5 fotek 
V nakladatelství Fori Prague vychází český překlad knihy Ranka Risojeviće nazvané Bosenský kat. Krvavé počtení vás ale navzdory názvu nečeká. Těšit se můžete spíše na silný životní příběh jednoho docela obyčejného člověka, jehož zaměstnání však obyčejné není ani v nejmenším − je totiž katem.
Alois Seifried se v mnohém liší od běžné představy kata, Zdroj: sxc.hu
Fragmentární román Bosenský kat bosenskohercegovského spisovatele Ranka Risojeviće nás zavádí na území Bosny a Hercegoviny. Tam má hlavní postava knihy − c. k. kat Alois Seifried vykonávat svůj úřad. Od konce 19. století až po první světovou válku tak retrospektivně sledujeme jeho životní příběh, a to hned z několika pohledů − syna, novináře a vševědoucího vypravěče. A tyto střípky vyprávění nám postupně skládají celkový charakter ústřední postavy − kata, který jen vykonává svou práci jako každý jiný.
Krátký exkurz na Balkán
Literatura zemí bývalé Jugoslávie u nás nemá velkou tradici. Uzavřený svět Balkánu se nám často zdá kulturně i historicky příliš vzdálený, přesto s ním ale máme něco společného. V Bosenském katovi je to především společný stát − Rakousko-Uhersko, které drží nad svými zeměmi ochranou ruku, či ruku utiskovatele, záleží na úhlu pohledu. Sledováním příběhu říšského kata, a to hned několikerýma očima, si můžeme vytvořit svůj vlastní obraz jednak státní moci, a jednak obyvatel této surové země, a v neposlední řadě samozřejmě i její historie.
Rakousko-uherské šibenice v Černé Hoře, Zdroj: wikipedia.org
Alois Seifried přichází na území Bosny a Hercegoviny hned poté, co Rakousko-Uhersko získává oblast pod svoji správu (1878). Obyvatelstvo je po další změně vlády (předtím turecké, teď rakouské) opět neklidné a po zemi se kromě obvyklých vrahů a lupičů pohybuje také spousta buřičů a bojovníků za nezávislost. Spravedlnosti je třeba učinit za dost, a právě proto je tu Seifried, aby zde vykonával úřad státního kata.
Alois Seifried − c. k. kat
Seifried se pomalu sžívá s tamějším nehostinným prostředím, ve kterém si cizinec nezvyklý místních poměrů musí dát pozor na to, co jí a pije, aby netrpěl v několika příštích dnech žaludečními a střevními obtížemi. Postupně Seifried poznává, že jediným místním lékem je rakije, která zažene všechny bolesti, jak fyzické, tak psychické. Rakije poskytuje únik ode všeho. Další nezbytností jsou samozřejmě ženy, kterých není nikdy dost, a v Bosně a Hercegovině o ně přesto není nouze.
Bosenská krajina − krása skrytá v drsnosti a surovosti, Zdroj: sxc.hu
Přelomem v Seifriedově stereotypním životě, který tvoří především pití, ženská společnost a cestování za pacienty, je otěhotnění jedné z jeho milenek. Po jejím pokusu o sebevraždu a domluvě od několika Seifriedových známých, se s ní kat ožení. Seifriedův příběh začne nabírat jiné obrátky, místo popisů milostných eskapád, se vyprávění soustředí především na katův vnitřní život a jeho vztah k vykonávanému úřadu. Nechybí ani popis politicko-historických souvislostí.
Tak trochu jiný kat
Seifriedova osobnost naprosto odporuje vžité představě kata. Není krvelačný jako jeho předchůdce, turecký kat Mustafa, který se vyžívá v různých způsobech mučení. Seifried se naopak snaží, aby byl výkon trestu smrti co nejrychlejší, nejméně bolestný, je to hummání kat. Svou práci bere jako nutnost, která je potřebná k dodržování zákona, jenž mu je svatý. Stejně svatá je pro něj i státní moc a císař, který je zároveň jeho nejvyšší autoritou i ochraňujícím otcem. A navíc Seifried miluje hudbu a po obzvlášť krutých popravách hrává na citeru.
