5 fotek 
Rozložíme-li slovo canisterapie na počáteční canis znamenající pes a terapie naznačující, že se jedná o jakousi cílenou léčbu nebo též léčebný způsob, ve výsledku hovoříme o jakémsi léčebném postupu využívajícím psa jako nástroj léčby.
Foto: Taťána Kročková, Topzine.cz
Něco málo k historii canisterapie
Ve světě se canisterapie objevuje někdy v polovině minulého století, u nás později, až po pádu železné opony a především v devadesátých letech. A jak vůbec vznikl tento obor? To si skupina sociologů povšimla blahodárného vlivu péče o zvířata na psychiku venkovanů a tím vyvstávajícího rozdílu například mezi těmi, kdo i ve stáří dnes a denně pečují o zvířata a těmi, kdo dožívají třeba na periférii města. Již před patnácti lety byl tak do denního režimu stárnoucích zaveden kontakt s živými tvory jako součást komplexní léčby nemocí ve stáří.
V dnešní době se canisterapie nepoužívá jen při léčbě nemocí stáří, ale také při řešení problémů citových, psychických i problémů se sociální integrací, tedy začlenění do společnosti jako takové. Psí terapie také není jedinou terapií se zvířaty, stejně tak působí blahodárně na náš organismus i zvířata jiná – koně (pak mluvíme o tzv. hipoterapii), kočky, rybičky atp. Celou oblast práce nemocných se zvířaty pak nazýváme zooterapie.
Foto: Taťána Kročková, Topzine.cz
Jak probíhá samotná terapie?
Terapie probíhá nejčastěji za přítomnosti pomocného zvířete, v našem případě tedy psa a jeho cvičitele, školeného asistenta. Canisterapie může být provozována hned několika způsoby, kdy jsou zvířata více či méně zapojena do léčby.
Mluvíme-li o psech, ve většině případů se aktivně účastní procesu léčení. Mohou jednak být na blízku nemocným a žít s nimi třeba v ústavu, kde o zvíře pacienti pečují, nebo asistent se svým pejskem pacienta navštíví přímo v místě jeho bydliště a se psem polohují (tak se nazývá už samotný akt léčení, kdy pejsek s pacientem provádí systém přesně navržených poloh). Léčení a spolupráce se psem a jeho cvičitelem (canisterapeutem) probíhá buď ve skupině nebo individuálně.
Foto: Taťána Kročková, Topzine.cz
Polohování
Spolupráce se psem má za cíl působit pozitivně jednak na stránku psychickou, ale také fyzickou. A proč fyzickou? Pes má jako mnoho zvířat vyšší tělesnou teplotu než lidé (průměrně o jeden a půl až dva stupně), proto když pacient se psem ulehá do polohovacích pozic, ta část těla, na kterou se společně s terapeutem soustředí, je díky vyšší tělesné teplotě psího těla prohřívána. K dosažení ještě vyššího efektu je pacient „obložen“ i více než jedním psem, zpravidla dvěma, každým z jedné strany.
Foto: Taťána Kročková, Topzine.cz
Canisterapie probíhá obvykle kolem patnácti až pětadvaceti minut, přičemž pozorovatelný výsledek se u pacientů údajně vyskytne kolem sedmé až dvanácté minuty. Terapie má být provozována v klidném prostředí bez rušivých elementů – zvuků, pachů atp.
Polohování jako takové nemá být příjemné jen pro pacienta, ale také pro pejska, který s ním pracuje. Psi samozřejmě nesmí být přetěžování, nuceni k takovým činnostem nebo využíváni do vyčerpání, pokud je však práce s dětmi, mentálně postiženými nebo staršími baví, je prospěšná pro obě strany. Pejsek se na cvičení těší a za nemocnými chodí rád.
