4 fotky 
Od čtvrtka 3. prosince do neděle 6. probíhal Britský seminář v Uherském Hradišti. Hlavním tématem byl Film, punk a Británie 70. let. Jaký byl? Stál za to? Přežil to punk?
Foto: Veronika Telčerová
Čtvrteční večer byl ve znamení Sex Pistols. V osm hodin byl uveden dokument s názvem Never Mind The Sex Pistols, který přinesl pochyby, zda skutečně platí, že punk’s not dead. V hledišti bylo totiž přítomno pouhých 17 diváků.
Celý seminář sledoval především punk a Británii. Nejpodstatnějšími reprezentanty těchto témat byly kapely Sex Pistols a The Clash, dalšími třeba Joy Division, New Order a Happy Mondays. Jejich vznik, začátky, vývoj, krize i rozpady mohli diváci sledovat v mnoha celovečerních filmech. Za zmínku stojí například Nonstop Párty (24 Hour Party People) mapující 70. léta v Manchesteru, tzv. madchesterskou hudební scénu, vznik a existenci nahrávací společnosti Factory Records, slavný klub Hacienda a britské punkové kapely. Kromě dokumentů s punkovou tématikou byly nabídnuty také filmy inspirované touto poetikou. Belgický film z roku 2007 Ex Drummer, divoký, zběsilý, sadistický, agresivní, vulgární, plný rodinných dramat a následných osobních traumat, vypráví o partě psychicky narušených jedinců, kteří se rozhodli založit kapelu. Film získal jednu z hlavních cen na MFF Rotterdam 2007.
Foto: Jiří Volejník
Tzv. Divokou kartu si vysloužila pětadvacetiletá režisérka Olga Špátová. Olga pochází z filmařské rodiny, je dcerou filmového režiséra Jana Špáty a Olgy Sommerové, bratr Jakub Sommer se taktéž věnuje filmové tvorbě. Osobně představila Restaurované filmy Jana Špáty a také ukázku z chystaného Oka nad Prahou, ve kterém pozoruje významného architekta Jana Kaplického, jeho boj za novou knihovnu, i jeho osobní život s manželkou Eliškou Kaplickou. Původní záměr sledovat vznik stavby Národní knihovny byl zásadně narušen Kaplického smrtí. Film vstoupí do českých kin 18. dubna 2010, na Janovy narozeniny.
Z filmů Projektu 100, připravovaných k uvedení v roce 2010, byly v hradišťském Kině Hvězda promítnuty dva; Najal jsem si vraha finského režiséra Akiho Kaurismäkiho a britský Fish Tank Andrey Arnold. Kaurismäki, který nerad využívá výraznou gestikulaci herců či dialogy, staví snímek především na výrazu obličeje. Hlavní hrdina, francouzský emigrant Henri Boulanger, žije velice osamělým, stereotypním životem, tvořeným pouze jeho zaměstnáním. Po vyhazovu upadne do deprese a pokouší se spáchat sebevraždu. Když zjistí, že mu chybí dostatek odvahy k tak radikálnímu kroku, najímá si – sám pro sebe – vraha. Vše se komplikuje, když potkává prodavačku květin a náhle se zamiluje.
Foto: Jiří Volejník
Fish Tank spadá do žánru sociálního melodramatu. Divák sleduje každodenní život problémové patnáctileté Mii. Mia je na první pohled agresivní, drzá, sprostá, nezávislá a samostatná puberťačka, která bojuje proti celému světa. Žije s matkou a mladší sestrou v malém bytě v chudinské čtvrti, kde jsou na denním pořádku matčiny divoké večírky plné sexu a alkoholu, její odmítání veškeré zodpovědnosti a starosti o děti, polonazí partneři, křik a beznaděj. Téma předurčující buď k ufňukanému pseudodramatu, případně k syrovému dokumentárnímu pohledu na sociální problémy Británie. Obojímu se Fish Tank vyhnul. Režisérka a scenáristka během celého filmu zdatně balancuje na hranici mezi těmito dvěma extrémy, nesnaží se nerealistickými situacemi útočit na divákovy emoce, sleduje Miin život tak, že se s ní divák ztotožní, ale zároveň mu zůstává dostatek prostoru pozorovat dění kolem. I Miin talent k tanci, díky kterému uniká z každodenní reality, není nijak výjimečný, a nedělá tak z odmítané a zanedbávané dívky taneční hvězdu přinášející jí nový, lepší život. Film je rychlý, akční, Mia neustále tančí, běhá, ale necítíme z něj zběsilost. Výjimečně zachyceno je loučení dívky s matkou, když se Mia rozhodne natrvalo odjet se svým kamarádem. Děvče odchází s cestovní taškou, matce sděluje, že se už nevrátí, ta jí podrážděně a nezúčastněně posílá pryč, načež následuje dlouhý záběr toho, jak Mia a matka tváří v tvář tančí na oblíbenou písničku v obýváku. Výborné bylo obsazení hlavní role. Katie Jarvis, neherečku představující Miu, objevila režisérčina asistentka na nádraží, když dívka pokřikovala z jednoho nástupiště na druhé, kde stál její přítel. Na jedné straně skvěle znázorňuje drsnou povahu hlavní hrdinky, na druhé ukazuje její druhou tvář, citlivé dítě, které se ztraceno ve světě zoufale bojí komukoli důvěřovat, a které tuto důvěru a oporu nezbytně potřebuje.
V cyklu Česká stopa byl promítnut československý film Jindřicha Poláka o československých letcích ve službách RAF Nebeští jezdci. V rámci sekce To nejlepší z festivalů se představil Anifest., Fresh Film Fest, Aerokraťas a Azyl.
Už dnes je známo zaměření tzv. jarní filmovky, Semináře archivního filmu. Pojmenován je Tvorba Marca Ferreriho a film extrémů 70. let a konat se bude 22. až 24. dubna 2010.
Seminář doplnila punková skupina z Plzně Znouzectnost, která zahrála v pátek (viz Fotogalerie, autor: Jiří Volejník).
