Český Krumlov nabízí grandiózní výstavní mix streetartu s kuriózní sbírkou bot

Egon Schiele Art Centrum v Českém Krumlově pořádá netradiční výstavu s názvem Umění každodennosti. Jde o unikátní projekt, který zahrnuje jak obuv z 16. století, tak i současné české a světové umění. Potrvá do konce října.

Boty Eltona Johna na výstavě Umění každodennosti v Českém Krumlově, zdroj: Egon Schiele Art Centrum

Hlavní výstava Vrcholy módy: Historie na podpatku představuje vůbec poprvé v Evropě sbírku bot Baťova muzea v Torontu. Kromě originálů světoznámých značek a designérů, jako jsou například Christian Dior, Manolo Blahnik nebo Givenchy, jsou k vidění i historické modely. Nejstarší pochází z 16. století a je inspirován antikou.

Arthur Margot a Alessandra Svatek na výstavě Umění každodennosti v Českém Krumlově, zdroj: Egon Schiele Art Centrum

[/caption]

K tématu Umění každodennosti se vyjádřila i rakouská umělecká dvojice PRINZGAU/podgorschek v instalacích sestavených z předmětů denní potřeby: krabiček od léků, bonbónů či punčoch. Podobně jako Margot a Svatek chce i tato dvojice vymanit obyčejné předměty z jejich každodenních kontextů a ukázat je novým, nezvyklým způsobem.

Za povšimnutí stojí i sochy Aleše Nováka, studenta sochařství na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, instalace držitele ceny Jindřicha Chalupeckého Tomáš Vaňka, dílo česko-kanadského umělce Jiřího Ladocha či čínského designera Hui Wanga.

Tři velká jména v umění

Místo je vyhrazeno i českým klasikům. Návštěvníci si mohou připomenout dílo Jiřího Koláře (1914 – 2002), světově známého básníka a výtvarníka. Proslul zejména díky svým kolážím a experimentálnímu umění, když polepoval plechovky, lahve či talíře útržky papíru. Na expozici nalezneme i koláže z kancelářských sponek či jehel, které sestavila jeho manželka Běla Kolářová (1923 – 2010).

Na nedávno zesnulou Věru Janouškovou (1922 – 2010) výstava vzpomíná napříkad prostřednictvím plechových šatů s názvem Košilka nebo skrze mrazivě působivou koláž „Vzpomínka na ty, kteří tady s námi už nejsou,“ kterou vytvořila, když jí zemřel manžel, sochař Vladimír Janoušek.

I když dílo těchto tří velikánů zapadá do celkové koncepce výstavy Umění každodennosti, mohlo českokrumlovské Centrum upřednostnit méně známé, ale žijící české autory a představit tak veřejnosti novodobé tendence v českém umění ucelenějším způsobem. Přesto lze tento výstavní projekt chápat jako znamení, že galerie stále drží krok s dobou a neuzavírá se novým trendům v umění.

A co říci na závěr? Téma Umění každodennosti se trochu rozpadá v široké škále zajímavých i méně pozoruhodných instalací. Přiznejme, že není snadné najít spojitost mezi střevíčky z 16. století a kolážemi z koření, vlasů či útržků papírů. Na druhou stranu nemusíme tuto souvislost násilně vytvářet, výstava zaujme, i když vnímáme některé sály samostatně.