někdo jinou barvu pleti, sexuální orientaci nebo nějaký druh postižení. Mladí lidé se také více zapojují do dobrovolnických aktivit, ale tato činnost je vhodná pro kohokoli, kdo si najde pár hodin svého času měsíčně, včetně aktivních lidí důchodového věku. Rozvíjí se také zájem o firemní dobrovolnictví.

Co byste vzkázal těm, kteří uvažují o podobné práci?

Je to vhodné zaměstnání pro ty, kteří hledají smysluplnou a různorodou práci. Pro každého schopného a zodpovědného jedince, pro kterého není výše finanční odměny to hlavní (smích), se v neziskové sféře uplatnění bezpochyby najde. Za sebe a ze svých zkušeností mohu říci, že mám štěstí na perfektní kolektiv a rozmanitou práci, při které toho člověk spoustu pozná a i se naučí.