2 fotky 
!Ukázka z knihy!Sága francouzské spisovatelky Catherine Cussetové nesoucí název Skvělá budoucnost vypráví o rodinných vztazích čtyř generací. Těžištěm knihy pramenící ze skutečných událostí, je reálné vykreslení psychiky lidí bývalého komunistického bloku, kteří se rozhodli pro svobodu. Román, který získal prestižní ocenění, vydává nakladatelství Jota.
Ilustrační foto, Zdroj: Topzine.cz, Foto: Jana Samcová
O týden později jim přišel dopis od Dorina. Jakob vybral poštu cestou z fabriky, a sotva překročil práh, hlásil Eleně, že jim jejich kamarád píše z Ameriky. Zvedla obočí a chopila se obálky. Známka s kosmonautem kráčejícím po Měsíci měla skutečně americké razítko a v levém rohu obálky stála pod jménem odesilatele jeho adresa ve Spojených státech. Poslední zprávy, které o něm měli, byly z konce září, kdy Dorin v Bukurešti stále ještě netrpělivě čekal na pas pro sebe, svou ženu a dceru. Elena obálku roztrhla a přečetla jedním dechem ručně psaný šestistránkový dopis.
„Milá Lenuš a milý Jakobe,
je neděle a já sedím u stolu z borovicového dřeva v našem novém bytě na předměstí Chicaga. Zítra začnu pracovat jako gynekolog-porodník v chicagské fakultní nemocnici. Musím zařizovat tisíce věcí, jak si sami jistě dovedete představit, ale rozhodl jsem se, že je odložím na později a napíšu vám tenhle dopis, dokud mám ještě čas, protože vy jste mě inspirovali. Bez vás a vašeho odhodlání bychom nikdy nenašli odvahu odjet.“
Vyprávěl, jak měsíc po Elenině a Jakobovu odjezdu konečně přišly pasy. Hned druhý den nastoupili na palubu letadla letícího do Říma a šli rovnou na Úřad pomoci izraelským přistěhovalcům. Na úřadě se jich ujali a poskytli jim ubytování po nezbytnou dobu, než se jim vyřídí víza, což trvalo pozoruhodně krátce, necelé dva měsíce, nepochybně díky Dorinově profesi. Když na Štědrý den přiletěli do New Yorku, na letišti už je čekala zaměstnankyně NYANA, Newyorského sdružení pro nové Američany, a odvezla je na Manhattan do hotelu, kde je čekal koš plný ovoce, vína a čokolád, jako kdyby byli nějaké hvězdy. Šest dní strávili procházkami po městě, jež jim připadalo mnohem lidštější, než by je napadlo. Uprostřed Manhattanu je mnohem větší park než Cişmigiu, zapadlý sněhem a plný sáňkujících dětí. Připomíná Bruegelovo plátno, až na to, že za větvemi stromů prosvítají mrakodrapy. Nákladní auta sypou pískem ulice, aby lidé neuklouzli, a jiná odhrnují sníh podél chodníků. Všude je vidět žluté taxíky, které lidé zastavují voláním: „Taxi!“, kolem Central Parku kočáry tažené koňmi, ohromné rozsvícené vánoční stromy, a to nemluví o výkladních skříních obchodů. Ještě nikdy neviděli takové bohatství a takovou hojnost. Cítili se jako v pohádce.
Po týdnu je převezli do Queensu, jiné newyorské čtvrti, kde žije spousta přistěhovalců. V jejich domě není slyšet jediné slovo anglicky, ale jen ruštinu, rumunštinu a polštinu. Po chodbách se šíří vůně vařených brambor a zelí. Ana odtamtud chtěla co nejrychleji odejít. Ale nejdřív se museli naučit anglicky. Newyorské sdružení pro nové Američany jí pomohlo napsat životopis a hledat práci. I zde měli neuvěřitelně obrovské štěstí v podobě nabídky od chicagské fakultní nemocnice. Dostavili se tam na pohovor všichni tři a město postavené na kraji jezera se jim zalíbilo. O dva týdny později se odstěhovali do Chicaga. Corinu zapsali na dobrou židovskou školu, která jí udělila stipendium. Dorin má nástupní plat třináct tisíc dolarů. Žijí ve zcela nové rezidenci, kde podlahu ve všech místnostech pokrývají kovraly s tak dlouhým a hebkým vlasem, že má Ana pocit, jako by byla milionářka už jenom proto, že po nich chodí.
„Všechno se událo tak rychle, že ještě dnes se tomu zdráháme uvěřit. Jako když luskneš prsty a je to! Za oknem sněží, nebe je šedivé jako v Bukurešti za sněhové vánice a venku je taková zima, že nás mráz štípe do tváří, jakmile vystrčíme paty z bytu. Ale není to totéž nebe jako v Bukurešti, ani týž sníh — vločky jsou mnohem větší — a stejná není ani zdejší zima. Že by život na svobodě chutnal po všech stránkách lépe?“
Dorin v závěru dopisu Jakobovi a Lenuš radil, aby emigrovali do Ameriky, a připsal jim několik adres v Římě, které by jim mohly být užitečné, pokud by se rozhodli pro stejnou cestu. Když Elena dočetla, byla bledá. Mlčky Jakobovi dopis vrátila.
„To jim přeju,“ prohlásil Jakob poté, co si ho přečetl.
To byl celý on, neschopný závisti, žárlivosti, nízkých citů.
Copak nevidí, že Dorin uspěl přesně tam, kde to nevyšlo jim?
Převzato z knihy Catherine Cusset: Skvělá budoucnost. Vydalo nakladatelství Jota v Brně, 2011.
