Menu
TOPZINE.cz
Hudba

Caribou: Nikdy jsem ve své tvorbě nemusel dělat kompromisy

Komerční sdělení

Komerční sdělení

29. 11. 2010

FOTO: CaribouHlavní hvězdou prosincové klubové noci Electronic Beats Recommends bude v rámci mezinárodního turné oblíbenec hudebních kritiků Dan Snaith známý jako Caribou. Kromě něj vystoupí Matt Didemus z Junior Boys a během večera si zahrají i domácí Djs Tvyks a Hiffi.

FOTO: Caribou

Hlavní hvězda pražské zastávky Electronic Beats, Zdroj: caribou.fm

Dan Snaith je jedním z umělců, kteří nikdy neusínají na vavřínech své dosavadní slávy a posouvají hranice vlastní tvorby stále dál. S každým ze svých alb zaplouvá Caribou do vod jiného žánru, všechny jeho nahrávky spojuje nebojácný, inovativní rukopis. Matematika, z níž si talentovaný Kanaďan odnesl doktorát, má sice o jednoho šikovného vědce méně, hudba ale může oslavovat nového génia. Nevěříte? Tak si pusťte jeho nejnovější album Swim, ve středu 1. prosince navštivte pražský Lucerna Music Bar a předtím si přečtěte s Caribou rozhovor.

Jaké znalosti a zkušenosti, které jsi získal v matematice, můžeš dnes použít ve své hudební kariéře?
Myslím, že žádné. Možná spojují tyhle dva světy některé části mojí osobnosti, ale výzkum a znalosti matematiky jsou v hudbě absolutně neaplikovatelné. Je to příliš specifická disciplína.

Nezničil jsi změnou kariéry sen svých rodičů? Možná by tě raději viděli v akademické sféře…
Rodičům se moje umělecká profese líbí. Oba pocházejí z akademického prostředí, stejně tak moje sestry a jejich partneři, což je víc než dost. Všichni mě chodí podporovat na koncerty, na festivaly, rádi si čtou o mojí muzice v časopisech. Myslím, že to mají rádi hlavně proto, že je to tak odlišné od toho, čemu se sami věnují.

V jednom rozhovoru jsi řekl, že tvůj současný život je jako sen. Co je tvým hlavním životním cílem?
Myslím, že mám stejný cíl jako většina lidí – mít správné hodnoty, být laskavý k ostatním a co nejvíce se toho naučit. A samozřejmě pokračovat v hudbě stejným způsobem jako dosud. Nikdy jsem ve své tvorbě nemusel dělat kompromisy, mám štěstí.

Hraješ na spoustu hudebních nástrojů, zpíváš, používáš samply… Co z toho je pro tebe nejpřirozenější cestou sebevyjadřování?
Určitě klavír, s tím jsem vyrůstal od malička. Do kláves ve finále převádím úplně všechno, co složím na jiný nástroj. I když klavír jen zřídka používám na svých nahrávkách, stále mě na něj nejvíc baví hrát a cítím se s ním nejpříjemněji.

Ve svém tvůrčím procesu používáš nové technologie, ale také dokážeš zaranžovat hudbu pro čtrnáctičlenný orchestr, jako to bylo v případě Caribou Vibration Ensemble. Cítíš se být více skladatelem, nebo producentem?
Jsou období, kdy se cítím být obojím. Teprve na albu Andorra jsem se poprvé ocitl v roli skladatele, před tím jsem spíš produkoval a improvizoval. Na aktuální desce Swim se snažím komponování hudby rozvíjet. Ale co se týče přímo Caribou Vibration Ensemble, nemám dojem, že bych za tyhle aranže mohl sbírat jakékoliv kredity – šlo především o improvizování čtrnácti skvělých muzikantů.

Ne všichni používají elektronickou hudbu jako ty. Producenti často nedokážou přesáhnout její hranice a motají se v kruhu. Jak vnímáš technologický vývoj?
Vývoj technologií bych rozhodně neobviňoval z toho, jak zní současná hudba. Tyhle technologie dávají svobodu a jsou praktické – k nahrávání potřebuješ stále méně opravdových hudebních nástrojů. Existují například programy, které dokážou udělat velmi přesvědčivé smyčcové aranže. Hudba pro většinu amerických filmů se skládá bez živého orchestru a člověk ten rozdíl nepozná. Lidé dneska mohou dělat muziku mnohem rychleji, snadněji a já sám jsem těmi možnostmi ohromen. Nezačal jsem produkovat elektronickou hudbu proto, aby zněla jako z nějakého přístroje. Bylo to prostě snadnější a levnější.

Před šesti lety jsi musel změnit své umělecké jméno z Manitoba na Caribou. Vnímal jsi to jako náročnou změnu celé identity, nebo jsi jen jednoduše přijal novou přezdívku?
Především byla celá ta věc frustrující, nebylo to fér. Moje kariéra se vyvíjela dobrým směrem a najednou jsem musel změnit jméno kvůli nějakému chlápkovi, se kterým jsem se ani nikdy nesetkal. Ale jinak šlo jen o nalezení nového nicku, mojí hudby se to nijak nedotklo. Když se teď na to zpětně dívám, neměl jsem vlastně jinou šanci. A jsem moc rád, že jsem tehdy nešel k soudu, kde bych zbytečně ztratil spoustu času. Dneska už je to naštěstí minulost a nemá to žádný negativní vliv na to, co dělám.

Jako Caribou jsi nahrál tři skvělá, velmi rozdílná alba. Už víš, kudy se bude ubírat tvoje hudební cesta dál?
Přiznám se, že jsem nad tím zatím nepřemýšlel. Swim mi ale připadá spíš jako začátek než konec, takže nejspíš budu v tomhle zvuku pokračovat, i když zase trochu jinak. Lidé asi očekávají, že pokaždé přijdu s něčím novým, jenže abych pravdu řekl, mě baví tohle spíš neplánovat a neřešit.

Některé své skladby pojmenováváš podle měst. Nemáš v plánu Prahu? A jak by taková skladba zněla?
Nejspíš by měla hodně společného s mým dobrým kamarádem Mírou. Vždycky, když jsem byl v posledních letech v Praze, nás vozil dodávkou. Strávili jsme spolu spoustu času. Ten track by se tedy spíš jmenoval Míra než Praha.

V Praze jsi hrál naposledy před půl rokem. Nakolik se od té doby změnila koncepce tvé live show?
Nacvičili jsme skladby, které jsme před tím nikdy nehráli, řadu starších jsme úplně předělali a některé tracky se přirozeně vyvinuly do podoby, která se od verzí na albu podstatně liší. Takže naše show se změnila a hodně.

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Caribou: Nikdy jsem ve své tvorbě nemusel dělat kompromisy