Cena NG 333: výstava mladých umělců ve Veletržním paláci

V současné době probíhá ve Veletržním paláci každoroční výstava jedenácti finalistů čtvrtého ročníku ceny Národní Galerie v Praze a skupiny ČEZ. Díla libovolného žánru nebo média zde vystavují mladí umělci z České a Slovenské republiky do věku 33 let, jež vytvořili během posledních 3 let.

Místu vládnou prostorové instalace zdroj:Kristýna Kopřivová, Topzine.cz

Pokud tuto výstavu zhlédne divák současným uměním nedotčený, může získat alespoň matnou představu, co se asi tak v současnosti v umění tvoří, neboť je tu zastoupena řada současných žánrů. Pokročilejší divák zde zároveň může v dílech ucítit typické postmoderní tendence, které pro něj nebudou zcela nové a osvěžující, ani šokující, z nichž některé budou odkazovat na dadaismus, ať už názvem či samotným dílem.

Vítězné dílo

V polovině výstavního sálu je umístěn vítězné dílo Juliany Höschlové, za nějž bylo autorce uděleno tradičních 333 000 korun – videozáznam z cyklu „Holka z cirkusu“ – „Uši, krk, cvičení“, kde se hlavní a jediná aktérka rozcvičuje, cvičí, nadechuje se a napíná krk a uši. K výhře dílu možná mohl přispět právě žánr, jednoduše řečeno je v současnosti videoart žánr značně respektovaný. Avšak to by nestačilo – samotné dílo má jistě hodnotu i v tom, jaké vyvolává reakce, pocity a zřejmě i otázky.

Ačkoliv se kdejaké dítě nad pohyby cvičící postavy zasmálo, charakter videa by se rozhodně neměl vykládat příliš vtipně. Vyvolává až jakousi otázku o roli člověka v současné společnosti. Dívka předvádí s nepříliš veselým výrazem, co všechno umí podobně jako dnes kdekdo z nás. Abychom zaujali, byli úspěšní, či se uplatnili, musíme se často takto exhibovat.

Co je a co není umění?

Zato vítězné dílo poroty, nesoucí název Našikmo, může vyvolávat již značně smíšené reakce. Plastová lahev s coca-colou opřená o drážku dnes stěží někoho šokuje, či upozorní na něco ještě nevyřčeného.

Vítězné dílo poroty zdroj:Kristýna Kopřivová, Topzine.cz

Vlastní formou prezentace díla si jistě vzpomeneme na dadaismus, obsahem třeba také na pop-art, ale nějakou novou tendenci umění zde divák pravděpodobně neobjeví, spíše jej bude shledávat nudným. Toto dílo zřejmě alespoň opět vyvolá aktuální otázku toho, jak je obtížné či nemožné určit hranici mezi uměním a neuměním. Kdejaký divák však o dílo nejprve zakopne a pak bude uvažovat či půjde dál.

Do stejné diskuse by mohlo být zahrnuto další dílo od Jaroslava Vargy instalace, kombinovaná technika bez názvu – obraz knihovny na zdi a vystavená kniha. Jednotlivé knížky v knihovně jsou však seřazeny tak, že jejich názvy evokují určitý existenciální rozměr a pomáhají nám se zabrat do jakéhosi filosofického přemýšlení.

Otázka ovšem tkví v tom, zda je žádoucí, že zde (tzn. na umělecké výstavě) toto dílo nebylo vytvořeno uměleckými technikami – tedy možná už to není umění, anebo je? Dále také i dílo Větrák od Aleše Nováka – dřevěné kuchyňské náčiní zaklesnuté do sebe.

Díla jedenácti finalistů s různým nábojem

De javu dadaismu zřejmě vyvolá již název díla Martina Šilhána Pisoart, zajímavě provedená instalace bílých pisoárů, které jsou však vypouklé, a tak by ve skutečnosti byly jaksi nepoužitelné. Stejně tak i dílo Nesedat, bílé sedačky a houpačky v jednom.

Za povšimnutí ovšem dále určitě stojí digitální fotografická montáž Vojtěcha Mašy Rozumím, kde se na každé aktuální fotografii z ulice objevuje nějaký cizí, až surrealistický motiv. Dále také série fotografií Triašky Stefanovič, pracující s filosofickými tématy prázdna, či sedící figuríny Vlasty Žákové.

Vykrádání minulosti, anebo současný trend?

Ačkoli některá díla připomínají spíše již proběhnuté moderní a postmoderní tendence a tedy jakýsi de javu efekt, další však náležitě nabízejí nejen umělecký, ale i filosofický či sociologický rozměr. Ostatně nesmíme zapomínat, že i současné umění používá jakési vykrádání různých stylů, což je na této přehlídce patrné.

Jedenáct vystavujících finalistů bylo navíc vybráno desetičlennou odbornou porotou a je obtížné říci, do jaké míry brala ohledy na porozumění běžných návštěvníků a které aspekty děl vzala v potaz především. Výstava divákům však pomáhá nahlédnout do tendencí současného mladého umění, jehož úkolem je určitá reflexe společnosti, ať už je to v kterékoli době. Otázkou je, jestli je zde na místě kritizovat více formy umění, anebo společnost…

NG 333: Cena Národní galerie v Praze a skupiny ČEZ

Veletržní palác, 5. patro

9. 12. 2010 – 30. 1. 2011