Menu
TOPZINE.cz
Hudba

Co je to… Mainstream a alternativa?

Redakce

Redakce

2. 9. 2009

hudba-ilustracni-600x338„Alternativa předpokládá, že budu vytvářet svůj osobitý styl, že budu hrát jinou muziku, než je ta, která zní od rána do večera v rádiu.“  Michael Vatcher (Svět jiné hudby)

Ať se hneme kamkoliv, všude jsme obklopeni hudbou. Slyšíme ji v obchodech, restauracích, lísá se k nám v zaměstnání, a dokonce i na veřejných záchodcích. Někomu vyhovuje, jiný si jí nevšímá a dalšímu tato produkce připomíná víc než dvacet let starou píseň kapely Manželé: „Když poslouchám rádio / co tam všechno hrajou / napadá mě jedna věc / oni se nám smějou.“ Jestliže jste dospěli ke stejnému závěru, stačí jen pojmenovat tu jednu neuvěřitelně dlouhou písničku, kterou nás většina rádií (a dalších médií) zahlcuje. Jde o hudební mainstream, tedy hlavní proud populární hudby.

Proč vlastně mainstream vypadá tak zaměnitelně? Důvodů bychom mohli najít několik. Jednak je jím tlak mocných hudebních lobby ovládajících hudební průmysl (vzpomeňte si, jak dopadají v zahraničí hudební piráti), která tvoří vydavatelští giganti, producenti a na ně navázaní hudební dramaturgové nejrůznějších médií. Také je to způsobeno snahou předkládat lehce stravitelné produkty, které nekladou vysoké nároky na posluchače. A výsledkem jsou pak stále tytéž otřelé pohledy na zvolená témata, očekávaná struktura písně, kdy se střídají sloky s refrénem, a znovu a znovu opakovaná hudební i textová klišé.

Jako takové best of, co se týká textů o lásce, nám může posloužit text písně Totale od Buty („Kráčím si kráčím / líbá mě dívka / má jméno láska / Láska je krásná / křídla jí září / Líbej mě lásko / já k tobě kráčím.“) Přestože jde o parodii na mainstream, z alba  Normale zaujala rozhlasové stanice nejvíce. Představuje totiž výluh masové hudební produkce…

Alternativa (a to nejen) v hudbě představuje protipól mainstreamu. U jejích představitelů se na rozdíl od většiny mainstreamových setkáváme s tvorbou autorskou. Tvůrci alternativy se pokoušejí hledat jiné cesty, snaží se experimentovat se strukturou, hudební či textovou složkou písně. Nebojí se originality. (Jako třeba Dunaj v písni Jednou: „Jednou to přijde / až v chladném vánku / tvého dechu / zhasne poslední / už poslední // Pak tak jak jsi chtěla / zapadne do tvého těla / do desky těla tvého / vychladlého / deska těla mého“) Nutno podotknout, že tato volba jim zákonitě přináší menší popularitu a prodejnost. A ještě jedno důležité upozornění: ani příslušnost k alternativě nemusí automaticky znamenat kvalitu…

Mainstream ale není stále stejný. Dokáže toho stejně jako Bezpáteřník z Miyazakiho Cesty do fantazie hodně spolknout. A vybírá si také z alternativy. Tak se stává, že to, co bylo původně alternativní, se mainstreamizuje (jako třeba nová vlna v 80. letech).

Pro zájemce o nahlédnutí do světa zejména domácí hudební alternativy uvádíme na závěr několik tipů. Mezi nimi by rozhodně neměly chybět knihy jako Fuchsovy Kytary a řev, Chadimova Alternativa, Svět jiné hudby Petra a Z. K. Slabých, Vlčkovi a Opekarovi Excentrici v přízemí a Alternativní kultura kolektivu autorů pod vedením Josefa Alana. Hudební ochutnávku pak může tvořit produkce vydavatelství Blackpoint, Guerilla Records, Indies Records či Silver Rocket

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Co je to… Mainstream a alternativa?