Nebojte se, dobrovolníci, nebojte se, já nejsem žádný strašák. Proč bych měl být, naopak, vždyť pouze konám svoji povinnost. Jsem prvotřídní profesionál. Tak jsem znám pravděpodobně i zde. Všechno je to nepříjemné, to vím, věřte mi, sám nesouhlasím s trestem smrti, ale doba je taková, zmatek a nedorozumění, zákon se musí dodržovat, moc zde jenom koná svou práci a já jsem pouze součást té moci, jen o trochu důležitější než tesař, který sestrojí šibenici.
Postava Seifrieda je v průběhu celého románu jasně vykreslená, nejedná nepředvídatelně, naopak se řídí stále stejnými pravidly. Její rozporuplnost a komplikovanost spočívá především v různých úhlech pohledu na ni. Autor nám jich předkládá hned několik. Nejvýraznějším hlasem jsou autentické vzpomínky Seifriedova syna, který ve svých osobních zápiscích přichází na to, že svého otce znal jen velice málo. V kontrastu k nim se staví pohled novináře − jihoslovanského vlastence, který dělá se Seifriedem rozhovor.
Můj otec byl možná víc věřící člověk než matka, ale jenom pro sebe, uzavřený v této věci stejně jako v ostatních záležitostech. Připouštěl, že každý může být svůj, a odmítal předstírat pravověrnost. Ale pamatuji si, že byly chvíle, kdy jsem cítil, že v Boha věří. Bývalo to spíše v souvislosti s jeho prací, kdy se mu Bůh stával oporou více než v osobním životě. Nežádal od Boha nějaké služby, leč spíše útočiště, když ho skličovaly ponuré obrázky z jeho strašlivého řemesla.
Zatímco první se snaží ze svých vzpomínek sestavit co nejúplnější obraz vlastního roditele, někdy se až vžívá do postavy otce a snaží se uvažovat jako on, z pohledu druhého je cítit hluboké opovržení: Jen zrůda přeci mohla zabíjet bojovníky za svobodu. Autor ukazuje různé pohledy, sám si však zachovává nestrannost a zdržuje se jakéhokoli hodnocení. Svůj hlas má v románu i sám Seifried, promlouvá z rozhovoru s novinářem, ze synových vzpomínek, ze svých autentických poznámek, ale často i ústy vševědoucího vypravěče.
Střípky příběhu, střípky Seifriedovy osobnosti
Román byl hned na začátku recenze označen za fragmentární. Tomuto označení totiž odpovídá celková jeho kompozice. Kniha je rozčleněna na 62 kapitol, které na sebe navazují jen nepřímo. Některé z nich jsou uvedeny vypravěčovou poznámkou, která se někdy podobá filozofujícímu mottu, jindy pouze předesílá, o jaký text se bude jednat (např. Nepublikovaná poznámka V.B.). Seifriedův příběh je vyprávěn nelineárně a z několika pohledů, avšak s určitou pravidelností uspořádání.
Co se týče vyprávěcího stylu a užívaného jazyka, ten je velmi různorodý. Někdy je až přehnaně metaforický, jindy působí naopak stroze a hrubě, záleží na právě popisované situaci a především na vypravěči. Právě toto střídání vypravěčských perspektiv a s ním spojených jevů může na čtenáře minimálně ze začátku působit rušivým dojmem, ale pokud tuto prvotní zmatenost a nevoli překoná, čeká ho nevšední čtenářský zážitek. Protože kde jinde kromě příběhu kata Mydláře můžeme sledovat práci pravého odborníka?
Název: Bosenský kat
Originální název: Bosanski dželat
Autor: Ranko Risojević
Překlad: Zvjezdana Markovič, Ladislav Soldán
Nakladatelství: Fori Prague
Formát: 264 stran, 20x12cm, brožovaná vazba
Rok vydání: 2010 (1. vydání)Hodnocení: **** (75%)
