Menu
TOPZINE.cz
Sex a vztahy

Být či nebýt… žárlivý?

Redakce

Redakce

27. 10. 2009

ŽárlivostŽárlím, žárlíš, žárlíme. Kdo nežárlí, klobouk dolů.

Jenže také je důležité vědět, kdy je naše žárlivost opodstatněná a kdy vaříme z vody jen z důvodu, že něco v nás není v pořádku.


Zdroj: Eva Schneedorferová, Topzine.cz

Zdroj: Eva Schneedorferová, Topzine.cz

Žárlivci vzchopte se!

Žárlivost je citlivé téma. Emoce, která zničí nejeden vztah nebo rodinu, přivede nejednu ženu do azylového domu, zmaří nejeden lidský život. Kde se v lidech bere ta ohromná a srdce rvoucí nedůvěra, přestože nemáme jediný důvod? Zas není žárlivost jako žárlivost. Někdo žárlí zdravě, jiný hraničí na pomezí obyčejné paranoie.

Na první pohled se to nikdy neprojeví. Ti největší žárlivci jsou na oko ohromní borci. Za svojí sebejistotou skrývají pochyby o sobě samotných. Hrají velkou roli, jsou pozorní, zábavní. Až tu najednou se po pár měsících vyklube ten podezřívavý červ, který může vztah otočit o sto osmdesát stupňů a z krásné pohádky nám zůstane jen nepohodlná zlatá klec.

Většina lidí, která již prošla nějakým tím vztahem, ten pocit zná. Je to nepříjemné. Je to hlodání v srdci, žaludku, v hlavě. Máme-li důvod, je zdravé si zažárlit. Dovolím si tvrdit, že vztah, kde se ani jednou nezažárlí, není snad ani normální. Nebo je to ideální vztah? Vztah plný důvěry a zdravé sebejistoty? Nevím, doposud jsem se nesetkala s člověkem, jež by o sobě tvrdil, že nikdy nežárlil.

Žárlivku nebo žárlivce jen stěží poznáme. Všeobecně se tvrdí, že to jsou tací a tací lidé, ale kdo ví, zda-li můžeme vycházet z toho, že hrají sebejistého jedince, který jen za touto maskou skrývá někoho, kdo si nevěří a tudíž ani své drahé polovičce nemůže věřit. Stejně tak může být i zakřiknutý tichý muž žárlivým šílencem, nemyslíte? Ale pokud vezmu v úvahu ten první typ lidí, jako jakýsi nejčastější profil žárlivého člověka. Musí to být opravdu hořké zjištění.

Tito lidé jsou v podstatě nešťastní, protože jim samotným jejich hlodavé myšlenky nedělají dobře, ale mnohdy si bohužel neuvědomují, že to jsou oni sami, kdo způsobují hádky, nepříjemnosti a ke konci i rozpad vztahu.

Takoví lidé trpí nedostatkem sebedůvěry a mají o sobě velmi nízké mínění. Skoro se až necítí dost dobří pro to, aby byli milováni, ale na druhou stranu po tom tak moc touží, že se uzavírají do zamotaného kruhu nedůvěry a podezřívání.

Všechno má dvě strany. I žárlivost. Někdy nám drobná výčitka o tom, že jsme se v baru moc dlouho vybavovaly s tím a tím mužem, může udělat dobře. Náš partner si nás všímá, má o nás strach a nedělá scény. S rozumem krotí své pocity a na nás je, jak s tím naložíme. Můžeme zlomyslně o to víc koketovat s jinými muži, ale pak je scéna našeho partnera na místě. Samozřejmě v soukromí, nepotřebuje diváky.

Pak si představte typ žárlivce, který, když se zapovídáte s nějakým jiným mužem, nasadí masku kyselého citrónu, po zbytek večera odpovídá úsečně, nic vám nevysvětlí, protože se mu zdá samozřejmé, proč je tak podrážděný. Vy se věnujete někomu jinému. Nic na plat, že jste spolu už několik měsíců bok po boku každou volnou chvíli. A vy prostě máte chuť hovořit s někým jiným. Ne. Pro žárlivce je to špatně. Je to hrozba, že by dotyčný mohl být zábavnější, chytřejší a celkově by vás mohl okouzlit. On by byl ztracen. Pak záleží na osobnosti, někdo to bude v sobě dusit, bude to tichá domácnost, dokud se nezačnete pídit, co je špatně. Rýpnete do toho a přijde to, jako lavina vás zavalí hromada důvodů a výčitek.

