Casanova si vyjel na rekreaci, kde zadělal na neštěstí další půvabné zadané dámě. Tento známý milovník je ikonou jednoduchých milostných příběhů, jež jsou ale jedinečnou interpretací a vtipem skrznaskrz prosycené. V lázních se s těmito vděčnými klišé nesetkáte.

Kov proti křehkosti                                                                        Foto: Hubert Hesoun

Casanova v lázních je hra, která si ve Švandově divadle již vytvořila jistou tradici. Patří k pravidelně navštěvovaným inscenacím. Na počátku dvacátého století vznikla perem Arthura Schnitzlera. V uváděném divadle jí do hrané podoby zpracoval Radovan Lipus, a ruku na srdce, určitě by to šlo lépe.

Spousta nevyužitého potencionálu

Zdálo by se, že hra bude těžit z velmi slušného potenciálu a ze zápletky, která je trochu otřelá, ale casanovovská, a to jí staví automaticky výš.

Byl teplý letní večer a milovník milovníků se potichu plížil k domu své vytoužené. Spletl si ale okno a vkradl se do pokoje neznámé mladé dívky. Ta měla sice před vdavkami, ale dychtivost a šarm, jimiž byla tak náhle přepadena, jí nedovolily odolat.

Počínajíc tímto okamžikem by divák čekal zajímavý vývoj. Ten zprvu přichází, ale postupně se vytrácí a nahrazují ho nezajímavé a nelogické dějové zvraty. V takových okamžicích si paradoxně k obecným požadavkům přejete větší linearitu.

Představitel Casanovy působí jako růže mezi trním

Casanova si s účastí na scéně dá dost dlouho načas. Do té doby se o něm jen mluví. Z té spousty konverzací, kde je více či méně zmiňován, nabydete dojmu, že on sám je pouze nějaký mýtus. Je terčem obdivu a zároveň i nenávisti. Přejete si, aby mýtus, kterým zatím je, zmizel, a právo na působnost si vyjednala realita. Když se konečně zjeví, příjemně překvapí a a vytrhne z nudy.

Kamilu Halbichovi role sedne jako ulitá                                 Foto: Hubert Hesoun

V rovině herecké je Kamil Halbich, hlavní představitel, nedostižný v limitech ostatních souputníků na jevišti. Zkrátka a dobře, pokud si zvyknete na nastolený standard a náhle ho naruší něco (někdo), co je vysoce nad průměrem, a je to ke všemu tak zjevné, je něco špatně.

Těžko ostatní herce vyloženě odsoudit. Je třeba podotknout, že tato performace má velmi svázaný scénář a režie neposkytuje větší vyniknutí kreativity u zbylých umělců. Pokud by tomu bylo trochu jinak, je pravděpodobné, že by se smích rozléhal celým publikem, a ne jen z pěti stejných sedadel. Zmizela by křeč.

Vesměs jen šedivý a nevýrazný zážitek

Byl by ale hřích nezmínit vcelku nápaditou choreografii. Především tedy hudbu a hru s osvětlením, jež působí přinejmenším podmanivě a příjemně koketuje s publikem. Tím ale končí výčet pozitiv.

Uctivá poklona                                                                                     Foto: Hubert Hesoun

Všechno to mohlo dopadnout jinak, ale nedůsledný přístup ke zpracování a přespříliš koncepční způsob provedení udělal své. Hra se dostává na dosah hranic průměru, ale nic víc.

Casanova v lázních

Švandovo divadlo

Režie: Radovan Lipus

Hrají: Kamil Halbich, Eva Leimbergová, Luboš P. Veselý, Apolena Veldová, Stanislav Šárský, Natálie Řehořová, Jan Hofman

Hodnocení: 2**