6 fotek 
Budova sila na okraji centra Olomouce v sedmdesátých letech vyhořela, ztratila svou funkci, potom byla používána jako prostor pro věšení billboardů. Přestavba na novou funkci se tak povedla, že dostala cenu Grand Prix architektů. Co je na ní tak výjimečné?
Jednoduchá bílá fasáda skrývá ložice. Zdroj: cplushoar.com
Obilné silo Hanáckých mlýnů, funkcionalistická stavba Jana Tymicha z roku 1940 – 41, získala obytnou funkci díky manželům Králíkovým. Na pomoc si vzali olomouckého architekta Tomáše Pejpka a jeho polského kolegu Szymona Rozwałku. Statické problémy pomáhal vyřešit Daniel Lemák.
K domu patří samozřejmě i terasa.
„Realizace čehokoliv uvnitř věže by byla vzhledem ke konstrukci budovy příliš drahá, jakékoliv kanceláře nebo byty by se nevyplatily,“ vysvětluje investor. Proto je tzv. Krabička postavena na vrchol věže a je od ní odlišena bílou fasádou. „Formální rozlišení stávajících konstrukcí od nově navržených má z jedné strany ukázat časovou rozlišenost jednotlivých prvků, zároveň má pomáhat v identifikaci dřívější hmoty objektu,“ argumentují architekti v autorské zprávě.
Manželé využili jedinečné umístění stavby na samém okraji památkové zóny města Olomouce a díky výšce věže mohou těžit z přidané hodnoty – fantastického výhledu na historické město.
Z bytu je výhled jak na historickou část, tak na periferii Olomouce.
Městská vila je i přes své umístění izolovaná. „Chtěli jsme bydlet co nejvíc v centru a zároveň mít co nejvíce soukromí,“ říká k tomu majitel Radim Králík. Dodává: „Byt je řešen tak, že sem z ulice nejde vidět. Udělal jsem vše pro to, abychom záclony neměli.“ Pomáhají tomu i speciální dvojitá skla, která zabraňují vzniku skleníkového efektu.
Rodině na míru
Uspořádání bytu navrhovali architekti přesně podle potřeb rodiny. „Když jsme s architekty přemýšleli nad dispozicí bytu, snažili jsme si vybavit, jak vlastně žijeme,“ vzpomíná si Barbora Králíková. Bydlení nad silem by nebylo možné bez výtahu, který zajišťuje vertikální dopravu. Ten je nutné pravidelně revidovat a pro jistotu je jedna z kójí v silu využita jako bezpečnostní schodiště.
Autor: Tomáš Pejpek, Szymon Rozwałka
Investor: Barbora a Radim Králíkovi
Projekt: 2004-06 Realizace: 2005-07
Užitná plocha: 320 m² Zastavěná plocha: 260 m²
Obestavěný prostor: 6.500 m³
Přípravy před samotnou stavbou si vyžádaly mnoho času právě kvůli technickému řešení a také kvůli řadě nutných formalit. „Asi nejvíc nás potrápili hasiči. Ještě v průběhu stavby se změnily předpisy, takže jsme třeba museli nahradit protipožární nátěry za speciální obklady, pořídit si vlastní náhradní elektrický generátor, vodárnu, certifikované požární zabezpečení,“ vyjmenovává Radim Králík.
Vila je zdařilým příkladem adaptace industriální stavby na obytnou funkci.
Jádrem domu je ze zří stran osvětlený obývací pokoj o světlé výšce čtyři a půl metru. Celou výšku jedné ze stěn zabírá knihovna, v jejíž půli je lávka pro snadnější dosažení hořejších titulů. V mezipatře je prostor pro čítárnu, pracovnu a neobvyklé posezení na polštářích, které obklopují prosklený průhled do kuchyně.
Obývacímu pokoji vévodí impozantní knihovna po dědečkovi.
Obývací pokoj je volně propojen s kuchyní, pracovnou a vstupní halou. Ze vstupní haly je přístupný apartmán pro hosty, který je možné využít i jako studentský byt, případně kancelář. Intimní zóna je umístěna v bíle omítnuté části, kde se nachází mezonetové pokoje dětí, ložnice a koupelny. Králíkovi mysleli i na praktickou stránku, tedy úklidovou komoru a hospodářský balkon pro sušení prádla.
Neotřelý nápad umožnil architektům navrhnout bydlení o kterém se běžnému smrtelníkovi může jenom zdát. Přesto byt nepůsobí zvenku nabubřele a uvnitř je účelný a jednoduchý.