Nutno podotknout, že žárliví lidé mívají velmi dobrou paměť, co se informací partnerem sdělených týče. Dost možná vám připomene rok starou událost, bude ukazovat na vás, že vy jste ti, co průběžně kazí vztah a jejich žárlivost je na místě.

To je ten zádrhel. Jejich argumenty, pokud se jedná o nezdravě žárlícího člověka, hlavu a patu nemají. Je to snůška vyfantazírovaných představ, do úst nám jsou vkládána slova, jež jsme neřekli, do hlavy myšlenky, které tam nemáme. A to celé proč?

Protože se buď bojí a nebo jejich ego nesnese, aby bylo cokoli pro vás stejně dobré jako odpoledne s partnerem. Nemusí se jednat o člověka na koho se žárlí. Ve střetu může být i váš koníček, něco, co máme rádi, nějakým způsobem nás to naplňuje a náš nezdravý miláček prostě nemůže snést, že on či ona není tím jediným, co vás naplňuje. V momentě, kdy dáte najevo, že vás už opravdu unavuje vysvětlovat každou pitomost, naznačíte, že to takhle dál nejde, může přijít salva sladkých slov, omluv a příslibů toho, jak se změní.

V těch horších případech přijde rána. Rána, která vám má ukázat, kdo tu diktuje. Je-li žárlivec zároveň agresorem, ze zlaté klece se stane mučírna. Postupně vás bude chtít odříznout od vašich přátel, možná i od rodiny. Jako maniodepresivní psychóza bude váš vztah. Výkyvy absolutní spokojenosti a absolutního tyranství. Cukr a bič. Oběť takového vztahu potřebuje podporu. Slýcháme pořád o ženách, jež byly bity svými muži po mnoho let, ženy, jež nenašly sílu odejít. Oba jsou teď nemocní. Oběť potřebuje získat sebevědomí, protože je jí po dobu tyranského vztahu ušlapáváno. Nadávky, potupa a zahanbení.

Labilní žárlivec, jež má skrze své mini ego tendence zmenšovat i partnerovo ego. Čím hůř se bude cítit, tím víc si budeme myslet, že jsme pro ně tak akorát dobří. Těžká psychologická hra. Hra, která dovede ženu k alkoholu, k sebevraždě, nebo útěku, který je vlastně jedinou správnou cestou. Cestou dlážděnou ostrým kamením, ale na konci je svoboda.

Píši on žárlí a ona trpí. Nenechte se zmást. Nesvaluji vinu pouze na muže. I ženy žárlí. I ženy umí zničit vztah. I ženy umí pěkně podusit svého milého. Takových případů není mnoho, ale i ženy se dopouštějí domácího násilí na mužích. Tyto ženy jsou stejně posedlé mocným červem nedůvěry a otrokyně vlastního sníženého ega, jako muž žárlivec. Žena má oproti muži raději hlučné scény, kolikrát jí nevadí diváci, protože ať to vidí! Ať vidí, jaký je to padouch, že se vybavuje se svou dlouholetou kamarádkou a mě nechá na pospas ostatním. Už nevidí, že se taky tu a tam s někým zapovídá. Ne. On je chlap, on je ten, kdo jí ubližuje svou odtažitostí a samosebou všichni jsou nevěrní, tak proč on by zrovna nebyl. Pak třeba přijdou na řadu slzy. Žena je křehké stvoření a nejeden muž pookřeje, když žena pláče. Ona mu vysvětlí, jak je pro ní důležitý, jak ho miluje. On to všechno zahodí za hlavu, odvede si jí domu a pro tu chvíli jim bude zase fajn. Večer se pomilují, ale celé se to zopakuje, když mu druhý den dopoledne zavolá kolegyně z práce, pozve ho na oběd, protože spolu dělají na nějakém projektu.  Muž je opět vystaven konfrontaci s potenciální nevěrou, znovu si vyslechne, co bude poslouchat pořád, pokud milá nevyhledá pomoc psychologa.

