Chcete na FAMU? Buďte upřímní, radí režiséři filmu Praho, má lásko

V kinech se už pár dní hřeje film Praho, má lásko. Není to ale jen tak ledajaký snímek. Je totiž složen ze čtyř povídek, které se odehrávají v Praze, a natočila ho partička studentů pražské FAMU. TOPZINE.cz vám s nimi přináší rozhovor.

Někteří lidé se spolu baví, a přitom jeden druhému nerozumí. Zdroj: Bontonfilm

Jelikož nejde o projekt, který by měl všude plakáty, rádi bychom ho nejprve čtenářům přiblížili. O čem film Praho, má lásko je?

Jakub Šmíd: Film je složen ze 4 povídek odehrávajících se v různých pražských čtvrtích. Každá povídka je specifická nejen částí Prahy, ve které se odehrává, ale i formou zpracování. Mí spolužáci z FAMU a já jsme měli naprostou volnost v tom, jak se na Prahu podívat.

Viktória Dzurenková: Zobrazujeme životy obyčejných lidí, kteří jsou přesně jako my, kteří cestují po Praze se svými každodenními sny i starostmi. Točili jsme o lidech, kteří chodí po ulicích, pracují, nakupují, studují, zkrátka tu žijí a normálně bychom si jich ani nevšimli…

Viktória Dzurenková (*1982) natočila povídku Právnička. Kromě FAMU absolvovala i estetiku a výtvarnou výchovu na slovenské univerzitě.
Tomáš Pavlíček (*1988) natočil povídku Obyčejný jízdní řád. Má prý rád vlaky.
Jakub Šmíd (*1984) natočil povídku Tajemství památníku. Studoval také činoherní herectví na brněnské JAMU.
Markéta Černá natočila povídku Panorama.

Proč jste si zvolili zrovna povídkový film?

Jakub Šmíd: Tak znělo zadání semináře 2. ročníku na FAMU, kde měli spojit síly studenti produkce, scenáristiky a režie: Napište a posléze zrealizujte povídku o Praze. Čtyři povídky, které se k sobě ve výsledku nejvíce hodily, tvoří film Praho, má lásko.

Tomáš Pavlíček: Povídka je navíc ideální formát, ve kterém se může realizovat více autorů, a přitom se nikdo z nich nemusí ve svém stylu omezovat.

Viktória Dzurenková: A také jsme chtěli vytvořit víc autorských úhlů pohledu na Prahu a život v ní.

Proč jste zvolili Prahu? Co vás na ní tolik zaujalo?

Tomáš Pavlíček: Zajímavé jsou především její proměny – každá čtvrť má svůj vlastní charakter, a právě zachycení těchto odlišných pražských odstínů nás od začátku lákalo.

Jakub Šmíd: Jelikož ani jeden z autorů nejsme původem z Prahy, byly myslím pro každého z nás příprava i natáčení zároveň objevováním tohoto města.

Z jakého pohledu vaše povídky Prahu zobrazují?

Viktória Dzurenková: Moje povídka Právnička zobrazuje Prahu z úhlu pohledu často ilegálně žijících cizinců. Vyprávím zde o obyčejných lidech, o situacích, o kterých se raději mlčí a které média nezajímají. To celé se odehrává v městské části Libeň.

Tomáš Pavlíček: Má povídka je o mladém páru, který se prochází a popojíždí tramvajemi po Nuslích. Celou dobu se baví, ale každý říká úplně něco jiného. Ona chce vše uspořádat, on si libuje v neuspořádanosti. Vzniká tím mnoho komických situací.

Jakub Šmíd: Více než vztahy lidí, které by ovlivňovalo místo, kde žijí, jsme se společně se spoluautorkou Luciou Kajánkovou rozhodli v povídce Tajemství památníku prozkoumat historii vrchu Vítkov, přes který doslova kráčely dějiny.

Film zobrazuje Prahu z pohledu obyčejných lidí.

Kde jste se inspirovali při utváření povídek?

Viktória Dzurenková: Libeň byla první čtvrť, kde jsem pracovala jako uklízečka, když jsem se před šesti lety do Prahy přestěhovala. Inspirovala jsem se osobními zážitky z práce a také lidmi, se kterými jsem se zde setkala.

Tomáš Pavlíček: Inspiroval jsem se přímo v Nuslích. Ta čtvrť mě stále fascinuje. Někomu se nelíbí její ušmudlanost, já ji mám naopak rád.

Jakub Šmíd: Mě a Luciu inspiroval jak dokumentární film jako takový, tak filmy Eda Wooda a archivy vztahující se k procesu balzamizace těla Klementa Gottwalda.

Dohromady jste byli celkem čtyři režiséři. Jak se vám spolupracovalo při utváření filmu?

Jakub Šmíd: Po úvodních seminářích, kdy jsme si vzájemně mluvili do scénářů, vznikaly povídky samostatně v rozmezí poměrně dlouhé doby. Sešli jsme se zas až po roce a půl, kdy bylo potřeba vymyslet, jak povídky propojíme.

Jaké máte plány do budoucna? Chcete po studiích pokračovat jako režiséři?

Tomáš Pavlíček: Teď dopisuji scénář svého absolventského filmu, příští rok natáčíme. Pokud zjistíme, že to funguje, bude to dostatečně vtipné a svižné, budeme se to snažit dostat do kin. Mezitím sepisuji další námět, ale z toho bych nejprve chtěl udělat takovou delší povídku či novelu. Tak uvidíme. Rád bych se udržel někde poblíž běžící kamery.

Viktória Dzurenková: Momentálně připravuji natáčení absolventského filmu a dokončuji dokument. Natáčení jak hraných, tak i dokumentárních filmů v Čechách i v zahraničí se plánuji věnovat celý svůj život. Stejně tak i malování a vyučování kresby a malby, což je při filmování mojí druhou láskou a profesí.

Jakub Šmíd: Doufám, že i v tomto státě bude možno tvořit v budoucnu filmy, které nebudou pouze prostorem pro product placement či humor nejhrubšího zrna. V takovém případě budu rád jako režisér pracovat.

Povídka Právnička zobrazuje odlehlejší část Prahy: Libeň.

Co byste doporučili čtenářům, kteří by se rádi dostali na FAMU a směřovali ke stejným cílům jako vy?

Jakub Šmíd: Případným uchazečům o studium na FAMU bych doporučil především nenapodobovat ve svých přijímacích filmech své režijní vzory. Taky si myslím, že částečně řemeslně neumělá, ale upřímná výpověď je cennější než formální experiment bez hlubšího obsahu.

Tomáš Pavlíček: Do ničeho se netlačit, pořádně zjistit, kdo sami jste a v čem je váš pohled pravdivý a nenucený. Pak to chce v sobě najít určitou energii a radost a za tou jít, i když to bude náročné. No, není toho málo, tak držím palce!

Viktória Dzurenková: Pracovat, pracovat a pracovat.

Praho, má lásko

Povídkový
Česko, 2012, 70 min

Režie: Tomáš Pavlíček, Viktória Dzurenková, Jakub Šmíd, Markéta Černá
Hrají: Jan Budař, Michal Kern, Jaromíra Mílová, Květa Fialová, Marie Doležalová, Matěj Nechvátal, Petr Jeništa, Jan Vondráček, Jiří Dvořák, Jakub Šmíd, Lucia Kajánková

Premiéra v ČR: 22. listopadu 2012