3 fotky 
Ačkoli se zdá, že je tento nástroj pouze větší kopií houslí, není tomu tak. Violoncello má kromě podmanivého zvuku a specifického držení také dlouhou historii.
Violoncello, Zdroj: honoluluonthecheap.com
Asi první předchůdce violoncella byla viola da gamba, která si od roku 1550 držela své významné postavení více než dvě století. Viola da gamba neměla bodec, takže se držela mezi koleny a smyčec se držel jiným způsobem, než je dnes běžné. Také počet strun byl odlišný, na rozdíl od dnešní čtyřstrunné verze jich tehdy bylo šest až sedm. Violoncello pak vzniklo přenesením tvaru houslí na nástroj velikosti basové violy da gamba, avšak nejprve se mu říkalo violoncino. Název byl složen ze dvou slov violon a piccino, což je v překladu maličký kontrabas.
Zdroj: thecipher.com
První moderní violoncello vyrobil v roce 1572 Andrea Amati. Dnes je violoncello určeno pro polohu tenorovou, barytonovou až basovou, kde jsou čtyři struny C, G, D, A laděny o oktávu níže než viola. Při hře na violoncello se sedí na židli, nástroj je položen mezi nohami a přidržován koleny. Neměl by ležet kolmo k podlaze, ale pomocí bodce by měl být natočen do správného sklonu. Důležitou podmínkou je také držení celého těla, které by mělo být přímé.
Struny jsou rozezvučeny pomocí smyčce. Ten je tvořen z dřevěné hůlky a koňských žíní, které se přikládají ke strunám a pomocí táhlého pohybu ruky struny rozezvučují. Způsobů, jak táhnout smyčec a tím vytvářet různé smyky, je několik. Nejdůležitějším je détaché, smyk na jednom tónu.
Výrobce violoncell se nazývá mistr houslař. Jedním z nejznámějších houslařů je Antonio Stradivari, ačkoli jej proslavila spíše výroba houslí. Z violoncellistů můžeme jmenovat Davida Proppera, Jiřího Bártu nebo Ondřeje Kratochvíla. Specifickým způsobem proslavila violoncella skupina Apocalyptica, která interpretovala původně heavymetalové skladby smyčcové podoby.
