Co je to… Folk?

Hudba zarostlá svými kořeny v národních tradicích a kulturách. Dalo by se říci, že je spojena s dlouholetým vývojem celé naší země, ale i dalších. Je národním dědictvím. A prvotní plamínek těchto tradic vznikl v anglosaských zemích.

Základ folku je v lidovém umění; cimbálové muzice, dechovce nebo v dudáckém muzicírování. Vyvinula se z něj tradiční trampská hudba, doprovázená kytarou, banjem, ukulele, bubínky nebo i tamburínou. Nikam jinam se nehodí lépe než k táboráku. Víceméně je podobná country, ale country je o trochu živější. Ve folku se nacházejí i smutné písně, plné dojmů a pocitů zmaru. Lidé se rádi setkávají u ohně, pocit blízkých vylepší náladu všem ostatním.

Česká esa folku zastupují Brountosauři, Wabi Daněk nebo Druhá tráva. Karel Kryl oslnil svou písní Bratříčku, zavírej vrátka, nebo Spirituál kvintet, ten se objevuje na hudebním poli přesně padesát let. Mezi jeho zpěváky patří například Irena Budweiserová, Zdena Tichotová nebo Jiří Tichota.

Ani Hradišťan nebo Lokálka nezapřou svůj folkový styl. V textech mluví o každodenním životě, jak nešťastném, tak i šťastném. Ale Lokálka bere život s humorem, její písně jsou komické a plné nadhledu, například  Tragedy country nebo Jak nám zobák narost.