Menu
TOPZINE.cz
Hudba

Carl Barat je na své sólovce nevkusným romantikem

Redakce

Redakce

3. 11. 2010

Zdálo se, že Carl Barat (ex-Libertines, ex-Dirty Pretty Things) už nic horšího než Romance At Short Notice – poslední album Dirty Pretty Things – složit/natočit/vydat nemůže. Poté, co DPT rozpustil, to dokonce vypadalo, že nevytvoří už vůbec nic. Utekly ale dva roky a Barat se vrací se sólovkou, slabší než kdy předtím.

FOTO: Carl Barat

Carl Barat, Zdroj: archiv

Rok 2010 by Carl Barat pro sebe jistě nazval úspěšným. V lednu se představil coby divadelní herec v love story v londýnském Riverside Theatre, do kapsy mu spadl milion liber za jednorázový reunion Libertines na letošním festivalu v Readingu (ten přívlastek jednorázový je mé osobní přání), jeho o deset let mladší přítelkyně brzy porodí Carlova prvního potomka, napsal a vydal knihu a nakonec i tu vysněnou sólovku si natočil. A tak je zpátky, ač už ani nejzatvrzelejšího fanouška Libertines nemůže zaujmout, v rozhovorech o desce se ohání Sergem Gainsbourgem a Portishead a tváří se, jako by vrchol své kariéry prožíval právě teď.

Pro sólovku se rozhodl údajně proto, aby si mohl udělat věci tak, jak si je vždy představoval – sám, maximálně s pár hosty, ale bez kapely za zády. Kdo by ale čekal, že tím sám sebe distancuje od všeho, co kdy udělal (ať s Libertines nebo Dirty Pretty Things), a bude znít, jako by deskou dělal radost manželce k sedmdesátinám. Vedle důstojné Grace/Wastelands Petera Dohertyho působí Baratův sólo debut jako nevkusný kolotočový kýč.

Celých těch 45 minut (tak dlouho deska trvá) vyvolává v posluchači pocit, že je svědkem jakéhosi wannabe retra – wannabe proto, že na žádné období se tady skutečně neodkazuje, Barat spíš ledabyle míchá dohromady, co mu z domácí diskografie přijde pod ruku. A tak se třeba stane, že se waltz (nebo tango – klasickými strukturami se v první půlce nešetří) potká s Jamesem Bluntem. Uši trhající orchestrace a otravná ženská vokální kvarteta jako buldozerem přejíždějí i po náznacích naděje, které by se jinak daly přece jen vyšťourat těsně za polovinou stopáže.

Tady se to hemží baladami o rozchodech, temnými pocity a žalem (takže ničím, z čeho by slabý textař Barat dokázal udělat sonet), ale aspoň tam Carl nepůsobí směšně machisticky a zhruba dva tři tracky jako epické guilty pleasures poslouží (víc nic). Jmenovitě Ode To A Girl, Shadows Fall nebo So Long, My Lover.  Což je pořád málo na muzikanta, který se před několika lety podílel na jedněch z nejlepších britských kytarových alb počátku nulté dekády…

Gratulace k miminku, Carle, ale nenuť mě příště (bylo by to už potřetí) použít silnější slova.

Carl Barat – Carl Barat

Vydáno: 2010
Celkový čas: 44:14
Skladby: The Magus, Je Regrette, Je Regrette, She’s Something, Carve My Name, Run With The Boys, The Fall, So Long, My Lover, What Have I Done, Shadows Fall, Ode To A Girl, Death Fires Burn A Night (Bonus Track), Irony Of Love (Bonus Track)
Vydalo: Arcady

Hodnocení: 1*

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Carl Barat je na své sólovce nevkusným romantikem