4 fotky 
Na otázku v titulku odpovídá rozjívený podivín v písni Punk je, když… kapely VT Marvin velmi stručně, ale zamlženě: „Punk je, když… když spíš!“ Trochu rozjasnění může pro začátek přinést proslulý návod belfastských Stiff Little Fingers: „Tohle je akord, tohle dva a tohle třeba tři – a teď běžte a založte kapelu!“
Zdroj: www.punk.cz
Ale hezky popořádku. Začněme objasněním slova punk. Malá výpůjčka z indiánských jazyků nás dostane až k troudu sloužícímu k rozdělání ohně. Angličtina mimo archaické označení prostitutky přináší s punkem (jakožto životním stylem či hudebním žánrem) spojovaná povědomá negativa ztrouchnivělý, bezcenný, neumětelský. Asi nejvíc se přiblížíme zalovením v 50. letech až začátku 70. let 20. století, kdy byl takto označován mladistvý delikvent. To všechno je ovšem pohled zvenčí, který nás ale už přímo navádí ke spojení punk = revolta proti maloměšťácké jistotě zavedeného až zkostnatělého nebo také tomu, kdo má v rukou moc…
Poprvé se o punku začalo v hudebním kontextu mluvit v polovině 60. let v souvislosti s anglickými mods kapelami vycházejícími z Yardbirds a The Who (autorů klíčové hymny My Generation), pro něž byl typický špinavý kytarový zvuk, dunivá rytmika, výrazná hlasitost a divoké koncerty a které brzy našly odezvu i v Americe.
Na přelomu 60. a 70. let se o další zářez hlásí Detroit. Tentokrát stojí za zapamatování jména jako MC5 či Stooges Iggyho Popa. U představitelů detroitské scény už naplno nachází uplatnění deformátor kytarového zvuku, booster, vynález Peta Townshenda z The Who, a hlučnost se stupňuje.
Třetí, silně intelektuální vlna punku zasahuje New York a vyvíjí aktivitu zejména v letech 1968 až 1977. Důležitými inspiračními zdroji se pro ni stávají vedle Lou Reeda, Iggyho Popa či Davida Bowieho také francouzští prokletí básníci, beatnická poezie nebo texty Boba Dylana a punkovým zázemím je legendární klub CBGB. Účinkují v něm takové žánrové veličiny jako Patti Smith, Ramones nebo Television. Mimochodem Ramones nám mohou posloužit k ilustraci jednoho z typických znaků punkových písní, a to jejich „délky“. Polovina ze čtrnácti písní z debutového alba Ramones si vystačila s necelými dvěma minutami.
The Ramones - Sheena Is A Punk Rocker, Zdroj: www.991.com
S nástupem druhé poloviny 70. let je na řadě opět Velká Británie. Východiska, stejně jako protagonisté, se od amerických punků odlišují. V jejich případě nejde o intelektuální hru, ale o revoltu proti establishmentu a starším hudebním generacím, jejichž tvorba charakteristická komplikovanými instrumentálními výkony a předváděná při stadionových koncertech se posluchačům stále více odcizovala.
Novým punkům je kolem dvaceti (oproti newyorským třicátníkům), pocházejí z jiných sociálních poměrů, jsou převážně dělníky či nezaměstnanými. Rock opět získává svou původní syrovost a provokativnost. Inspirací je tentokrát pub rock (např. Dr. Feelgood), zemi zachvacuje proslulé pravidlo tří akordů, hrát může skutečně každý a rozhodně je z čeho se vykřičet (kromě toho, že Británie zrovna prochází těžkou hospodářskou krizí, bombové útoky ochromují život, ekologická hnutí alarmují a vyprázdněné ideály „květinových dětí“, které nedokáží zareagovat na změněné sociální podmínky, jdou samy do kytek). Intonace není podstatná, punkové do světa křičí o svém znechucení, frustracích a životu bez budoucnosti.
Kapely (nejen punkové, ale i celé nové vlny) se stěhují z vysokých pódií zpátky do klubů tváří v tvář posluchači. Přicházejí léta 1976, 1977… a volume zatraceně doprava zrovna vytáčejí Sex Pistols, Clash, Damned, Sham 69, UK Subs, Buzzcocks, Chelsea a Generation X s Billy Idolem nebo Stranglers…
Punks provokují svým zjevem stejně jako chováním. Dlouhé vlasy a modely à la 60. léta jsou přežité, nastupují vlasy krátké, případně obarvená číra. Šatník obsahuje sortiment ze secondhandu: otrhaná trička, saka, kožené bundy, pestré kalhoty. Image dotvářejí spínací špendlíky, řetězy, visací zámky na krku. Zdrojem inspirace je braková literatura, sci-fi filmy, komiksy. A původce toho všeho? Londýnský obchod s oděvy Sex (původně Let It Rock) vedený módní návrhářkou Vivienne Westwood a nechvalně známým punkovým guru a manažerem Malcolmem McLarenem.
Punk se záhy komercionalizuje, kapely se stávají v období stagnujícího hudebního průmyslu pro nahrávací společnosti výdělečným artiklem, co bylo kdysi rebelské, se rozmělňuje a vstřebává do mainstreamu, v roce 1978 končí Sex Pistols a punk is dead…
