Menu
TOPZINE.cz
Čtenářský deník, profily spisovatelů

Česká středověká literatura je zajímavým materiálem nejen k maturitě

OBR: Obraz středověkuStředověká literatura není vůbec nudnou látkou! A už vůbec ne látkou zbytečnou či nedůležitou. Vpravdě se neučíme o Konstantinovi a Metodějovi a jejich příchodu na Velkou Moravu roku 863 jen tak bez důvodu. Měli bychom jim být vděční, přispěli totiž značnou měrou  k vývoji jazyka v českých zemích a výrazně obohatili naši kulturu. Totéž platí o mnoha osobnostech českého středověku. Nejprve  si ale připomeňme společensko-historické pozadí českého národa.

FOTO: Pohled ze severozápadních svahů Sedla ke Svatoboru

Jak asi vypadaly české země ve středověku? Zdroj: wikipedia.org, Foto: Adam Hauner

Prvním útvarem, který se dá označit za ranou formu našeho státu, byla Velkomoravská říše. V ní vládl kníže Rastislav. V té době musela říše vzdorovat mnoha politickým, vojenským i duchovním útokům ze západu, a to především ze strany Francké říše. Za účelem šíření křesťanství k nám přicházelo mnoho duchovních z okolních zemí. Ti ale vyučovali každý svým způsobem, a proto se Rastislav rozhodl požádat císaře Michala III. z Byzantské říše o další učence. Ten mu vyhověl a roku 863 vyslal na Moravu Konstantina a Metoděje.

Konstantin a Metoděj byli soluňští bratři, kteří měli za úkol rozšíit křesťanství a zavést slovanský jazyk do liturgie. Nutno podotknout, že ve středověku byla výchozím dílem Bible a vzdělanost byla výhradou jen úzkého kroužku duchovních. Proto, mluvíme-li o náboženství, mluvíme zároveň i o vzdělanosti. Konstantin s Metodějem vypracovali v 9. století spisovný slovanský jazyk, staroslověnštinu, tu upravili z makedonského nářečí starobulharského jazyka.

Staroslověnština se postupně rozšířila od Velké Moravy až po sever Srbska. Pro tento jazyk vytvořil Konstantin písmo z malých písmen řecké abecedy, hlaholici. Té oba bratři využili k staroslověnskému překladu Bible a dalších literárních děl. Jejich žáci později přepracovali hlaholici na druhé slovanské písmo, cyrilici. Z té později vznikla dnešní azbuka.

FOTO: Zlatá Bible

Bible. Základní dílo českého středověku. Zdroj: zlatabible.cz

Kulturní a polickou pomoc hledaly české země také v říši německé, což mělo za následek rozvoj německého, ale také latinského jazyka na našem území. Tehdy už se rozpadla Velkomoravská říše a české země formovala dynastie Přemyslovců a to až do počátku 14. století. Na vzestup přemyslovského království navázal Karel IV., když upevnil postavení českého státu mezi evropskými a kulturními velmocemi. Na konci 14. století však dochází k prohlubování rozporů ve společnosti a proto dochází k husitskému hnutí.

Můžeme se učit. Voalá!

Vzdělanost lidí se začala formovat teprve v polovině 11. století, kdy se kvůli bojům mezi císařstvím a papežstvím citovalo lidem. Zkusme si to představit jako politický boj mezi jednotlivými stranami. Jak císaři, tak duchovní si chtěli udržet hospodářskou a společenskou moc. Tahanice o přízeň lidí zapříčinila, že papeži a biskupové začali citovat lidem texty – běžné byly letáky, traktáty… Vzdělání najednou nebylo samoúčelné. Vznikaly nové školy, zejména ve Francii při biskupstvích, ale i v západních územích Svaté říše římské, do níž byly naše země začleněny. Tam se zformovaly také základy scholastické filosofie.

Počátky česky psané literatury

Pokud jde o rozdíly v používání jednotlivých jazyků, jazykem učenců byla dlouho latina. Český jazyk v psané formě vešel ve známost postupně, a to prostřednictvím glos. Glosy se v rukopisných textech začaly objevovat na přelomu 11. a 12. století. Byly to drobné vpisky na okrajích řádků, které měly sloužit vysvětlení některých slov či slovních spojení. K nejznámějším z nich patřily Vídeňské a Svatořehořské glosy. Tyto malé vpisky ještě nebyly dnešní češtinou – obsahovaly totiž stopy staroslověnštiny.

FOTO: Trubadúři

Trubadúři přenášeli písně od města k městu. Zdroj: dalje.com

V průběhu 14. století se vedle latiny začala pomalu prosazovat i česky psaná tvorba. Vznikala česky i latinsky psaná duchovní a světská literatura. Tím se působnost jazyků rozšířila a psaná čeština se tak více přiblížila čtenářům. Připomeňme si, že ve středověku byla vzdělanost výhradou duchovních, později případně i některých šlechticů – prostý lid se musel zaopatřit prací. Tedy neuměl číst a psát. Proto vznikaly kancionály a písně: Rýmované lidové popěvky byly snadno zapamatovatelné. Po Evropě dokonce chodívali tzv. trubadúři, kteří tyto popěvky sami přednášeli za doprovodu hudebního nástroje.

Nejznámějšími písněmi z českých zemí jsou písně Hospodine, pomiluj ny – první česká duchovní píseň z druhé poloviny 10. století, jež obsahuje staroslověnské prvky (pomiluj ny = smiluj se nad námi, Krleš = Kyrie eleison), které dokládají původní staroslověnskou podobu písně. Plnila také (podobně jako píseň Svatý Václave, vévodo české země) funkci hymny. Píseň o svatém Václavu vznikla na přelomu 12. a 13. století.

Hospodine, pomiluj ny!
Jezukriste, pomiluj ny!
Ty, spase všeho mira,
spasiž ny i uslyšiž,
Hospodine, hlasy našě!
Daj nám všěm, Hospodine,
žizn a mír v zemi!
Krleš! Krleš! Krleš!

– Hospodine, pomiluj ny, Zdroj: wikipedia.org

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Česká středověká literatura je zajímavým materiálem nejen k maturitě