Český národní korpus: Po(d)klad pro vaši slovní zásobu

Jestliže si pod slovem korpus představíte základ pro dort, pak vězte, že existuje i jiný, a to jazykový korpus. Vydejte se na cestu za poznáním našeho národního korpusu a pravidel českého pravopisu.

Jazykový korpus má s tím dortovým pramálo společného, Foto: sxc.hu

Jazykový korpus je soubor textů určených pro jazykový výzkum. Korpus zahrnuje novinové články, různá literární díla či přepis záznamů mluveného jazyka.

Texty se ukládají v elektronické podobě a pracuje se s nimi pomocí vyhledávače, který má za úkol najít slova (slovní spojení) a poté stanovit, jak často se tato slova používají a z jakého textu pocházejí.

Naše sladké bohatství

Český národní korpus (ČNK) slouží k vybudování korpusu z textů v českém jazyce. Pro vytvoření českého korpusu vznikl v roce 1994 Ústav ČNK na Filosofické fakultě Karlovy univerzity v Praze.

V Ústavu ČNK jsou k dispozici korpusy psaného i mluveného jazyka.

Psaný korpus obsahuje publicistické texty, odborné lingvistické texty, přepisy ručně psané korespondence a další.

Do korpusu mluveného jazyka patří mimo jiné korpus vyučovacích hodin, korpus neformální mluvené češtiny nebo mluvený korpus zachycující obecnou češtinu používanou v Praze a Brně.

Texty do ČNK poskytuje např. Ústav pro jazyk český, Český rozhlas, různá nakladatelství (Mladá Fronta, Lidové noviny atd.) či Česká tisková kancelář.

Jestliže chcete získat plný přístup k ČNK, je nutné se zavázat, že informace získané v korpusu nevyužijete ke komerčním účelům. Prohlášení můžete vyplnit prostřednictvím elektornického formuláře na webových stránkách nebo jej zaslat poštou či osobně donést.

Co je to vlastně ten pravopis?

Pravopis je možné definovat jako způsob reprezentace zvukové roviny jazyka pomocí formálních grafických znaků a symbolů.

Řečeno zjednodušeně – pravopis je způsob, jak zapíšeme to, co řekneme (slyšíme) prostřednictvím ustálené formy.

Pravidla českého pravopisu

Pokud si nejste jisti ohledně správnosti vašeho projevu, pomohou vám právě pravidla. Ta vysvětlují mnohá úskalí českého jazyka – od psaní i a y přes použití s a z, mě a mně až k problematice velkých písmen a přejatých slov.

Narozdíl od sousedního Slovenska v České republice neexistuje žádný jazykový zákon, proto ani pravidla pravopisu nejsou vymahatelná. Přesto by jejich dodržování ve společnosti mělo být samozřejmostí, o jejich použití ve školství nemluvě.

Normy ohledně českého pravopisu stanovuje a sjednocuje Ústav pro jazyk český, ve spolupráci s MŠMT. To schvaluje pravidla především pro výuku českého jazyka na školách.

Ústav pro jazyk český má na starosti také publikaci Pravidla českého pravopisu, jehož nejaktuálnější vydání pochází z roku 1993.

Rozhodnete-li se Pravidla koupit, dívejte se po těch, která vydala nakladatelství Academia, případně Fortuna (ta jsou určena pro školní účely).

Pravidla jsou obsáhlá, ale pomohou s gramatickým problémem

Ostatní pravidla jsou v podstatě odvozeniny od těchto dvou jmenovaných a nejsou  zárukou stoprocentní správnosti uvedených údajů.

Na webových stránkách Ústavu pro jazyk český najdete mnoho užitečných informací o českém jazyce. Pokud budete mít v pravopisu nějaké nejasnosti, můžete se obrátit na jazykovou poradnu či využít online příručku.