Co je to… Indie rock?

Indie? Ne, opravdu se teď nevydáváme východním směrem za vůní rýže a orientálních melodií jižní Asie. Nenechte se mýlit a schovejte kobru s píšťalou do košíku. I když i tohle by se indie umělcům mohlo zamlouvat.

Zavádějící název je roztomilou zkráceninou anglického slůvka independent, neboli nezávislý. Tímto se posouváme hlouběji a máme blíže k porozumění  indie duši, která se týká nejen pro nás důležité rockové hudby s kořeny v americkém undergroundu a alternativním rocku 80. let, ale zahrnuje i jiné hudební styly, nahrávací společnosti či značky hudebního průmyslu.

Nezávislost

Opravdu velmi důležitý subjekt pro nadšence tohoto proudu. Vlastně můžeme říci nejdůležitější. Nejde o zisk, ale o osobitost, vlastní vkus, experimentování, emoce… Někteří vidí začátky už u Velvet Undergroud, jejichž debutové album z roku 1967 bývá označováno jako sedmé nejlepší indie rocku vůbec, i přes to, že se tato vlna rozjela až v letech osmdesátých. Hudebníci se tehdy chtěli vyhnout veškeré komercializaci, popularizaci a zapadání do vod středního proudu. Viděli to, co se začalo objevovat u stále oblíbenějšího alternativního rocku. (Nirvana na triku? Kdo to potřebuje?) Vyhýbali se velkým nahrávacím společnostem a raději se nechali zastupovat malými, nízkonákladovými vydavatelstvími. Pokud vůbec to.

Udělej si sám!

S Indie rockem se začal rozmáhat přístup DIY. Do it yourself. Udělej si sám. Umělci nepřeceňovali kvalitu své nahrávky. Stačilo jim přece pohodlné prostředí vlastního pokoje a z domácího rekordéru vymáčknout maximum. Výsledkem byla alba se špatnou zvukovou kvalitou a utěšením jen fakt, že nezáleží na kvalitě zvuku, ale samotné hudbě.

Těmto nahrávkám se postupem času začalo říkat Lo-fi (Low fidelity), tedy jakýsi opak Hi-fi (High fidelity). Pojmenování se později vžilo jako označení pro specifický styl indie hudby, kdy kapely dodávají svým nahrávkám šum a hluk umělým způsobem. Snad z pocitu potřeby vzdát hold těžkým začátkům, kdo ví.

Devadesátá léta indie stylu dodala šmrc. Tehdy se odštěpovaly další a další styly. Kromě indie rocku existuje tedy například indie pop, dance-punk či indietronica.

Z nezávislého stylu žánr mainstreamu?

V dnešní době už se nejedná ani tak o přístup umělců k hudbě, jako spíš o specifický hudební žánr. Pokud něco nejde zaškatulkovat, je to prostě indie. Jak jednoduché. Potom ale těžko říct, zda je to správné a zda pravidla a ohraničení vůbec souhlasí s nepoutající filozifií o osobním vkusu. Ať ano či ne, mezi světově uznávanými autory shrnutými do tohoto pytle najdeme oblíbené anglické Arctic Monkeys, Franz Ferdinand,  Razorlight, The Kooks, newyorský úder The Strokes nebo švédsky šokující The Hives. U nás bychom mohli škatulkovat u skupin The Prostitutes či Sunshine, které se také těší nemalé oblíbenosti nejen u diváků Óčka.

Co tedy vlastně nakonec víme o indie rocku? Nesnaží se násilně přitáhnout a zaujmout. Je nezávislý. Je příliš vrtošivý, podivínský, surový, drsný, přecitlivělý, s intimními texty a neotesanými melodiemi. Je jen na vás, jestli ho chcete. A to je vše.

Foto v perexu: audiosparx.com