Žárlivost se dá řešit! Dá se řešit pokud ten, kdo žárlí, chápe, že to, co dělá, je právě to, co je špatně.

Pokud to žárliví lidé nevidí, nemohou nic změnit. Budou si dokola tvrdit to své. Není na škodu vyhledat pomoc psychologa. Je to duše žárlivého, co se zde musí uzdravit. Najít lásku k sobě samotným, hrdost a toleranci. Přehnaná žárlivost je ochranná reakce na ohrožení. Ohrožení v naší mysli. Je to řešitelný problém. Uzdravte mysl, sebe samotné a pak i váš vztah bude zdravý. Stydět se za své nízké sebevědomí a řešit to hrou na přehnaného borce, nic neřeší. Ba naopak.

Ovšem nežárlí se pouze ve vztazích. Žárlí se v rodině, práci, nebo škole. I zde je důležité rozpoznat, jsme-li chorobně či zdravě žárliví. Ale jsme to vskutku my, kdo to může poznat? Není to vždy věc, na kterou nás někdo musí upozornit?

Máme společensky tolerované výrazy žárlivosti. Avšak i tyto výrazy se kulturou od kultury liší. Za co vás v jedné zemi ukamenují, u nás si nikdo ani nepovšimne. Za žárlivostí se skrývá mnoho emocí, nelze ji celou definovat jedním pocitem. Je to smutek, zlost, závist? Vědci se shodují, že vždycky se jedná o trojici: žárlivý jednotlivec,  partner a objekt, jež ohrožuje vztah. Projevy jsou pak dvojího způsobu. Ochranná žárlivost, což může být odtažení partnera od jakýchkoli podezřelých objektů. Nebo skrze averzi, která už může být hrubší formy.

Někteří evoluční psychologové se domnívají, že za žárlivostí stojí maximalizace úspěchu našich genů. Muž se tím vyvarovává jakékoli možnosti, že by ze svých zdrojů živil nevlastního potomka. Vyhne se sexuální zradě ze strany partnerky a celkově si situaci pojistí. Ovšem za jakou cenu?  Dle těchto vědátorů je žárlivost rozrůzněna podle kultur, jsme už od dětství silně ovlivňováni rodinou, předobrazy, jež se nám předkládají. Logické. Takový jedináček, kolem kterého se vždy někdo motal bude spíš žárlivý, protože bude od svého partnera také očekávat, že bude jeho alfou i omegou.

A proto pokud žárlíte a slýcháte od své drahé polovičky, že to přeháníte, zkuste se pohroužit sami do sebe. Protože se to dá změnit! Dá se s tím něco udělat a vězte, že šťastnější budete nejen vy, ale i vaše láska.

V případě, že jste příkladem egoisty, jež má rád jen sebe. Nevrhejte se do vztahů, kupte si zrcadlo a milujte svůj odraz. Nakonec zdravě žárlivým lidem netřeba cokoli říkat. Když to přijde a má to hlavu i patu, dejte najevo své pocity, neduste je v sobě a s partnerem si promluvte. Nic není neřešitelné, pokud spolu komunikujete. Ostatně to je dle mě nejdůležitější bod vztahu. Komunikace.

Nakonec pár možná pravdivých citátů o lásce a žárlivosti.

„Žárlivost není velká láska, ale nedostatek úcty k sobě.“ (André Gide)

„Žárlivost nikdy neponechá rozumu tolik volnosti, aby viděl věci tak, jak skutečně jsou. „(Miguel de Cervantes)

„Na cestě k opravdové lásce leží tři velké balvany, jimiž jsou sebeláska, ješitnost a žárlivost. Dokud je neodvalíš stranou, nedostaneš se kupředu.“ (Richard Aldington)

„Žárlivost je láska těch, kteří milují jenom sebe.“ (Walter Benjamin)

„Scény žárlivosti jsou pro vývoj lásky stejně nezbytné, jako válečné konflikty pro vývoj civilizace.“ (Sarah Bernhardtová)

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Být či nebýt… žárlivý?