Clona, čas a ISO: jak vyzrát na poloautomatické režimy fotoaparátu

Pořídili jste si foťák a zjišťujete, jak fungují jednotlivé režimy. Automatika není nic pro vás, ale co dál? Zjistěte, jak co nejlépe využít poloautomatické režimy, jež nabízí i většina lepších kompaktů!

Dle svých ambicí a finančních možností se vám s pomocí předchozího dílu seriálu jistě podařilo vybrat ten nejvhodnější foťák. S trochou štěstí nabízí i tři poloautomatické režimy: programovatelnou automatiku (P), prioritu clony (A) a prioritu času (S). Režimem priority času a jeho výhodami i nevýhodami se už vcelku podrobně zabýval první díl seriálu o focení v pohybu; dále se tedy dočtete především o prioritě clony a dalších možnostech nastavení, které poloautomatika nabízí.

P, tedy programovatelná automatika, je režim, v němž automatika přístroje stále pracuje a automaticky dopočítává jak hodnoty expozičního času, tak hodnotu clony. Přesto však máte možnost do automatiky zasáhnout a některé z parametrů zregulovat. Nebojte se tento režim využívat hned od začátku a zkoušet fotit s různým nastavením; uděláte tak první krůček k proniknutí do tajů fotografování jako takového.

Nastavit můžete nejen samospoušť

Mezi nastavitelné hodnoty se řadí zcela jednoduché věci, jako je třeba režim snímání – dle možností vašeho fotoaparátu sem patří sekvenční snímání a různé druhy samospouště, kvalita snímku, barevné tónování a další. S těmi si ale jistě zvládnete poradit sami.

O něco zajímavější je potom kolonka pod písmenky ISO. Za nimi se skrývá citlivost snímače; nízká hodnota s sebou nese potřebu dobrých světelných podmínek. Vyššími hodnotami můžete do určité míry kompenzovat nedostatek světla, je však nutné počítat s tím, že vyšší ISO se rovná i vyšší šum. Záleží pak na konkrétní situaci i fotografii: snese více šumu, nebo raději méně světla? Zkoušejte i vy sami, co vám bude více vyhovovat; jedině tak se naučíte dobře odhadnout, co se zrovna hodí.

Další možností je expoziční kompenzace. Tu najdete pod ikonkou plusu a mínusu v černobílém půleném poli a může být velmi užitečná. S její pomocí můžete ovlivňovat světlost snímku: jakkoliv by toto mělo být v moci nastavení clony a času, v poloautomatických režimech je přístroj dopočítává automaticky a ve většině případů je světlost snímku stále stejná či podobná. Myslete ale také na to, že v displeji fotoaparátu bude expozice nejspíš rozdílná od definitivní podoby na monitoru počítače! Nejvíce se kompenzace hodí na prudkém slunci, i tak je však vhodnější použití přechodového filtru.

FOTO: clona1
S nízkým clonovým číslem lze ve fotografii doslova kouzlit. Zdroj: lady-tori.devianart.com

Priorita clony je režim v zásadě velmi podobný; jediné, co má navíc, je možnost určení hodnoty clony. O co se tedy jedná? Clonové číslo je faktor umožňující práci s hloubkou ostrosti snímku. S nízkou hloubkou ostrosti vznikají snímky, kde je zaostřen pouze předmět v popředí, zatímco okolí je výrazně rozostřeno. Fotografovaný objekt je tak od pozadí výrazně odpíchnut, což může odfiltrovat různé rušivé prvky.

Použití tohoto režimu je velmi jednoduché a zábavné; stačí jen nastavit hodnotu clony (čím vyšší je číslo, tím větší část snímku ostříte) a přístroj zbylé hodnoty dopočítá tak, aby byl snímek správně exponován. Každý fotoaparát má ale v tomhle své limity a kompakty obzvlášť, hrátky s hloubkou ostrosti totiž závisí na ohniskové vzdálenosti objektivu.

I tak však můžete experimentovat: nastavte ohniskovou vzdálenost na nejnižší možnost, zazoomujte, zaostřete a sledujte, co se bude dít!

Ani automatika není všemocná

Vyšší clonová čísla naopak umožňují ostřit celou scénu, což s sebou nese zachycení velkého množství detailů a také o něco vyšší kvalitu fotografií. To je způsobeno tím, že na okrajích objektivu se světlo láme trochu jinak, než v jeho středu; s vysokým clonovým číslem ale světlo těmito okraji neprochází a eliminují se tak vady tímto způsobené.

S prioritou času už umíte pracovat dle instrukcí z předchozích dílů, co tedy dodat? Snad jen, že ani tyto poloautomatické režimy nejsou všemocné a nezaručují správné exponování snímku za každých podmínek. Automatice můžou dělat problémy velké kontrasty, jako jsou člověk v protisvětle nebo černý kůň na sněhu, případně se nebude umět vypořádat ani s rychle se pohybujícími cvičenci v uměle osvětlené tělocvičně.

Co s tím? No přece vzdělávat se! Stručné základy máte za sebou, příští díly už tedy mohou být věnovány konkrétním fotografickým disciplínám a odvětvím. Rozhodně je na co se těšit!

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Štěpánka Tupá
Narodila se v květnu 1991, nyní studuje žurnalistiku a anglickou filologii na FF UP v Olomouci. Do redakce TOPZINE.cz nastoupila v lednu 2013, píše do rubriky Umění, architektura a design.

1 Comment on Clona, čas a ISO: jak vyzrát na poloautomatické režimy fotoaparátu

  1. Ve1š předspěvěk mě neskutečně naštval, tak jsem počkal až trohcu vychladnu než jsem se odhodlal napsat odpověď.Ano, svůj život si do jiste9 medry vytve1ředme sami. Doufe1m, že to neme1 znamenat, že jste tu nerovnove1hu mezi Prahou a Ze1pražedm vytvořil vy. :-)Take9 je dost pochybnfd předpoklad, že nižšed platove9 ohodnocened je kompenzove1no nějakfdm “kouzlem”. Jak pedše pan Jiřed, nic moc vfdhody z toho neme1. Kolik procent, nebo tisedc ze sve9ho platu byste dal za možnost pracovat “pe1r kroků od domova, v kouzelnfd krajině, nebo se nepředředt”? Byla by to polovina, dvě třetiny?MH

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*